Rubriky
Blog Zamyšlení

Tak jednoduché

Člověk by měl porozumět především sám sobě. Upevnit své postoje, názory. V životě nastanou situace, kdy se musí rozhodnout a zvolit si svou cestu. Dokonce s vědomím toho, že nevolí cestu jen sobě, ale i ostatním. Politické volby jsou právě takovým nástrojem, kdy jedinec dokáže změnit osudy druhých. Přesněji řečeno – demokratické volby jsou tím, co ovlivňuje budoucnost jednotlivců, rodin, národů, v podstatě i celého lidstva. Přestože stojím nohama na zemi, není jednoduché přijmout tu roli a zodpovědnost. Ve vší skromnosti. V tom někteří přijdou a říkají, člověče, seš divnej patron. Před lety jsi volil komunisty, teď odsuzuješ Rusko a volíš kandidáty pravice. Kdo se v tom má vyznat?

Pokusím se to vysvětlit. Žádný nový kabát jsem si neoblékl. Jdu stále stejným směrem, jen ta cesta je poněkud klikatá. Ano, vždy jsem volil levici a není důvod, abych svůj postoj měnil. Jak už jsem v několika textech psal – sociálně spravedlivá společnost je prvořadá. V minulosti bohužel tento směr využily kruté síly k uchopení moci. Socialismus v mých očích měl svá pozitiva v podobě všem dostupných základních parametrů pro život, byl však zlikvidován nejen hybridní válkou ze strany západu, ale i neschopností vedoucího aparátu přizpůsobit hospodářství a politiku novým podmínkám. Komunisté v minulém století vytvářeli paradoxy. Budovali totalitní lidovou demokracii plnou zla, špíny a nesvobody.

Dnes vidím vše trochu jinou optikou a líbí se mi, že lidé můžou nahlas projevit svůj názor, cestovat, koupit si cokoliv trh nabízí a uplatnit své nadání v kterémkoliv oboru lidské činnosti. Svoboda je skutečně alfou i omegou. Už méně však se mi líbí podmínky k životu, jaké kapitalismus a tržní hospodářství nabízí lidem, jejichž práce není ohodnocena tak, aby mohli slušně žít. Výše měsíční mzdy pracujících často sotva stačí na úhradu jídla a nájmů, nebo splátky hypoték. Pokud tedy vůbec hypotéku dostanou. Základní lidské potřeby by měly být dostupné všem a to bohužel prozatím nejsou. Život v pracovním zápřahu a přitom bez peněz, v neustálém strachu o nejen vlastní existenci, ve stresu, se špatnou výživou a péčí o zdraví, takový určitě nenese znaky vyspělé společnosti.

Asi proto všechno jsem v očích lidí spíše levičák. Jenomže ouha. V prvním kole prezidentských voleb 2023 zvolil jsem generála Pavla. Kandidáta koalice více méně pravicových stran. Stran a hnutí toho „zlého kapitalismu“. No a proč ne?! Měl jsem dát svůj hlas miliardáři, který dál rozšiřuje své bohatství? Měl jsem dát hlas populistovi? Kdepak – Babiše jsem volit nemohl. Sice jsem toho člověka viděl během jeho kampaně v Liberci, stejně tak jeho paní, která na mě působí celkem skromným a upřímným dojmem, ale ani tyto okamžiky mě nepřesvědčily k tomu, abych mu dal svůj hlas. Mimochodem svou přítomností zbytečně blokoval dopravu. Příště by to chtělo zvolit lepší místo k setkání s voliči.

Generál Pavel je z úplně jiného těsta. Jeho komunistická minulost samozřejmě vstoupila do popředí. Stejně jako u pana Babiše. Tady by se dalo klidně použít ono rčení: Není komunista jako komunista! Jeden jaksi figuruje v archivech StB. Ten druhý má taktéž záznamy z té doby, ale jde o standardní protokoly vojáka z povolání, který se připravoval na další služební úkoly dle svých schopností. Právě ony schopnosti se u Petra Pavla projevili nejen během operací UNPROFOR, za což získal několik vyznamenání. Stal se náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky a následně i předsedou Vojenského výboru NATO. Vážně jsem neměl o čem přemýšlet během voleb prezidenta České republiky.

