Prší

Silně prší, padá déšť, a do oken
přímo se kapky vody trefují.
Je nevlídno a chmurno.
Z čeho se ti lidé tolik radují?
To nikdo neví.
Snad proto, že nemusí ven,
když zní tklivé nokturno.

To žíznivý nerad má sucho,
kolikrát netuší kde bude spát.
Pohledy upřené na smetánku,
která si zvykla beztrestně lhát.
Bolestí provází
sám Van Gogh a jeho ucho,
když máš tak často na kahánku.

Těm je to jedno, že takhle trpíš.
Úspěšní vidí jen sebe a moc.
Soucitný nečekej milodar.
Ze srdce žár a mrazivá noc,
dvě zkřehlé ruce
se vzájemně vzpínají, když
zabloudíš, vidíš jen zmar.

Tak proč je svět krutý
k tolika lidem mimo elity?
Trpké je hledět hladově do oken
zářících jak neon neurčitý.
Promiň, nejsi nic,
ale změnit to můžeš do minuty,
máš-li ten správný token.

Dřeš tvrdě z rána do tmy,
kolikrát spíš před ubytovnou.
Únava silnou je deprivací.
Čekáš, než sny tu smůlu protnou.
Odejdou samy?
Horké hlavy a studené dny
projeví se přímou detonací.

Do nápadu zápalnou šňůru,
cestou novou vydej se zas.
Kaviár není jen pro bohaté.
I ty vstup do domu velikých krás
a zahraj na piáno.
Nejsi sám, miliony chtějí vzhůru.
Rozjeď to po cestě hrbolaté.

Strůjcem všeho jsi ty sám.
Pravda je silná, porazí
každý splín i nepohodu.
Společně všichni na hrázi
překotných změn.
Po volbách uvidíš systému rám
a v kalíšku konečně vodu.

Musí se zastavit prokletí.
Nikdo se nesmí na nikom pást,
halit svět do plátna svobody,
kterou si užívá jen lidí část.
Ti vyvolení.
Nikdo už nechce žít v doupěti
a přehlížet trýzně důvody.

Každý, kdo pracuje, právo má,
i nárok zůstat člověkem.
Zatím však stále studeno je.
Když prší, zahříváš s povděkem
vše živé kolem.
V té vile je párty soukromá.
Společnost co ráda provokuje.

Dešti už pomalu dochází dech.
Vzniká tak osudů hyperbola.
Ať chceš nebo nechceš nastane
trvalá transformace zdola.
Konec schizma.
Vyprahlé vzpomínky na křídlech
dravce, který povstane.

Asi vím, čeho se ti lidé bojí.
Možná že stínů před ubytovnou.
Bohatství najednou bezcenné
stává se přítěží nevýhodnou.
Duše tak černé.
Štěstí, že pravda už na jevišti stojí.
Vzpomínky zůstanou vzdálené.

… ty bys mě pochopil, kamaráde!

Radovan Bazger, 23.10.2024