Nedostatečná zaměstnanost obyvatelstva je problém číslo 1. Předně je třeba říci, že řešení existují. Deklaruji ve svých textech provázání a komplexnost řešení a řízení všech odvětví státní správy. Stejně tak i tvorba nových pracovních míst je vázána na další části plnění úkolů v zájmu ozdravení ekonomiky a systému hospodaření státu. To vše ve prospěch občanů. Jde o střednědobé plnění a zajištění možností k uskutečnění plánu integrace nových struktur vlastnictví a hospodářství v rámci existence výrobních prostředků.
Opakovaně se můžete dočíst o nutnosti celostátního auditu ke zjištění skutečných rezerv a především stavu současného systému přerozdělování finančních prostředků, které jsou stále z větší části získávány z daní občanů a podnikatelů. Na výsledky auditu bude nutno reagovat pružně, ale s rozvahou. I pro tento účel bude ustaven sněm ekonomických poradců a na základě úsudku těchto volených pracovníků budou jednotlivá ministerstva rozhodovat o dalších krocích v jednotlivých oblastech státní správy.
Program zvýšení zaměstnanosti tvoří stávající pilíře podpory podnikání a rozvoje aktivit v investiční oblasti s tím, že bude upřednostněn zájem státu pro zachování zůstatku odvodů do státního rozpočtu České republiky. Dále je potřebné vytvořit systém státních investičních vizí, které budou moci být využity k tvorbě pracovních míst jak na úrovni komunální ve prospěch obcí a regionů, tak i pro jednotlivé projekty zahájení výstavby nových výrobních prostředků a tvorby služeb pod vedením státního a kvalitního managementu.
Samozřejmostí zůstává existence akciových společností, k nimž je nutné v krátké době přiřadit a rozvinout také vlastnictví družstevní. Pro rozvoj zaměstnanosti a to s působností celorepublikovou považuji za vhodný vznik samosprávných společností, které budou vlastnit samotní zaměstnanci podniku s plným právem spolurozhodovat o hospodářství a strategii společnosti. Jde o uplatnění přímé demokracie ve firmě, kterou vlastní všichni zaměstnanci stejným dílem. Jde o zachování akceschopnosti a spravedlivého řízení.
Předpokládám, že úspěšnost samosprávných podniků a státních společností na trhu bude převážně chvalitebná až výborná. Tento předpoklad je dán především reinvestičním mechanismem a možným volným obnosem na mzdy. Vysoké nároky v oblasti investic budou pokryty z prostředků, které by jinak byly vydány na přebujelé a náročné vedení podniku. Státní i družstevní či samosprávný podnik si může dovolit zaplatit kvalitní management, přesto však nejde o výdaje, které si pro vlastní potřebu přidělí soukromý podnikatel.
Vzhledem k rozkmitané struktuře ekonomických a finančních vazeb v Evropě i ve světě, preferuji odbyt domácí produkce a to jak na domácím trhu, tak i tvorbou proexportních systémů. Tyto systémy mají být založeny na důsledném a aktivním přístupu všech osob, organizací a úřadů zastupujících ČR v zahraničí. Forma může být silně motivační. Opět platí poučení, že platit dobrého obchodníka vyjde v konečném důsledku levněji, než vydržování osoby pochybného talentu pod vysokým politickým vlivem.
Za těchto podmínek je možno očekávat zvýšení napětí v konkurenceschopnosti obchodních řetězců. Státní investice totiž směřované do rozvoje služeb a obchodu a to včetně podpory právě domácích výrobců, chovatelů a pěstitelů jsou nenahraditelné. Řešení vidím v sestavení a výstavbě obchodního řetězce, který bude nabízet primárně české výrobky a služby. Nákupem tuzemských výrobků zákazníci podpoří sami sebe. Jde o jistou sebekompenzaci cen, nákupní solidaritu a účelovou podporu zaměstnanosti.
Nepodpořím však žádná opatření, která by měla za cíl vytváření monopolů a to včetně státního. Další vlivné organizace, které budou přínosem pro občany a zdravý obchodní tlak jsou určitě žádoucí. Pokud ale zahraniční firmy kontrolují cenotvorbu, pak je nutné toto smysluplně ovlivnit. Vznik velkých obchodních skupin a korporací je celosvětovým trendem. Drobný obchod byl tímto téměř vytlačen. Odpověď stejného kalibru určitě nikoho nepřekvapí. Jde opět jen o politickou vůli.
Státní investice do podniku se vrátí částečně i ve snížení vyplácení podpory v nezaměstnanosti a zvýšené kupní síle obyvatelstva. Model obchodu s nabídkou zboží domácí produkce může posloužit k dalšímu rozvoji i výrobních kapacit a v jistém smyslu sebezaměstnávání občanů. Kampaň „koupí tohoto výrobku jsi mi dal práci“ určitě zaujme. Postupným přechodem od státní do samosprávné formy společnosti se naplní vize relativně rychlého přerodu v samosprávný subjekt s řádnou demokratizací rozhodování.
V případě obav zahraničních investorů o jejich zájmy, finanční prostředky a majetek je nutno říci, že nejsou na místě. Vznik nových struktur, společností, řetězců a forem vlastnictví rozhodně neohrozí jejich činnost a hodnotu zahraničního kapitálu. Rozhodně nehrozí jakékoliv vyvlastňování nebo jiná nekalá činnost ať už s podporou státu či bez. Pokud bude konkurence nových obchodních společenství dostatečně silná, může docházet k odkoupení, případně sebezničení a krachu. Platí to však i obráceně a je to v tržním a konkurenčním prostředí zcela běžný jev.
Minimálně dokud nebude pozice nových forem vlastnictví prověřena a stabilizována, je existence a působení současných systémových článků žádoucí. Ani v budoucnu však nikdo nikomu nesmí bránit založit společnost jejíž vlastníkem je osoba nebo subjekt ze zahraničí. Stejný princip platí i pro tuzemské podnikatele. Zachování konkurenčních principů musí zůstat pohonnou jednotkou rozvoje vědy, výroby, obchodu, služeb, i vzdělávání a růstu společenských jistot. V oblasti strategicky významných článků průmyslu a obchodu podporuji intervence státu. Čisté a dle zákonných norem.
Cílem zavedení nových druhů vlastnictví výrobních prostředků je maximální zaměstnanost těch, kteří skutečně pracovat chtějí. Dnes tato možnost chybí. Není dobré vytvářet pracovní místa uměle, to snižuje produktivitu práce. Měli bychom udělat maximum pro vytváření produktivní obrany určené k zastavení růstu výdajů státu v sociální oblasti. Sociální dávky a podpora v nezaměstnanosti nejsou investicí, ale naprosto nevhodně vynaloženými prostředky. Vzít však lidem peníze a nezajistit jim pracovní příležitosti je rozhodně chybné..
Žijeme ve světě kybernetiky a robotizace. Pokrok v těchto oblastech nelze zastavit. Chceme-li jako lidé přežít, musíme se vzdělávat. Ztracená pracovní místa díky automatizaci výroby se nahrazují těžko. Obzvláště v době, kdy se počet obyvatel planety neustále rozrůstá. V budoucnu bychom se měli zaměřit na rovnoměrnou zaměstnanost z hlediska výživy a potřeb obyvatelstva na celé Zemi. Stojí za zmínku i hledání způsobu, jak zkrátit pracovní dobu. V hodinové sazbě, nebo odpracovaných letech. Což se odrazí v dalším snížení nezaměstnanosti.
Automatizace výroby je trend nezvratný. Sice zanikají pracovní pozice manuálně pracujících v konečné fázi výroby, vzniká však prostor pro vzdělané lidi. Údržba, vývoj počítačových aplikací a software, výroba robotických linek, výzkum nových technologií a materiálů, nové přístupy v logistice služeb, výroby a zásobování, to vše vytváří nový prostor i v poptávce na pracovním trhu. Návaznost na výše uvedené předpoklady, systémy a adekvátní vzdělávací programy je evidentní.
Dalším ze způsobů zvyšování zaměstnanosti je z dlouhodobějšího hlediska vytváření řízených parametrů populační skladby již v počáteční fázi. Tedy ve vzdělávacím systému a v možnostech vlivu školských zařízení v souladu s potřebami pracovního trhu. Tím rozhodně nelze vytvářet uniformní ročníky, ale vzhledem k potřebám trhu je nutno sondovat také potřeby a zájmy nastupujících generací. Již v útlém věku dítěte je možno zjistit okruh jeho zájmů a směr či inklinaci k oborovému studiu. Na tom je třeba stavět.
Současný stav a hlad po pracovních příležitostech u nás je zapříčiněn především destabilizací pracovního trhu v 90tých letech minulého století. Již více než dvacetiletá praxe však s přihlédnutím k okolnostem v zahraničí nenasvědčuje tomu, že by stávající ekonomický model byl schopen současnou míru nezaměstnanosti dlouhodobě snížit. Naopak snižování míry investic je příčinou prohlubování krize a to nejen v České republice. V těchto souvislostech je vhodné zaměřit se na soběstačnost státu a to ve všech oblastech.
V souladu s vizí rozvoje domácího obchodního systému a nabídky služeb je zásadní rozvoj zemědělství a to na půdě ve vlastnictví občanů ČR. Stejně tak chov a celkově také produkce nerostných surovin či podnikání v oblasti obnovitelných zdrojů. Zásada námi vytvořeného i spotřebovaného se zajisté odrazí také v místně rostoucí životní úrovni. Jak už však bylo výše uvedeno, cílem je i nalezení zahraničních spotřebitelů. Například i těch, které jsme po roce 1989 chybně označili za nepotřebné.
Nelze se světu uzavírat. Naopak funkční systém by bylo dobré představit světu a hledat spojence. V rámci neustále globalizujících se civilizačních tendencí je nutné bojovat za upuštění od současných kapitálových struktur. Právo na majetek musí být zachováno, ale lze také lidem říci, že vlastnictví společné je mnohem prospěšnější nakonec i jednotlivcům. Pokud tento princip společnost pochopí, pak se svět změní k nepoznání. Netroufám si však radit či předkládat hotové koncepce. Je však čas přehodnotit současné vedení jednotlivých segmentů státní správy a konečně se zamyslet nad budoucností.
Pouze prací je člověk živ!
Radovan Bazger, 26.2.2014