Války tu byly, jsou a ještě nějaký čas budou. Ta nejtěžší právě probíhá na Ukrajině. Agresor je znám. Pohnutky a důvody už poněkud chřadnou, ale napětí se stupňuje. Mám takový pocit, že ta vyčerpávací válka má ze strany Ruska jistý koncept. Zlikvidovat nejen ukrajinské, ale i evropské zásoby zbraní. Po vyprázdnění skladů národů Evropy zůstane jen jediný nepřítel Ruska a tím jsou USA. Jestli se nestane něco velkého, za pár měsíců si může ruský voják klidně a bez odporu dojet tankem na francouzskou Riviéru, pokud mu v tom nezabrání Spojené státy. To se mi přirozeně nelíbí. Proč? Protože pokud tomu tak skutečně je a takový plán Moskva zrealizuje, dojde na mnohem tvrdší zbraně. Atomové zbraně!
Válka je odporná. Je to absolutní zlo! To zlo činí z člověka zvíře a musí být zastaveno. V dobách, kdy válčily země Západu, jsem byl také odpůrcem. Umírali nevinní. Konflikty nemusely být krvavé. Mnohé země mohly být ušetřeny nebýt neschopnosti diplomacie a politické moci. Vnitřně neodpustím nikomu, kdo nechal vraždit člověka člověkem. Když válčí Rusko na Ukrajině, tak také nebudu souhlasně přikyvovat. Krev teče stejně červená. A nemusela! Jsem si jist že nebyly vyčerpány všechny mírové způsoby vedoucí k dohodě. Teď se stupňují obavy z další eskalace. Armády evropské rodiny jsou jistě v pohotovosti. Hrozí rozšíření konfliktu a řeči o mobilizaci v lidech probouzí odpor a zlost. Oprávněně.
Celý svět upírá svůj pohled na zničenou zemi. Na zbrojící Evropu. Já nechápu postoj těch, kteří hájí ruské tažení. Nechápu ty, kteří se smějí při každé zmínce o úspěchu a postupu Ruska. Myslím, že si tito nedokážou představit ty hrůzy otevřených bojů. Nevědí, co je to vzít do ruky zbraň a střílet, oddat se osudu. Snad neviděli nikdy smrt na vlastní oči. Těžká zranění a řev chlapů. Křik žen a pláč trpících dětí. Jak někdo může stát na straně smrti? A přesto jsou tito lidé mezi námi. Dokonce zdají se být nezlomní ve svém pokřiveném přesvědčení. Jenomže čas plyne a události nepřetržitě posouvají červenou linii. Nesmíme jen čekat a doufat že oheň posledního soudu uhasí slzy Ukrajiny. Každý může pomoci.
Jak? Především tím, že nebudeme rozbíjet snahy naší vlády a evropských institucí zastavit ruské tažení. Pomoc potřebují i uprchlíci z válečných zón. Finanční pomoc je důležitá. Například formou příspěvku prostřednictvím organizací, které dokážou zajistit vše, co lidé v těžkých časech a raketami zasažených oblastech potřebují. Lidem z Ukrajiny bychom měli pomáhat i tady v České republice. Svým přístupem, tolerancí a kdo může, tak i materiální a hmotnou pomocí. Na druhou stranu jsem toho názoru, že zásobovat Ukrajinu zbraněmi znamená jen prodlužování utrpení. Rusko je zatím nezlomné. Má zdroje a sílu, kterou vojensky zastaví jen velký kalibr. Jaderná válka by však byla to poslední pro nás všechny.
Jestli se nestane něco velkého, tak budeme po krk v problémech, jaké lidstvo ještě nezažilo. Opravdu velkou událostí myslím ukončení bojů na mezinárodně uznaném území Ukrajiny. Včetně Ruskem anektovaných oblastí. Včetně Krymu. Ano. Přeji si a chci, aby všichni lidé, aby celý svět důrazně apeloval na všechny politiky a zúčastněné. Vždyť bezpečnost Ukrajiny, Polska, České republiky, Slovenska, ale i dalších zemí včetně celého Ruska se dá zajistit i jinak, než válečným tažením a rozkladem sousedících států. Spojenci i Ukrajina samotná musí vzít rozum do hrsti. Je třeba dohodnout příměří, společný postup k urovnání všech škod a vztahů. I za cenu kompromisů. V zájmu míru a života na Zemi …
Zastavte to šílenství a usedněte k jednacímu stolu!
Radovan Bazger, 16.2.2023