Dnes byl zveřejněn Českou tiskovou kanceláří rozhovor s náčelníkem generálního štábu armády České republiky. Generálmajor Karel Řehka mimo jiné uvádí, že „v případě války mezi NATO a Ruskem by profesionální armáda na plnění úkolů nestačila a stát by musel přistoupit minimálně k výběrové mobilizaci“.
Chápu. Rusko působí agresivně, je silné a nevyzpytatelné. Nevzdává se i přesto, že se mu nedaří ukrajinské vojsko porazit dle původních plánů rychlé speciální operace. Vládci Kremlu dokonce hovoří o nasazení účinnějších zbraní a jak dále řekl pan Řehka: „Je nebezpečné Rusko podceňovat. Zdaleka není poražené, to je fantazie.“
Konflikt na Ukrajině je už vleklý a rozhodující úder ruské armády se dá jistě očekávat. Prezident Putin bude určitě chtít udržet minimálně již anektovaná území. V budoucnu může nastat situace, kdy dojde ke střetu s některou zemí aliance NATO, protože zásadní zásobování ukrajinské armády probíhá právě jejich prostřednictvím.
Česká republika a Polsko přistupují k obraně Ukrajiny velice aktivně. Dá se celkem očekávat, že případný útok Ruska na země severoatlantické aliance by mohl být veden právě tímto směrem. Byl by sice okamžitě aktivován článek 5 smlouvy o společné obraně zemí NATO, ale jak velkých rozměrů by dosáhla, to lze jen těžko definovat.
Ruský režim pod tlakem může útočit nejenom v Evropě. Rozdělení obranných sil je jistou strategií. Přenesení války na další kontinenty by však už vážně ohrozilo jadernou bezpečnost lidstva. Nebudu v těchto černých úvahách pokračovat. Předně jsou to jen domněnky a nechci si ani představovat další vývoj nové a pořadí třetí velké války.
Svět musí udělat vše pro to, aby konflikt zůstal zapouzdřený na evropském území. Je nutné postupně a mnoha cestami včetně politických a diplomatických Rusko přesvědčit k přehodnocení cílů. Pokud Rusko skutečně pod tlakem událostí nějakým způsobem ohrozí členskou zemi aliance – bude boj. Dlouhý a nelítostný.
Nálada ve společnosti však nehraje do karet bezpečnostním expertům. Zatímco kabinet premiéra Fialy chce intervenci navýšit, většina Čechů si nepřeje, aby vláda posilovala vojenskou pomoc Ukrajině. „Shodli se na tom v průzkumu agentury Median pro Radiožurnál. Proti intenzivnější podpoře ukrajinských vojáků bylo přesně 58 procent respondentů.“
Samozřejmě se vše může rázem změnit. V případě rozšíření válečných operací a ohrožení České republiky dojde velice záhy i ke změně smýšlení. Jen si troufám tvrdit, že nebude tak jednoznačné ve prospěch NATO. Narovinu – kdo pošle své syny do války? Kdo chce umírat za zájmy a chyby politiků? Kolik hrdinů odejde na frontu?
Když linie vojenských operací překročí hranice severoatlantické aliance, měla by udeřit taková síla, která by Rusko paralyzovala na všech úrovních. Tak zní dohoda. Dokážeme si to vůbec představit? To už by došlo na atom. Obranná doktrína Moskvy s jadernou náloží jasně počítá. Kam doletí hypersonická odpověď, to se můžeme jen dohadovat.
Ano – zlu se musí člověk postavit čelem. Všichni říkají, že agresora musíme porazit dřív, než začnou padat bomby na české domy. Samozřejmě – souhlasím. Ukrajina má tu smůlu, že není součástí obranného paktu. Přesto se té zemi všichni snaží pomoci a já s tím souhlasím. Už proto, že Rusko útočí na stát, jehož svébytnost a samostatnost samo uznalo!
Ať tedy promlouvají zbraně, když není jiné cesty. Musíme věřit, že se Ruský režim vyčerpá a podlehne mezinárodnímu tlaku. Je mi líto Ukrajinců. Jejich země se stala nárazníkem. Linií střetu. Bojují statečně o svou vlast a budoucnost. Musíme jim pomáhat, jak to jen jde. Svět si nemůže dovolit žádnou eskalaci.
Tak si teď říkám, jestli ono členství v NATO není do jisté míry kontraproduktivní. Už dávno mohly státy kolem Ukrajiny poslat své profesionály na pomoc. Jako za časů dávno minulých. Myslím, že takovou pomoc očekával Volodymyr Zelenskyj. Členové západní aliance však nemohli do konfliktu otevřeně vstoupit. Mají svázané ruce.
Slova o částečné mobilizaci Čechů jsou sice dobrou připomínkou toho, že naše armáda je v podstatě slabá, naprosto závislá na dalších obranných strukturách a celá Severoatlantická aliance vlastně těžkopádná, podléhající rozhodnutím USA. To Rusko určitě rádo slyší. Jenomže to co chci slyšet já prozatím nikde nezaznívá.
