Modrá a živorodá. Tak lze vidět Zemi.
Občas si říkám, jak by asi vypadal svět bez člověka. Bez toho tvora, který posledních tisíc let tuto planetu soustavně ničil. S rostoucí technologickou úrovní civilizace bohužel rostla přímo úměrně i zátěž na ekosystémy vesmírného tělesa, které díky mnoha zázrakům přírody nese život v těch nejkrásnějších podobách, barvách a ve své pestrosti se prozatím jeví jako jedinečná a planoucí zahrada. Zahrada barev, svěžího vzduchu a rozličných zvuků.
Jaké úmysly měl Bůh, když stvořil Adama. Věděl, že půjde o nedokonalý projekt vzhledem k tomu, že bylo dáno člověku vlastní a svobodné uvažování, rozhodování a geneticky naprogramovány i neomezené možnosti. Sice šlo o produkt z dílny Neomylného, ale i to mohl být záměr. Ať už budeme věřit v pokrok dle pana Darwina, v božskou iluzi i zázraky, nebo pohádkám z děl autorů Sci-fi o genetické manipulaci inženýrů z vesmíru, vždy se najde více otázek než odpovědí.
Vše živé na Zemi je předurčeno k činnosti. Aktivní a uvědomělé, nebo nevědomé. Každý tvor, každá muška, každý slon i plaz i dravec, všichni mají své místo v řetězci nejen potravním. Některá živá stvoření mají i další úkoly. Od bakterií až po největší kytovce. Čistí vodu, kypří půdu, přenášejí semena rostlin, opylují, udržují stav populace jiných i vlastní v rozumném množství, chrání, tvoří i jinak přispívají do neustálého koloběhu masy života. Stejně je tomu i v říši rostlin.
Hominidé představují zvláštní skupinu zvířat. Člověk vůbec je zajímavým úkazem ve výše uvedených souvislostech. Primáti Hominidae jsou zruční, mají analytické schopnosti a uvědomují si vlastní osobnost. Orangutani, gorily i šimpanzi mají 48 chromozómů, zatímco lidé jen 46. Rozdíl vznikl pravděpodobně mutací. Neznamená genetickou odlišnost, je však zásadní pro nemožnost křížení s kterýmkoliv jiným rodem. To je opravdu dobrá pojistka, Stvořiteli.
Jaké je skutečné lidské poslání? První jedinci čeledě lidí byli vsazeni do zahrady s názvem Eden. Krásné jméno. Dokážu si představit, že jde o jméno naší planety v dávných dobách. Ať už to byla Božská prozřetelnost, rozhodnutí mimozemské civilizace, nebo okolnost čistě náhodná ve vývoji života a hledání nových možných cest evoluce, stále zůstává nezodpovězena právě tato otázka. Jaký úděl a účel má zručný primát s vysoce rozvinutou inteligencí a sociálními vazbami?
Poslední staletí tomu sice nenasvědčují, ale osobně věřím, že lidským posláním je udržet život na Zemi, ne jej zahubit. Jako lidé rozumní bychom měli hasit požáry, pomáhat po neodvratných katastrofách, vytvářet a chránit podmínky pro další přirozený vývoj všech organismů včetně sebe sama. Živoucí zahrada byla v dobré víře vložena do rukou člověka. Byl to dar schopnému, který podlehl degenerativním změnám? Nepředpokládám. Spíše šlo o akt v rámci testu, který probíhá dodnes.
Obstojíme sami před sebou? Bohem? Pozemskou přírodou a před gigantem vesmíru? Těžko říci. Z říše lidí jde strach. Člověk má zbraně a destruktivní, subatomární i biologické ničivé schopnosti. Vytvořil si mnoho nepřátel pro své neukojitelné vlastnosti. Dostal vše, přesto chtěl víc. Byl vyhnán z Ráje a přesto se vrátil dál čerpat božskou energii i zdroje obživy. Poučen z předchozích nezdarů dál opakuje chyby minulosti. Nejsem jediný, kdo píše v tomto duchu, přesto vlivní nečtou, neslyší …
Je důležitý člověk pro Zemi, nebo Země pro člověka? Odpověď je jasná. Člověka může nahradit jiný tvor a nebo zmizí element pána tvorstva zcela. Pole zaniknou, města podlehnou porostu lesů a dálnice zničí horko i mráz. Věže podlehnou korozi nakonec stejně jistě, jako podzemí nákupních center, vrty i doly zaplaví voda. Nebudu zde popisovat konec posledního lidského pokolení do všech detailů, však zamyslet se nad jedinečnou maličkostí by snad mohl každý z nás.
My, lidé, nejsme dokonalí. Pro pozitivní změny musíme bojovat všichni bez rozdílu. Neznáme události příští – neumíme ještě cestovat v čase. Jediným příslibem budoucnosti jsou naše děti a jejich dovednosti, přání, možnosti, poznání i odhodlání. Poselství minulosti nosíme v sobě a ono poslání z Edenu nakonec bude naplněno. Jen musíme dělat už dnes vše proto, aby náš společný domov právě ti nejmocnější nezničili, aby se bájná životem planoucí zahrada nestala Zahradou ticha.
Jak na to? Odpověď je v naší DNA a tedy každý jednotlivec dobře ví, čím přírodě škodí. Snad stačí se tím vnitřním hlasem řídit.
Radovan Bazger, 17.6.2015