Od mé volby mě neodradily dokonce ani výkřiky odpůrců, kteří tvrdili, že nás generál ve funkci prezidenta zatáhne do války s Ruskem. Můžu sice jako ten „levičák“ tvrdit, že západní kapitalismus bojuje o Ukrajinu a dokonce snad i o Rusko jen pro to, aby se mohl dále rozvíjet (aby měl odkud čerpat další zdroje). Můžu se jako zabedněnec ptát, kdo vlastně ve skutečnosti okupuje Ukrajinu. Ve svých myšlenkách však jdu mnohem dál. Začal jsem rozlišovat mezi ekonomicko – společenskou nedokonalostí a totalitou. V celém světě je kapitalismus. Systém, který můžu považovat za špatný. Ale jde o ekonomickou stránku. Pak tu je ještě režim, který ten kapitalismus udržuje. A ten může mít různou povahu.

Ať už je vláda levicová nebo pravicová, všude je kapitalismus. V Číně, na Kubě, v Evropě, v Rusku. Po celém světě. Je to prostě tak. Rozlišuji už jen mezi svobodným kapitalismem a totalitním. Ten svobodný nechá lidi ať si říkají co chtějí. Občané můžou kritizovat vládu a projevit svůj názor ve volbách. Pak tu je totalitní kapitalismus. Tam lidi nesmí kritizovat vládu, ani poklidnou cestou. V takové diktatuře dochází k zatýkání a represím. Mám pocit, že někteří lidé podporují právě ten totalitní kapitalismus. Například v Rusku bych nemohl psát svůj názor svobodně a jen tak beztrestně. Obzvlášť pokud bych kritizoval konání prezidenta, vedení válek, atd. Zkrátka – svoboda může být významnou doménou levice i pravice.

Kdybychom bojovali o komunismus, chápal bych. Pokud si jednou lidé demokraticky zvolí politickou ideologii požadující společné vlastnictví a odmítnou třídní rozdíly mezi lidmi, půjde o projev svobodné vůle bez dalších přívlastků. Nicméně, tak daleko nejsme a dlouho nebudeme. Dnes se na Ukrajině bojuje nejen o vliv, území, nerosty a pole pšenice, ale i o lepší život, spravedlnost a úplnou svobodu. Sice tu kapitalistickou, ale svobodu! Současná ruská politická moc takové hodnoty nenabízí. Zatím světu ukazuje pouze svaly, zbraně a lživé informace. Právě nepravdu a lži neváhají použít i někteří odpůrci kandidáta Pavla. Generál Petr Pavel si přitom přeje mír snad víc než kdokoliv. On ví co je válka!

Chtěl jsem zkrátka říct, že umírat za kapitalismus – obzvláště kapitalismus totalitní – a podporovat jej, to postrádá smysl i pokud jej vnímáme jako strohý ekonomický model. Uvědomíme-li si, že může být spojen s politickou složkou demokracie a životem občanů, kteří odmítají jakékoliv(!) rozdíly mezi lidmi, pak zřejmě stojí za to obětovat něco ve prospěch demokracie. Kdopak to řekl tak hezky – John Lennon? „Kdo není ve dvaceti letech komunistou ten nemá srdce, kdo je komunistou ve třiceti ten nemá rozum.“ Tak jednoduché to je. Nebo není? Je mi už přes čtyřicet a ideály se ve mě tak trochu perou. Jsem v podstatě rád, že v tom zásadním mám jasno. Chci mír a svobodu. Navždy a za každou cenu!

Jednou jdeme vlevo, podruhé zas vpravo. Chvíli vzhůru, pak zas dolů. Točíme se v kruhu a vytváříme obraz, jehož rám má ostré hrany. Přidat třetí rozměr, vidět bychom mohli mnohem více z minulosti, budoucnosti, i hluboké rány. Ano. Člověk by měl upevnit své postoje, názory, porozumět především sám sobě. Teď zas někteří přijdou a řeknou, člověče, seš divnej patron. Před lety jsi volil komunisty, teď odsuzuješ Rusko a volíš kandidáty pravice. Kdo se v tom má vyznat? Odpověď je jednoduchá: Rusko mám rád, ale odsuzuji jeho vládu, která rozhodla o vpádu na Ukrajinu. No, a jestli volím komunisty? Naposledy před třinácti lety. Spíše doufám, že Andrej Babiš a Petr Pavel jimi už doopravdy nejsou!

Radovan Bazger, 21.1.2023

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *