Tram-finále

Dopravních přestupků se denně odehrává na silnicích opravdu hodně. Bohužel jsou často přehlíženy, nebo bez trestu. Jedinou hrozbou je dopravní nehoda. Je skvělé, že máme hlavně ve městech kamery na každém rohu a na každé křižovatce, ale k čemu to je? Možná některé měří rychlost, možná zachytí jízdu na červenou. Nedání přednosti, telefonování za jízdy, nebo nepřipoutanou posádku většina nevidí.

Už vůbec takový systém nevyhodnotí a neodešle k dalšímu projednání záznam, který by odhalil omezení, nebo ohrožení jízdy tramvaje. A že se takové věci dějí možná častěji, než je překročení rychlosti, o tom jako řidič z povolání nepochybuju. Každou chvíli mě i kolegům někdo vlítne autem před vůz, a nikoliv omylem. Lidi jezdí často bez špetky pudu sebezáchovy, neomaleně, bláznivě sobecky, naprosto bezohledně.

Jistým řešením jsou kamery v tramvajích, ale záznam lze použít jen při dopravní nehodě a to ještě ne vždy. Věčnému ohrožování prostředků hromadné dopravy a cestujících nezabrání. Prevence neexistuje, důsledky bývají i fatální. Když si nějaký frajírek usmyslí, že to před tou tramvají prostě „prostřelí“, tak nepřemýšlí nad tím, jaké trable způsobí řidiči, cestujícím a dalším účastníkům silničního provozu.

Celkem ještě pochopím, když majitel čerstvého řidičského oprávnění při odbočování udělá chybu a nepodívá se vlevo, vpravo, nebo do zpětného zrcátka. Sice jsou těžko uvěřitelná slova „já tu tramvaj neviděl“, nebo „vůbec neslyšela“, ale budiž. Skutečně nejhorší jsou schválnosti, machrování a zbytečné riskování. K tomu neustálá honba za pochybnou prioritou. Nejlépe ještě s mobilem či rtěnkou v ruce.

Ne, nejsem zastáncem toho, aby „velký bratr“ viděl vše. Jenomže postihnout takové přestupky asi jinak nelze. A to se teď nechci vůbec rozepisovat o chodcích, kteří s klidem vstoupí před jedoucí tramvajový vlak. Často vědomě a drze. Opravdu není divu, že je nedostatek řidičů. A nejen tramvají. Řídit autobus taky není žádný med. Přijmout tak vysokou zodpovědnost za nevelké peníze, to nedokáže každý.

Vážně je to takový problém chodit a jezdit s rozumem? Když chce člověk být všude nejdříve, rychle a pokud možno první, může to být pro něj nakonec velké a kruté tram-finále! Vždyť ty vozy mají desítky tun a nikdo není nesmrtelný! Nikdo! Ono chladné „já to stihnu“ může v okamžiku zaniknout v rachotu drcených plechů, bolestném křiku a sirén pomalu se blížící záchrany. Píšu moc drsně? Bohužel vůbec ne.

Zažít reálnou kolizní situaci, nebo přímo nehodu, to je mnohem horší …

Radovan Bazger, 4.10.2024

Možnosti sdílení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *