Rubriky
Blog Politika

Uprchlíci

… téma, které rozhoupalo celou evropskou společnost. Nechci tuto záležitost zlehčovat, ale když slyším slovo „uprchlíci“, vzpomenu si na stejnojmenný film s Pierrem Richardem a Gérardem Depardieu. Skvělá francouzská komedie o nepovedené loupeži, ale i film plný citu, emocí, zamyšlení nad lidskostí a osudy jednotlivců. Přesto lze spatřit jisté spojitosti se současnou problematikou a stěhováním národů. Mnozí Čechové se právě Libyjcům smáli, teď mají strach i soucit.

Po rozpadu východního bloku a úspěšném odstranění vlády komunistů náš stát ve velké EU-forii zničil státní hranici republiky. Nejenom zapuštěním nových kořenů do evropských struktur, ale i skutečnou likvidací hrazení a plotů, strážných věží, bunkrů, i zrušením jednotek pohraniční stráže. Možná nakonec zjistíme, že stříhat ostnaté dráty a rušit stálé hlídky na hranicích byla ta největší hovadina, kterou ty naše postkomunistické vlády mohly udělat.

Před rokem 1990 pohraničníci se psy hlídali území ČSSR proti nelegálnímu překročení státní hranice nejen směrem ven, …ale i k nám do ČSSR! Imigrace, pašování, omamné látky, stráž státu před terorismem a kriminalitou, zdraví nebezpečnými látkami, nemocemi a biologickým nebezpečím! Československo bylo sice hermeticky uzavřeno před kolonou USArmy, Kolou, nebo McHouskami, Bubble gumou, záplavou zářivých mobilů, ale také před GMO, nemocí SARS či dopisy s Anthraxem.

Evropa byla nucena vyrovnat se s emigrační vlnou občanů východního bloku ve druhé polovině minulého století. Pravdou je, že postupnou, nikoliv masovou, zato dlouholetou. Češi i Slováci se snažili utéct na západ a multikulturalismus byl všem milejší než totalitní zřízení rudého stereotypu. Je docela zvláštní, že právě Češi nejsou tak tolerantní. S naprostým nepochopením hltají zprávy o pokusech uprchlíků získat evropský azyl na dobu neurčitou i za cenu vykořenění a jizev na duši.

Lid našeho státu má sám zkušenosti s imigranty. Socialistické přátelství k nám přivedlo mnoho Řeků, Rusů, Vietnamců, spousty lidí z dalekých zemí Afriky. Snad i proto soucítím s lidmi na útěku před nebezpečím. Faktem však zůstává, že války (nejen) v Africe je třeba řešit tam, kde probíhají a s těmi, kteří je vedou. Diplomaticky, ve shodě s Listinou práv, nebo pomocí mírových, přesto ozbrojených sborů OSN. Exodus řešením není! Svět ještě není připraven.

Organizaci národů na Zemi zdaleka nemůžeme nazvat globálním spojenectvím a politicky, ani ekonomicky nelze jednoduše zvládat migrace lidí ve velkém množství. Zatím jsme na vše hleděli jako v kině. Nové skutečnosti jsou však naprosto reálné. To není film a komedie teprve ne! Uprchlíci nejsou herci. Sami o sobě nejsou ani nebezpeční. Rizikem může být jejich množství, ale především naše vlastní nepřipravenost, zbabělost, sobectví a neochota pomoci.

Je to poněkud paradox v celkovém kontextu, ale Jsem pro obnovu střežení hranic EU i ČR v plném rozsahu. Dokud opravdu nebudeme humánními lidmi a světové velmoci nepřestanou decimovat nejchudší i jiné oblasti na moři i na zemi. Až ochráníme každou kořist před šelmou, budou i naše děti v bezpečí. V absurdní soutěži dle zákonů džungle pouze ten, kdo pochopil, vyhrál. Jsem opravdu velmi zvědav, jak celou situaci naši volení zástupci vyřeší …

Radovan Bazger, 22.6.2015

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *