Kolik ještě musí vyhasnout lidských životů pro šílenství politiků, víru, prachy a kvůli čárám na mapách? Vůbec jsme tu civilizaci postavili na špatných základech a než lidé pochopí, že všichni s tím musí něco udělat, potrvá to možná ještě stovky let. Bohužel.
Politická témata poslední dobou obcházím. Přesto si říkám, jestli není čas vytvořit skutečný svět bez hranic. Vždyť kvůli teritoriu bylo už tolik válek a vznikají další. Vím. Je to v nás. Člověk však v dávných dobách byl spíše poutník, lovec. Za potravou a lepším podnebím dokázal migrovat tisíce kilometrů. S nástupem zemědělných skupin vznikala obrana, hradiště, politika a zlo spojené s ochranou půdy a plochy, kterou si, nevím jakým právem, lidé zabrali. Ochrana práce, výpěstků, výrobků a domova, to vše je jistě pochopitelné, ale samotný prostor? Ten přece nikomu nepatří. Nemůže být majetkem a už vůbec ne prodejním artiklem. Jistě, násilí bylo i dříve na denním pořádku při lovu a střežení kořisti, ale s půdou a pozemky se vše změnilo. K horšímu. Problém je nejenom v tom, že svět má mnoho sporných oblastí, ale různé síly dělají si nároky na území, zdroje a práci druhých.
Komerční záležitosti kolem pozemků jsou v podstatě také dost na hraně. Každý původně obecný majetek nebo svobodnou zem si někdo prostě přivlastnil. Jakým právem? Právem silnějšího? Rychlejšího? Hlavní je, že se prachy sypou a co bude s lidmi, elity vůbec neřeší. Obce prodávají pozemky developerům a přehlížejí vlastní obyvatelstvo, které musí s podporou bank nakonec zaplatit i tu holou čistou zem pod vlastním domem.
Ve volbách dáváme svůj hlas politikům, které budoucnost nezajímá. Patrně ve stylu: Dali jste nám váš hlas, tak teď mlčte! Nečekám tedy, že otázka skutečné globalizace bude součástí kampaně současných stran a hnutí kdekoliv na Zemi. Věřím však, že jednou vznikne nové celosvětové hnutí, které vysvětlí občanům, že nemusí mít strach z velkých změn. Onen strach je totiž to, co brání zahájení procesu. Každý, i ti, jimž se nežije dobře, všichni mají obavy, že v případě systémových změn může dojít ke kolapsu a už tak nízké hladiny příjmů padnou na dno. Tento rozjetý vlak je dokonce tak nebezpečný, že má člověk strach své myšlenky a postřehy zveřejnit. Aby nepřišel o práci, renomé, důstojnost, sociální profily a internetové služby, o peníze a možná i život v takové podobě, na jakou je zvyklý.
Ekonomika je věda. Dobře vymyšlené základy kapitalismu a tržního hospodářství s podporou obranných vrstev vyhodnotí včas potenciální a především nechtěné změny. Vše je provázané téměř dokonale. Když je někdo hodně slyšet, tak je prohlášen za dezinformátora, vypne se mu web, v ulicích může být odpor veden jen do zásahu těžkooděnců a to i kdyby šlo o akci v souladu s Ústavou. Vše se balí do ochrany demokratických hodnot, přitom jde hlavně o prachy a moc. Za vším je vysoká hra a nelítostný boj o vliv a ovládání mas, územních celků, nebo tržních mechanismů. Současnými zbraněmi jsou nejčastěji právní kličky a soudy, korupce, mediální kampaně. Když to nestačí, promlouvají i zbraně skutečné. Tak nelítostný je svět ve kterém žijeme. Vládcům to přitom hezky vychází. Stačí udržet určité procento lidí ve střední vrstvě a dav plný tolerance tomu všemu ještě tleská. Vážně je důvod k radosti a obdivu? Když vidím jedince bez domova, když vidím zoufalé oči hladových dětí, když vidím, kolik je ve světě bolesti a zbytečně prolité krve, promiňte, ale takový systém je podle mě hluboce zkažený a z mé strany si podporu nezaslouží žádnou.
Radovan Bazger, 14.9.2024