Volební rok

aneb lidová říkanka předvolební.
Je trochu delší, tak v klidu si sedni.
Nečekej umění, to tady chybí.
Nesbírám lajky, nejsem samolibý.

Zas budou volby, jen přemýšlejme,
koho ta kampaň nejvíce sejme?
Začne se vychloubat současný aparát.
Máš jiný názor? Budeš jen dezolát.

Proto ta „báseň“ sprostá je trochu.
Mocní vše ničí jak stádo hrochů.
Za ziskem, prospěchem pořád se valí.
Aniž se zarděli, doposud lhali.

Nic není svaté, ni slib předvolební.
Člověče před nimi na prdel sedni.
Plyne rok za rokem, tak i den za dnem,
jen vlastní blbostí na hubu padnem.

Děti se nerodí, je bydlení drahé.
Kdopak se stal toho rozvoje vrahem?
Vím, že dost laciné jsou tyhle verše.
Stejně, jak systém, co určitě selže.

Těžko se hledají jen slušná slova,
když lidi podvádí znova a znova
ti, co jen pod sebe hrabou si věčně.
Už mě to vytáčí fakt neskutečně.

Zadarmo drazí jsou nahoře všichni.
I média stala se polopravd líhní.
Občane nezoufej, zas budou volby.
Pochyby o změně s pravdou se snoubí.

To by fakt jiným svůj hlas musel dát,
každý kdo přeje si režimu pád.
Najdeme odvahu světa kus změnit,
nebo dál budeme svá konta plenit?

Má to moc ráda současná vláda,
když každý v tichosti křiví svá záda.
Snad zbyde alespoň na salám, veku,
až dosáhneme důchodů věku.

Chceme jen pracovat, bydlet a jíst,
ne pořád dokola o krizi číst.
Kde jsou ty platy úrovně západu?
Na blbé výmluvy fakt nemám náladu.

Nazvat je hrochy nebylo správné.
To zvíře v přírodě je blahodárné.
Zvolení zástupci životy ničí.
Úspory, zdraví, už všechno je v pi…

V pitomé době teď patrně žijem.
Dokud je korýtko, i s vlky vyjem.
Mám dobrý důvod proč tady láteřím.
Proč lidem u moci vůbec nic nevěřím.

Já se už nějak protluču věru,
jednou vše dolehne na syna, dceru.
Vedem to tady od pěti k nule.
Řečičky nestačí, když chybí vůle.

Výsledky práce nám žere inflace.
Ceny jdou nahoru, tu končí legrace.
To, co však opravdu potřebujem,
je zajistit základní potřeby všem.

Spory a války si svět krutě hýčká.
Nemocným, potřebným sbíráme víčka.
Myslím, že na světě je prachů dost,
jen někteří staví si z rozmarů most.

Každý je strůjcem vlastního štěstí.
Proč vždy ten nejslabší dostane pěstí?
Vinu tu hledejme každý sám v sobě.
To platilo vždy, i v téhle době.

Nutno je přečíst si vždy program celý,
abychom nadávat nemuseli.
Nedáš-li svůj hlas jen tvářičce hezké,
až pak bude lépe i v kotlině české.

Chci tuhle říkanku ukončil lépe,
vidět, jak každý lhář strachy se klepe.
Vyvarujme se už té stejné chyby
a pojďme volit ty, co plní sliby!

Komu to hodit, ptáte se jistě?
Ptejte se svědomí, chce zůstat čisté.
Nedejte na úsměv, osobnost, fluidum.
Zatím vím jediné, že k volbám půjdu.

Radovan Bazger, 22.1.2025

Možnosti sdílení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *