Za tisíc let

Nevím, co si myslet o lidské inteligenci. Mlátíme se hlava nehlava, hádáme se o hroudu hlíny a větší podíl vlivu. Je rok 2025. Válčí se, anebo zbrojí, na všech kontinentech. Jen proto, aby konkrétní lidé ještě více zbohatli. Co znamená lidský život v průběhu času? Téměř nic. Epizoda. Přesto pro slávu a moc umírají nevinní. I za tisíc let ráno vyjde slunce. Kdo ho bude obdivovat a vítat nový den, to je skutečně ve hvězdách.

Ani naše planeta není na věčnost. Snad bychom se měli soustředit na podstatné věci, a spory o trs banánů nechat na primátech. Jako lidstvo jsme ušli kus cesty. Jak dlouhá ještě bude a kudy povede? Všechno to úsilí o vládu nad světem stojí nemalé peníze. Miliardy vynaložené na boj proti nepříteli mohly být využity na vědu, ve prospěch zdravotnictví, ochrany životního prostředí, výzkumu vesmíru.

Stačilo by přehodnotit priority, dohodnout se, v přátelském klimatu objevovat nové světy. Dokonce i mimo naši galaxii. Chtít jen rozumně investovat a zisky přerozdělit tak, aby státy a unie maximálně podpořily trvalé hodnoty, stabilní výrobní prostředky a základní životní potřeby lidí. Vždyť vklad do pozitivních záležitostí má vždy větší hodnotu, než financování zbrojního arzenálu a budování nepřátelských vztahů.

Když si uvědomíme, že před tisíci lety byl vynalezen kompas, církev vedla křížové výpravy, českým zemím vládl nelítostný kníže Oldřich z dynastie Přemyslovců a na planetě žilo kolem tří set miliónů lidí v nepříliš lichotivých podmínkách, tak se civilizace skutečně rozvinula až neuvěřitelně. Ano, i za tisíc let ráno vyjde slunce. Kdo ho bude obdivovat a vítat nový den? Inu, někdo určitě. Otázkou je, na jaké bude úrovni.

Jak to řekl Einstein: „ Nevím, čím se bude bojovat ve třetí světové válce, ale ve čtvrté to budou klacky a kameny.“

Radovan Bazger, 15.5.2025