Rubriky
Blog Zamyšlení

Zničená nadání

Není inteligence jako inteligence. Konkrétně u člověka důležitou roli hrají i další předpoklady a vlohy. Někdo má excelentní paměť na obrazy, čísla, někdo jiný je zas dobrý v koordinaci těla a dokáže s jistou mírou zdravého rozumu reagovat na podněty a změny rychleji. Schopnost řešit vzniklé situace je pro někoho těžší i z mnoha dalších příčin. Sebevědomí, zkušenosti a vliv prostředí je také rozhodující. Jsou lidé, kteří předvedou nečekané a umí velmi překvapit…

Podle mě každý v něčem vyniká. Vzdělání do jisté míry nebývá rozhodující. Jsou záležitosti s nimiž si neporadí ani inženýr, nebo doktor všech věd. Naopak jedinec se základním vzděláním může v jistých oborech excelovat. Není to jednoduché a souhlasím s tím, že geny v tomto hrají také podstatnou roli. Například tolik opomíjené nadání by mělo být odhaleno už na základní škole a dítě směrováno do konkrétní fáze. Postačí zájem a bystré oko kantorů?

Je škoda, že kolikrát velmi talentovaný člověk zůstává neobjevený a nakonec pracuje v oboru, který jej nenaplňuje, přitom v jiném odvětví lidské činnosti by civilizaci přinesl mnoho pozitivních objevů, činů a sil. Je to důležité právě v oblasti školství. Vzdělávacího systému obecně v němž o budoucnost a vzdělání již skutečně jde. Studenti musí získat maturitní vysvědčení a přejít přes matematické početní struktury pro jejich vědomí a vidění světa naprosto nepodstatné a obtížné.

Matematika a logika založená na vytváření abstraktních entit může být pro jinak velmi inteligentní hlavy nepřekonatelným problémem. Často se na vysokoškolské studium absolventi středních škol nedostanou pro nezvládnutí výrazů, rovnic a zlomků mnoha neznámých a odmocněných v danou chvíli matoucích rovnic. V oblasti sociologie, psychologie, v uměleckých směrech a humanitních vědách obecně přitom tito lidé mohou nést myšlenky přínosné.

Situace může nastat i zcela opačná. Například tehdy, pokud rodiče dítěte chtějí mít doma filmového bohéma, nebo akademického malíře, koncertní hvězdu. Onen človíček přitom bloudí očima po hvězdném nebi, počítá vzdálenosti galaxií pod polštářem a na úrovni dětských snů se prohání prstencem urychlovače společně s částicemi naprosto odlišnými od reality vnímané jeho okolím. Nakonec zničený matematicko-fyzikální génius maká v kolbence. Selhal jedinec, nebo společnost?

Talentovaný člověk by měl dle mého názoru dostat šanci. Tomu však musí předcházet úplná změna koncepce vzdělávání. Tíha zodpovědnosti za budoucnost lidské podstaty je také na celých učitelských sborech nejen základních škol a gymnázií. Objevit nadání pro konkrétní činnost není otázkou jednoho školního roku. Jde o sledování vývoje zájmů. Pozorování schopností, evidenci výsledků. Nejen schopnost aplikace vědomostí, ale i manuální zručnost je v jistém smyslu darem.

Chápu, že vzdělávání otevírá brány vědomí a dokáže přinést své ovoce v nečekaných souvislostech. Dokonce z vlastní zkušenosti můžu říct, že i nezajímavá látka může zaujmout postupem času. Z průměrného se stane premiant až mu tak nějak „sepne“. Jenomže ne vždy se to podaří. Obzvláště dětské myšlenky bloudí ve zvláštních dimenzích a rozhodně nelze v těchto hledat praktickou stránku. Často uklouznou až k nečinnosti v neprospěch nauky rozličných předmětů.

Myslím, že nestačí opakovaný dotaz „čím bys chtěl být až vyrosteš?“. Přetěžování dětí a mládeže zájmovými kroužky a mimoškolními aktivitami také nemusí být ku prospěchu. Někdy spíše škodí a tolik opomíjený profil předpokladů chlapců a děvčat zůstane na druhé koleji. Druhy lidské činnosti jsou velmi rozmanité a každá si žádá vysoké pracovní nasazení. Toho je však schopen pouze ten, kdo je jedinečný. Nakonec může přijít úspěch a dokonce sláva, respekt, životní jistoty.

Nejde jen o děti. I dospělí jedinci často chtějí vyniknout a doplnit si vzdělání. Kvůli zaměstnání, ale i pro sebe sama. Pro svou existenci a pohled na svět tolik odlišný od systémové linie běžného života. Překážku tvoří opět a právě zařazení do tabulky výkonu v podobě hodnocení znalostí zcela odlišných od žádaného teritoria zájmů bez ohledu na praxi. Nelze studovat práva, umění, historii, filosofii a další bez tzv. všeobecného vzdělání do nějž jsou zahrnuty algebraické vzorce, nestacionární magnetická pole a tabulky prvků.

Podstatnou část současného vzdělávání zaujímá výuka jazyků. Pro dospělé je to mnohdy velmi tvrdý oříšek. Opět platí, že jinak skvělý a motivovaný člověk nezvládne cizí řeč na požadované úrovni, nemá šanci pohlížet po zkratce před ani za jménem. Označíme ho za slabého a neschopného i když dedukce a aktivity v sektoru jeho zájmů jsou naprosto ojedinělé? Zůstane amatérem i když jeho praktické a teoretické znalosti v jiné oblasti přesahují rámec chápání dokonce pedagogů středních škol? Častý jev.

Zkrátka, pokud dítko ještě ve dvanácti letech tvoří složité mostní konstrukce ze stavebnice Merkur či je schopno sestavit lanovou dráhu včetně pohonu a elektronického zabezpečení, nebál bych se jeho studia na stavební, nebo dopravní průmyslovce. Titulu magistra teologie, bohosloví naopak jen těžko dosáhne někdo, kdo Bibli v životě neviděl. O zvířátka se také lépe postará ten, kdo k nim má vztah, než jedinec uzavřený ve světě geometrických útvarů.

Neobjeveného a zničeného nadání je prostě věčná škoda. Nejen pro konkrétní osoby, ale pro civilizaci celkově. Inteligence lidská má mnoho tváří. Je spjata se schopnostmi, danými geny i boží prozřetelností. Komunita svou schopnost odhalit zákoutí lidských tužeb ještě dostatečně nezvládá. Máme v tomto směru ještě co dohánět. Jen doufám, že zlom nastane brzy a tvůrčí činnost a práce bude v dohledné době pro člověka víc než povinnost bez potřebného efektu. A pak…

„…v životě potkáváme mnoho inteligentních lidí beze jména a mnoho významných jmen bez inteligence…“

Snad stačí jen otevřít oči.

Radovan Bazger, 13.7.2014

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *