Přesně tam a ještě mnohem dál bych nejradši poslal některé účastníky silničního provozu a to včetně chodců. Škoda, že se právě na chodce více nezaměří například městská policie. Někteří lidé si totiž pletou svobodu a demokracii s chaotickou anarchií. Naprosto vědomě, záměrně a ke všemu ještě bezohledně k sobě i ostatním. Co předvádějí je mnohdy za hranicí zdravého rozumu.
Ano, jděte si třeba do Tramtárie, když nechápete, co je přechod pro chodce, světelná signalizace, nebo chůze po levé straně vozovky. Každý den vídám dobrodruhy, pro které je červená na semaforu v podstatě povel: „jdi a nech se zabít.“ Nedávno jsem viděl matku, která zřejmě své děti učila, jak co nejvíce riskovat na rušné křižovatce jen pro to, aby stihli autobus. Každou chvíli někdo blázní.
Jen si to představte. Je pět hodin ráno, ještě jezdí málo aut a ve městě je relativně klid. Tramvaj míří k přechodu pro chodce u nějž čeká chlap. Podívá se doleva. Tu tramvaj musí vidět. Podívá se doprava – svatá prostoto – vstoupí rovnou před jedoucí tramvajovou soupravu. Bez pudu sebezáchovy, bez respektu. To nepochopíš! Může za to hudba, která mu ve sluchátkách zněla?
Úplný bonus je, když o dvacet metrů dál na to koukaj dva strážníci a vůbec to s nimi nehne. Co nedostanou za úkol, to nevnímají? Vážím si moc práce policie. Bez ironie. Pouze nechápu onu nečinnost, co se řešení přestupků chodců týče. V některých lokalitách by si udělením pokut vydělali na svou měsíční mzdu během jediného dopoledne. V podstatě nemusí působit nikterak represivně. Stačil by zájem …
Bezpečnost především. Jistě. Někdo by mohl poukázat na to, že „ti mladí“ se neumí chovat a jsou jak utržení ze řetězu. Kdepak – červenou na semaforech přehlížejí lidé všeho věku. Senior, který se rozhodne přejít silnici hned za autobusem a vstoupí tak do cesty protijedoucímu vozidlu, to není nic ojedinělého. Mladý člověk třeba ještě přeběhne – uskočí, ale děda o holi? Malér.
Jistou míru sobectví rozpustilých chodců vidím i v tom, že když skočí řidič autobusu na brzdy, tak snad zachrání nějakého „sebevraha“, ale může se díky tomu zranit hned několik lidí ve vozidle. Dopravní prostředky městské dopravy převážejí i starší lidi, invalidy, i jinak hendikepované, popřípadě děti. Skupiny dětí. V kočárcích i bez nich. Chování některých chodců je vážně šílené.
U tramvají je to obdobné. Aktivace všech brzdových systémů také působí na lidi ve voze. K smůle toho, kdo skáče do cesty, dá se přičíst ještě brzdná dráha kolejových vozidel – na mokru a na listí dokážou se ke všemu i parádně dlouho smýkat. Taková čtyřiceti tunová tramvaj člověka nejen porazí, ale buď odhodí, nebo přejede a to určitě nechce nikdo. Ze všech nejméně ten řidič!
Tady je prevence skutečně důležitá. Výchova dětí, ale v podstatě i dospělých, je zkrátka namístě. Kdepak já – nikoho nebudu vychovávat. Maximálně tak napíšu co si tedy myslím. Iniciativu by měly převzít školy, média a orgány obcí, krajů. Ve prospěch obecného povědomí a v zájmu bezpečnosti. On se sice vždy najde někdo se zdviženým prostředníčkem, ale mohli bychom to aspoň zkusit ..?
Radovan Bazger, 24.1.2023