Jeden muž a jedna žena.
Potkali se náhodou.
Pro oba dost velká změna
snad v souladu s přírodou.
Zná to každý přece.
Není nic a najednou,
jak dva ptáci z malé klece
na svobodu vylétnou.
Když slyší jen svá srdce,
tak stromy rostou rychleji.
Když spojí se dvě ruce,
pak blesky vše jen míjejí.
Když milují se oba,
vesmír zdá se na dosah.
Věčný čas a doba,
ze ztráty se vkrádá strach.
Pohleď, je to nádhera,
dva lidé v mocném objetí.
Zas jeden muž a jedna žena
Amorovi naletí.
Něžná slůvka lásky
vpíjejí se do vyprahlé duše.
Někdy štěstí, občas vrásky,
jen dva výstřely z kuše.
Vzdor všem, i lidem zlým,
co nepřejí jim vůbec nic.
On a ona především,
to je síla plachetnic.
Prý navždy spolu
zůstanou už, div se světe!
Přejme, ať zdolají tu horu,
kde jen štěstí kvete
Netuší, co život chystá,
jak poradí si s osudem.
Až zavede je na svá místa,
zatočí i s přeludem.
Prozradí vše barva tváří,
ruměnec je halí do červena.
Milují se, oba září,
jeden muž a jedna žena …
Radovan Bazger, 4.11.2024