Znáte ten pojem “obyčejní lidé”? Setkali jste se s tím určitě. Kdo je vlastně obyčejný člověk? Všichni? Jen někteří? Nikdo? Jde jen o subjektivní pocit? Snad není od věci na vše pohlédnout z opačné stránky. Kdo je neobyčejný člověk? Jací jsou neobyčejní lidé? Ti, kteří se něčím odlišují od průměru? Nechci se vůbec pohroužit do nějakých kastací lidských duší. Naznačuji tímto, že všichni se vidíme navzájem opravdu různě a převážně s předsudky, dokud se neznáme a dokud za lidi nepromluví činy. Patrně si už kladete otázku, kam tím mířím…
Osobně považuji i sebe za obyčejného člověka a mezi obyčejnými lidmi se pohybuji. Málokdo v mém okolí je ve společenském žebříčku nějak výš, či naopak příliš nízko. Žádné zázraky nikdo kolem nečiní. Hrdiny také nevidím. Pracovitost je zhruba na stejné, mírně rozkmitané úrovni a mezilidské vztahy jsou v podstatě obdobné. Jsme všichni lidé – všichni jeden jediný živočišný druh, který má stejné potřeby a musí vynaložit v podstatě stejné úsilí na to, aby přežil…
A tady jsem narazil. Je tomu skutečně tak? Máme všichni stejné šance? Bohužel ne.
Člověk už prožil a vyzkoušel mnoho politických a společenských systémů. A dá se říci, že každý režim má své pozitivní i negativní stránky. Každý. Nejvyspělejší a nejmodernější společenství vznikla v minulých stoletích a jejich základ lze hledat v celé historii člověka. Hovořím o kapitalismu a socialismu. Oba směry – dlouhou dobu nesmiřitelné – mají svá temná i jasná období. Obětí studené války je právě socialismus, který ve své obyčejné bolševické podobě v podstatě neměl šanci obstát v boji proti tak silnému a vyzbrojenému soupeři, jakým byl kapitalismus.
Musíme však vidět jeden aspekt. Kapitalismus byl silný, dokud měl soupeře. Dnes upadá a ztrácí náboj. Navíc už ze své podstaty je nucen hledat nové zdroje, nová odbytiště a stále levnější pracovní sílu. Kapitalismus živí neobyčejné lidi a proto je veleben a chráněn těmi, kteří třímají v rukou neobyčejné bohatství a neobyčejnou moc! Kapitalismus je dál šířen planetou se zbraní v ruce. Ekonomicky sláb už hrozí jen svou atomovou mocí a intervencí všude tam, kde se někdo kapitalismu postaví na odpor. Přitom i v kapitalismu lze najít hodnoty skutečně pozitivní. Například vysokou produktivitu práce a svobodu jedince.
Socialismus, nemít soupeře, změnil by svou povahu a nepotřeboval by jakkoliv potírat lidská práva. Pokud by lidé chtěli pochopit podstatu. Socialistický sektor byl nucen vynakládat velké procento úspor na zbrojení. Nebýt tohoto, nebylo by vnitřního dluhu a životní úroveň obyvatelstva by plošně byla rovna té v západní Evropě a ve Spojených státech. Plošně! Žádných deset procent vyvolených, šedesát v průměru a třicet procent obyčejných lidí v chudobě. Jenomže lidská touha je silný motor a lidé chtěli být svobodni. Naštěstí.
Myslím si, že vyspělost společnosti by se měla měřit výší životní úrovně nejslabšího článku společnosti. Pokud vezmu v úvahu, že ekonomicky nejslabším článkem v kapitalismu je člověk bez práce a domova, totální vyděděnec odsunutý na okraj bez reálných možností a šancí na změnu, pak má takto tvrdá společnost v mých očích skutečně dějinnou hodnotu nižší, než doba kamenná. Považte, že nejslabším článkem socialismu byli z tohoto hlediska lidé, kteří měli práci a životní jistoty v podobě zdravotní a bytové i potravinové starostlivosti celého systému. Který režim je tedy z pohledu „obyčejného“ člověka lepší? Stinné stránky té doby však nelze přehlížet.