Víc než jadernou válku si přeji, aby bylo s Ruskem dohodnuto alespoň příměří. Přeji si, aby byl dán prostor pro veřejné a podrobné vysvětlení konání ruské vlády za účasti všech zástupců Organizace spojených národů. Přeji si dialog a transparentní výstup prostřednictvím nezávislých médií celého světa. Chci aby byla slyšet pravda ze všech stran.
Ukrajinský prezident sice nechce o žádném jednání slyšet, ale už to není jenom jeho odpovědnost vzhledem k tomu, jaké prostředky a úsilí vynakládají západní státy na obranu Ukrajiny a na pomoc uprchlíkům ze země válkou zasažené. Není to naše válka, ale aby tomu tak bylo i v budoucnu, musíme něco zcela zásadně změnit.
Vím jistě, že já svého syna nikam do zákopů nepošlu a dokud nebudeme v bezprostředním ohrožení, sám se zbraní nedotknu. Pomáháme dost! Jestliže na obranu nestačí pakt NATO a kolektivní úsilí vyzbrojených a hlavně perfektně vycvičených speciálních složek všech armád aliance, pak to naše hraní na vojáčky vážně nevytrhne. Nejsem voják, ani hrobník!
Navíc mám ze všeho divný pocit. Něco mi na celém konfliktu nesedí. Umírají lidé. Ničí se technika a dodávají nové zbraně kdoví odkud. Světová ekonomika zažívá velké turbulence. Každá strana říká jen to své a za názor opačný posílá lidi do vězení. Stojí vůbec ještě někdo o pravdu, mír a spravedlnost? Možná bychom měli otevřít oči.
Současné události na Ukrajině jsou pokračováním velmocenských šarvátek. Není jen teď. Není jen zítřek. Velmi důležité je ohlédnutí zpět. Ukrajinu dlouhá desetiletí podporují Spojené státy Americké a to především finančně. Nepochybuji o tom, že i politicky. Už v roce 2014 se mluvilo a psalo o miliardách pro změnu režimu na Ukrajině:
Snad není těžké domyslet si a není trestné veřejně psát o barevných revolucích, jejichž organizátoři byli financováni z neznámých zdrojů. Cíle těchto politických změn však ukazují odkud vane vítr. Myslím si, že ovlivňování veřejnosti v kterékoliv zemi vnějšími silami a prostředky je špatné. To není tak úplně čistá demokracie.
Jsme prostě odkázáni i dnes jen a pouze na to, co nám předloží média. Co vyřknou politici. Budeme i v budoucnu odkázáni na to, jak zareaguje vláda, která je bohužel ve svém rozhodování závislá na mezinárodních institucích. Ty samozřejmě podléhají dalšímu vedení a finančním tokům. Málokdy vůli obyčejných lidí a názoru většiny.
Vlastně si tak říkám, že to, co se odehrává na Ukrajině není jen vinou Moskvy. Jsem přesvědčen o zbytečném(!) umírání lidí. Nebýt vnějších západních i východních politických sil, byl by na Ukrajině klid a pořádek. Samozřejmě by mělo Rusko ukázat dobrou vůli a stáhnout se zpět. Poté však lid Ukrajiny musí sám rozhodnout co dál.
Jak už to bývá, nic není natolik primitivní. Ať už válka dopadne jakkoliv, Rusko bude požadovat bezpečnostní záruky úplně stejně, jako před zahájením speciální operace. Bez ohledu na to, kdo v té chvíli bude z Kremlu vládnout. Situace může vyústit v ne zrovna výhodný pat! Nevýhodný pro všechny. Nejméně výhodný pro samotnou Ukrajinu.
Přeji Ukrajincům brzké ukončení války, radost z obnovení země a hlavně svobodná rozhodování nejen o vnitřním uspořádání, ale i ve vztazích vůči světu. Bez loutek u koryt a závislosti na zahraničí. Vždyť pomoc ze západu musí být nezištná. Nesmí nijak zavazovat. Duše Ukrajiny je dost silná na to, aby své místo na Zemi uchopila pevně!
Ke konfliktům mezi lidmi dochází co svět světem stojí. Nebylo by špatné, kdyby konečně ustoupil i ten věčný souboj východu se západem. Nic dobrého nepřináší. Jen krize, zbrojení a krev. Měli bychom dát šanci skutečným demokratickým principům a hodnotám, které jsou už dlouhodobě zárukou míru ve vyspělé části planety.
Opět překvapuji sám sebe. Myslím si totiž, že i samotnému Rusku by příklon k demokracii náramně prospěl. Slušela by Mu! Pomohla. Západ se už ponaučil ze svých imperiálních chyb a hledá cesty přátelství. Před pár dny jsem slyšel v rádiu, že vláda Kanady odškodní původní obyvatelstvo a oběti asimilačního programu. To je něco tak úžasného …
Jednou se zacelí všechny rány. Přijde čas, kdy každý člověk pozná dobro a zapomene, nebo odpustí příkoří. Je určitě lepší myslet pozitivně než křičet hrůzou nad událostmi doby. Pokud co nejvíce lidí zapojí svá srdce, tak i hřmot zbraní a dětský pláč zaniknou v salvách upřímného smíchu. I tentokrát určitě zvítězí láska – musíme tomu věřit …
Sláva Ukrajině!
Radovan Bazger, 25.1.2023