K jiným světům

Izrael, Jordánsko, Libanon, Írán, Ukrajina, Korea, ale nejen tyto země jsou v ohni válečném. Planeta přímo září mezilidskou a zákeřnou nenávistí. Kde se to v člověku vůbec bere? „Ty se mi nelíbíš, tak tě majznu třeba termobarickou bombou.“ Kvůli názoru, stylu života, víře, kvůli bohatství, území, nebo jen ze strachu a z důvodu bezduchého soupeření. Proč to tak je a co s tím? To zatím nikdo neví. Všechny možné dohody a pakty nakonec selhávají v nové situaci. Organizace spojených národů jakoby téměř neexistovala vzhledem k tomu, že si stejně každý dělá co chce. Jednotlivé unie na tom nejsou o moc lépe.

Obecně vzato, množíme se docela svižným tempem. Škoda, že stejně rychle nerozvíjí se i lidský intelekt. Podle mě je označení rodu názvem Homo Sapiens poněkud předčasné. Člověk rozumný by přece žádné války nedopustil. Ani by na nic takového nepomyslel. Snažil by se každý spor už v prvopočátku vyřešit tak, aby nikdo nebral klacky do ruky. Všechno na světě je možné vyřešit v klidu a když ne zrovna tiše, tak určitě beze zbraní. Otázkou je, zda jsou všichni lidé na zemi na takové úrovní, aby to pochopili, aby tak jednali.

Někteří však mluví o válce jako o něčem normálním, nevyhnutelném, dokonce o jaderném konfliktu. Slovo mír je v diskuzích téměř dehonestující, nepřípustné a pobuřující. Zato o válce je možné donekonečna polemizovat a v podstatě tak přivolávat její nástup a tím i smrt. Kdybychom si všichni více přáli mírová řešení, došlo by na ně. Vždy jde o nějaký požadavek a jeho realizaci. Vždy jde o nějaký problém, nebo pocit nespravedlnosti, který vede k hrůzným činům. Mocní, silní a bohatí snaží se ovládat všechny kolem a nějaká práva národů jsou poněkud upozaděna.

Krásně vše vyjadřuje Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. Paragraf 81: „Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“ Znění vychází samozřejmě z všeobecné deklarace lidských práv. Svět jakoby zapomíná, že taková práva mají všichni, a nejenom jednotlivci, ale právě i celé národy. Samozřejmě za předpokladu, že svým jednáním neohrožují životy, svobody a práva ostatních.

Proč se snaží velcí hráči ovlivňovat dění v jiných zemích? Někdy se za vším skrývá obchodní zájem, touha po zisku a dalším vlivu. Jiní zas brání takovým snahám a řeší vše vyvoláváním občanských nepokojů, nebo přímou invazí většinou v neprospěch té či oné velmoci. Dokonce jsou země, které vytasí zbraně na vlastní a bezbranný lid. Neschopnost dohodnout se vyvrcholí ozbrojeným konfliktem. Proč neexistuje přímo povinnost najít mírové řešení? Mezinárodní společenství nemá vliv na ty, kteří ho sami řídí.

Hledání optimálního způsobu života a politiky potrvá ještě dlouho. Do chvíle, než lidstvo opravdu zmoudří, musíme prožít ještě spousty nehezkých událostí. Kdy dojde ke zlomu a vůdci planety usednou ke stolu a dohodnou skutečný a trvalý globální mír v zájmu ochrany života a životního prostředí, to vážně netuším. Přál bych si, aby se toho brzy dočkaly alespoň naše děti. Nejdříve musíme všichni pochopit, že čistě komerční, materialistický, teritoriální a netolerantní způsob života povede vždy k nesouladu, ke sporům, k nepříjemnému konci. Vrátíme se zpátky na stromy a to ještě budeme rádi, pokud nějaké na planetě budou.

Problémy civilizace za nás umělá inteligence nevyřeší. Na změnu si musíme počkat a doufat v evoluční skok, nebo jiným způsobem zajistit, aby války zůstaly už pouze v učebnicích dějepisu. Možná stačí volit ty správné zástupce a odmítat boj. Na všech frontách. Kdekoliv na Zemi. Chybí masivní, celosvětově a vlivné mírové hnutí. Naprosto zásadní pro realizaci tolik potřebných změn. Víte, klidně budu pro určitou skupinu lidí obyčejný „chcimír“. Válečných štváčů, podporovatelů ozbrojených konfliktů je všude kolem víc než dost. Nemám je rád.

Každá válka sice jednou skončí, ale vždy zůstane důvodem pro vznik války nové, protože to zlo zůstává v hloubi duší po celé generace. Ano, množíme se docela svižným tempem, jednou možná objevíme nové světy ve vesmíru a rozprchneme se do jiných galaxií. Doufám, že vždy s praporem míru na přídi lodí, vždy se vzpomínkou na domov, kde žijí inteligentní bytosti v souladu s přírodou a přátelské atmosféře. Možná, že technologické objevy, které nám umožní cesty k jiným světům, jsou nám prozatím a záměrně odepřeny právě proto, že investujeme více do zbraní, než do vzdělání, zdraví a mírumilovného soužití.

Ty se mi nelíbíš, ale to je můj problém a snažím se pochopit proč.“ Kvůli sobě, kvůli tobě, kvůli nám všem …

Radovan Bazger, 12.10.2024

Možnosti sdílení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *