Pár starých bot

Nejsem robot,
ani Bůh.
Dělám nebetyčné chyby.
Proto asi nechápu,
že někomu se líbí
tolik zbraní kolem nás,
i rakety země vzduch.

Pár starých bot,
co tlačí.
Stopy v prachu šedivém
pomalu se ztrácí.
Zvláštní je jas na nebi,
kde nekrouží ptáci.
Jen ticho děsivé.

Chci klid a mír,
ne válku.
Co jiným zdá se skvělé,
to mě se nepozdává.
Proč cizí zájmy velebit,
když krvavá je sláva.
Stále chcete lhát?

Svět na padrť,
na kusy.
To umí člověk skvěle.
Generace beze strachu,
ani o den déle.
Tak vezmi meč a tni
do svého svědomí.

Ty, jen a právě ty,
zamysli se.
Slova kruté pravdy
budeš ze rtů odezírat.
Pro zájmy mocných
je nesmyslné zmírat.
Otázky zaniknou.

Život je víc,
než hranice.
Víc než zlato, dům i role.
Poznáš co je strach,
když přežiješ a zůstanou
jen kresby na stěnách.
Už slyším polnice.

Pár starých bot
mi stačí.
Nechci hrát ty vaše hry.
Rodíme se pro život,
ne pro politiku k pláči.
Rozkazům navzdory.
S rozumem v hrsti.

Nepošlu vám syna,
ani dceru.
Do bojů a do zákopů
sami jděte smrti vstříc.
Zbydou slova pohrdání
vepsaná do učebnic.
Navždy!

Radovan Bazger, 15.5.2025