Verše

Má spoustu tajných zákoutí, i rozlehlý prostor krajinný. Povětšinou dlouhá je ta cesta. Život je košík bez proutí, vždyť člověk […]

Je mi nějak smutno, nikoliv bez důvodu Jako když drak plive místo ohně vodu Je mi nějak ouzko je mi

Jaro je pryč, a s ním dlouhé čekání na neskutečné dálek volání. Týdny se táhly, už nutná je změna. Konečně

Nejsem robot, ani Bůh. Dělám nebetyčné chyby. Proto asi nechápu, že někomu se líbí tolik zbraní kolem nás, i rakety

Spí už celé město. Dnes zasněný bloudím ulicemi a dívám se do oken. V jednom z nich kocour šedivý nevěřícně

Jeden muž a jedna žena. Potkali se náhodou. Pro oba dost velká změna snad v souladu s přírodou. Zná to

Silně prší, padá déšť, a do oken přímo se kapky vody trefují. Je nevlídno a chmurno. Z čeho se ti

Už se rozednívá a temný úsvit kreslí siluety hor, divokých. Nikdo se nedívá na tu krásu, ten příběh, na ten