Proč vše obyčejné a přízemně lidské nespojit v něco neobyčejného? Vždyť už je čas. Nastala už doba změn? Je jen na nás, zda budou události příští přínosné pro všechny. Poznali jsme demokracii. Učíme se ji využívat. Jenomže demokracii využívají především ti neobyčejně mocní a bohatí a krutě prolhaní. Žijeme v době, která sice odstranila dráty, zdi a státní hranice, ale vytvořila nové mezi lidmi samotnými. Demokracie je vláda lidu. Občan si však v záplavě televizní zábavy neuvědomuje, že nevládne on sám, ale ti, kterým dal šanci a oni ji zpronevěřili ku prospěchu svému.
Stáváme se otroky systému, kterému přestáváme rozumět. Je důležité pochopit minulost. Je důležité hledat informace o alternativě, která nebude vyvolávat sociální bouře a která je životaschopná i bez nutnosti zotročení dalších skupin obyvatel a národů. Ano, v současné době ti, kteří jsou považováni za neobyčejné ovládají obyčejné lidské osudy. Tak jako již mnohokrát v historii by měl nejeden národ povstat proti zlovůli a militarismu. Proti všem, kteří si přivlastňují vše, včetně půdy, vody, vzduchu, svitu slunce a planety Země. V zájmu zisku.
Měli bychom všichni dát šanci sociálně a ekonomicky spravedlivé společnosti, která bude řízena demokratickými principy přímého rozhodování členů společnosti. Místně, regionálně, národně, v oblasti unijní a nakonec i globálně. Právě systém s pevně zakotvenými a Ústavou chráněnými principy přímé demokracie je tím, co svět potřebuje na všech úrovních. Staňme se „neobyčejnými lidmi„. Všichni. Snad by bylo vhodné říci těm, kteří nám dnes vládnou, že systém je špatný a chceme žít jinak. Beze strachu, že budeme platit i za to, co nikdy nikomu nepatřilo. Za to, co nám příroda poskytuje zdarma…
Bylo by dobré otočit kormidlo dějin směrem k lidskosti, skutečné svobodě a jitru nového světa v němž nevládnou zbraně, násilí, stres a každodenní nejistota. Vytvořit společně ve vzájemné shodě nový svět. Svět, kde vládne spravedlnost a právo pro všechny. Svět, kde nebude potřeba lží a intrik, mediálního přesvědčování o nutnosti preventivních útoků. Učiňme vše pro změnu. Současný stav a život obyčejných ve světě mamonu a pochybných hodnot je už nadále dlouhodobě neudržitelný.
Kdo zná, nebo jen tuší pravdu, pak chápe, že jde o všechno. O budoucnost!
Každý další den je pro mnohé z nás obrovskou zátěží. Proto neváhám vyslovit ta slova a nebojím se jít proti všem, kteří by chtěli současnou realitu chránit. Pojďme společně říci dost. Pojďme se postavit do řady a postupovat světem. Před námi je spoušť, kterou vidíme každý den. Za námi může být jen dětský smích a zcela jiný svět – jen chtít. Chceme mír, klid a obyčejný život všech po neobyčejné změně. Chceme revoluci, která navždy změní nejen obyčejného člověka na neobyčejné planetě…
Tento text není výzvou k občanské neposlušnosti. Jen odhaluje poznání a jisté odhodlání zachytit zcela jiný proud dějin. Tady nejde o politiku, nebo demonstraci síly, ale o otevření mysli. Je snad člověk odsouzen k věčné službě elitám? K placení daní ve prospěch ničení světa? V Listině základních práv a svobod je psáno v Článku 1 Hlavy první, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Bez ohledu na vzdělání, barvu pleti, vyznání, majetek. Pojem „obyčejný člověk“ tedy již z principu postrádá smysl. Jsem pro Revoluci pravdy!
Radovan Bazger, 23.6.2014