Rubriky
Blog Politika

Ukrajina pláče

Strašné, hrozné, neskutečné, odporné, bolestné, burcující a varující. Jsou to stále jen slova, která dostatečně nevystihují události posledních týdnů na Ukrajině. Občanská válka probíhající v ulicích měst vrací tuto zemi o několik desítek let zpět ekonomicky a o stovky let z pohledu lidského. Společnost je rozdělená a krvavé boje se odehrávají především na Kyjevských náměstích. Pravlast Slovanů pláče. Politické síly se formují i hroutí a celá země ve strachu počítá hodiny nutného přežití. Hrozí totiž kolaps a rozdělení. Trpí nejvíc opět především ti nejméně zainteresovaní…

Stejně jako Dněpr, ta mocná řeka, rozděluje Ukrajinu zeměpisně na východní a západní, tak i politicky v podstatě kopíruje řeky proud nálady občanů v této zemi. Je to dáno historickými událostmi, ale především současnou situací, která je velice nepřehledná a informací proudí stále nedostatek. Proruský východ a evropské bašty na západě – to je oč tu běží.

Proč došlo až k násilí a střelbě? Kde jsou kořeny problému? Kdo to začal? Názory se různí a občany ČR většinou opět krmí jen vybraná média. Pokud si však poskládáme mozaiku z více stran a zpravodajských kanálů, tak vznikne obraz, v němž se už jistá logika odráží. Bohužel stejně, jako použitá ostrá munice na všech bojujících stranách.

Země se rozdělila na dva tábory po tzv. oranžové revoluci, kterou vyvolalo podezření na falšování druhého kola prezidentských voleb v listopadu 2004. Revoluce vynesla k moci prozápadního prezidenta Viktora Juščenka a Juliji Tymošenkovou, která se stala premiérkou. Prozápadní koalici však položily vnitřní spory a v roce 2010 proběhly na Ukrajině další prezidentské volby. Podle vyhlášení ústřední volební komise se stal vítězem Rusku vstřícný Viktor Janukovyč se ziskem 35 % hlasů. Dle očekávání uspěl na východě a jihu země, na Krymu a také v Zakarpatí.

Druhá skončila dosavadní premiérka Julija Tymošenková se ziskem 25 % hlasů. Po sečtení všech hlasů druhého kola voleb vyhrál Janukovyč se ziskem 48,95 % nad Tymošenkovou, která obdržela 45,47 % odevzdaných hlasů. Mezinárodní pozorovatelé označili volby za regulérní a čestné. Tymošenková výsledky voleb neuznala a podala žádost na jejich přezkoumání u soudu. Tu však následně stáhla.

Snaha občanů Ukrajiny o integraci do evropských struktur nový prezident plnil. V listopadu 2013 byl svolán Summit EU – Ukrajina. Během summitu měl Janukovyč podepsat Asociační dohodu s EU. Na podmínky dohody však nepřistoupil z důvodu nevýhodného postavení Ukrajiny dle asociačních návrhů. Ukrajinci totiž nedostali příslib ukončení vízové povinnosti. Jejich zboží se nemělo do unie dovážet vzhledem k rozdílným normám. EU však dle návrhu dohody měla mít přístup na Ukrajinské trhy téměř neomezený. Přesto proevropské síly získaly podporu části obyvatelstva.

Protesty začaly 21. listopadu 2013, den potom co ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií. Během několika dalších dní se začaly na náměstí Nezávislosti v Kyjevě postupně scházet stovky tisíc lidí. Rusové přitom upozornili Ukrajinu, že v případě podpisu asociační dohody Rusko zpřísní podmínky pro pohyb zboží s Ukrajinou, aby zabránilo nekontrolovaným dovozům zboží z EU přes ukrajinské území.

EU odmítla kompenzovat Ukrajině ekonomické důsledky a tím se dostal Janukovyč do neřešitelné situace. Podpora západu přispěla ke zvýšení sebevědomí proevropských demonstrantů, k současné vyhrocené eskalaci a ozbrojeným konfliktům. Ukrajinská vláda posléze podala demisi a Janukovyč nabídnul sestavení vlády Kličkovi a dalším opozičním politikům. Ti to ovšem odmítli.

Je v této velké a krásné zemi situace opravdu výjimečně těžká. Samozřejmě nemám informace tom, jak v celé věci figurují zpravodajské služby nejen Ukrajiny, ale i Ruska, Evropské Unie, nebo USA. A věřím, že jistou roli v tom hrají všichni! Nějak mi také informační kanály nesdělily, zda lidé v ulicích ukrajinských měst bojují i mezi sebou, nebo jen proti pořádkovým složkám. Také není známo, zda rozkazy ke střelbě do demonstrantů vydal Janukovyč, nebo někdo „horlivý“ z příslušného ministerstva.

Kdo za vším stojí? To bude postupně odkrývat budoucnost pro dějepisné učebnice. Každopádně jde opět o zločiny proti lidskosti. Jde o zbytečná krveprolití. Uměle a politicky vyvolané nepokoje, které mají skrýt touhu člověka po absolutní moci. Ukrajinci v rámci státu necítili nenávist a nepálili mosty. Nejen proto by se měla celá situace urovnat a hlavně už by se neměla opakovat. Nikdy a nikde!

Dnes stále však se vody Dněpru barví lidskou krví, řešení je v nedohlednu a sankce navržené Evropskou Unií vůči Ukrajině rozhodně celou situaci neuklidní. Sice byla lidmi z Majdanu posvěcena dohoda s prezidentem Janukovyčem, která předpokládá návrat k ústavě z roku 2004, vytvoření přechodné vlády národního kompromisu, vypsání předčasných prezidentských voleb a vyšetření násilí při nepokojích. Ale jaká bude realita?

Myslím si, že do dalšího vývoje promluví daleko více mocichtivých politických předáků s neurčitými úmysly. Ukrajina si žel Bohu ještě dlouho bude utírat slzy z tváře plné zoufalství. Všichni teď táhnou za různé konce rozpleteného provazu. Který konec je ten šťastný? Můžeme ještě věřit na pohádky?

Radovan Bazger, 21.2.2014

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *