Rubriky
Blog Zamyšlení

Proč

Přemýšlím o tom, jak je život lidí rozmanitý a proč poslední dobou stále více negativních stránek ovlivňují osudy každého z nás…

Snad bychom se mohli na chvíli zastavit a zamyslet nad základními parametry hodnot a prostředí do něhož se rodíme, v němž vyrůstáme, žijeme a nakonec měníme v prach. Človek touží po úspechu, klidu, pohodě v rodině, okolí, v práci. Každý chce být zdravý, šťastný, veselý. Všichni chceme žít v míru a pokoji bez stresu a starostí. Toužíme po přátelství a vše dobré bychom rádi věnovali dětem. Toužíme po světě bez válek. Máme rádi přírodu, vodu a modré nebe nad hlavou. Obdivujeme lesy, hory, zvěř i květenu a dokonalý svět je ideálem. Dobýváme vesmír a poznání vykresluje siluetu lásky k životu.

Čeho jsme však jako lidstvo dosáhli? Svět kolem nás rozhodně není vysněným rájem. Nicota pohlcuje duši a to se odráží v projevech každého z nás. Mnozí se honosí tituly a činy prospěšnými. Elita národů a lidstva vládne z vůle většiny a stále se pachtíme za svými sny. Neúspěšně, zato vytrvale. Houževnatost člověku vlastní zatím nedokázala napomoci potřebným změnám. Růžová budoucnost je zahalena mlžným oparem jako ve snu. Motorem pokroku není všeobecné blaho, což se odráží v reálném životě jedince.

Lidská civilizace napáchala ohromné škody ve světě a systematicky ničí i sebe sama. Dopouštíme se hrubých chyb. Kácíme lesy jak smyslu zbavení. Vypouštíme jedovaté látky do řek a moří. Dokonce je užíváme v potravinách. Znečištěný vzduch dusí a ničí zdraví všem tvorům. Těžíme víc nerostů a hornin. Jaderná technologie nám již nejednou ukázala svou nevlídnou tvář v podobe zbraní a smrt nesoucích mračen nezvladnutých zdrojů energie. Zamořili jsme svět plasty a nepořádek je už i na oběžné dráze kolem zdánlivě modré planety.

V domnění, že čím víc budeme vlastnit, tím budeme šťastnější ještě více zrychlujeme tep dějin a drancujeme Zemi jako virus. Zvláštní je, že máme silně vyvinutý pud sebezáchovy, ale nedokážeme udělat vše pro zdraví a přežití budoucích generací nejen lidského druhu. Homo sapiens. Tedy člověk rozumný, tvrdí nám věda. Je tomu skutečně tak? Je normální, aby si inteligentní tvor podřezával pod sebou větev? Navíc vědomě? Určitě ne. Sobecká sebestřednost z nás dělá šílence omezené pocitem jedinečnosti. Je to vůle Boží, nebo chybně naprogramovaný gen? Odpověď lidstvo zatím nehledá.

V minulosti bylo zvykem i ctí vyslechnout si názory starších. Jejich moudro se projevilo v rozhodnutích vedoucích článků společnosti. Dnes názory seniorů sklízí plody nepochopení a opovržení. Přitom opak by byl přínosem. Svět lidí je v rozkladu. Vznešené hodnoty budí posměch. Marně právě naši (pra)rodičové varují před záhubou, pokud nenastane zásadní změna. Vládne mamon a hektický závod o velkou neznámou v cíli. Naštěstí se zvyšuje počet těch, kteří si začínají uvědomovat, že takovým tempem a hlavně tímto způsobem do cíle nikdy nedoběhneme. Všichni upadneme před cílovou páskou.

Pomalejší, ale stálý růst životní úrovně zasahující všechny společenské vrstvy je mnohem lepší volbou a efektivnějším způsobem rozvoje civilizace než hyper vzestup jedné společenské třídy, kterou stejně brzdí další dvě ekonomicky méně silné hladiny. Svět potřebuje odstranit pomyslná zdymadla, plavební komory, kterými nemůže proplout každý.

Máme právo na střechu nad hlavou. Každý má právo na stejnou zdravotní péči bez ohledu na výši majetku a schopnost financovat lékařské zákroky a léčebné prostředky. Kdokoliv má být schopen ekonomicky zvládnout vzdělání své a potomků. Lidé mají právo zakoupit si ty nejkvalitnější potraviny v potřebném množství. Všichni mají mít i stejné povinnosti samozřejmě. Povinností společenství a vlády, ať už národní, nebo globální, je tyto podmínky pro každého člověka zajistit. Dohlédnout na to, aby cena práce člověka nebyla podhodnocena na úroveň, která znemožní jednotlivcům hradit vše, na co právo mají.

Slýchám samozřejmě i názory, které se snaží vytvořit obraz naprosto zdecimovaného státního útvaru, který má veliké problémy s financováním všech oblastí správy země. Stejně to platí v případě EU a pokud jednou vznikne vláda světová, tak nebude rozdílu. Jenomže, dokud budeme muset neustále řešit rozkrádání rozpočtů, investice do vývoje a výroby zbraní, dokud budeme financovat ozbrojené konflikty, které i naše vlády vyvolaly a podporují je, nikdy nebudeme mít dost. Dokud bude uměle vyvoláván strach z cizinců a zemí s jinou kulturou či náboženstvím, tak také nikdy na této planetě nedosáhneme tolik vytouženého blahobytu a míru pro všechny! Ano – všichni chceme žít v pokoji, bez stresu a starostí. Toužíme po přátelství a vše dobré bychom rádi věnovali dětem. Toužíme po světe bez válek, chudoby a nemocí.

Dokonalý svět je ideálem pro každého z nás. Proč však nečiníme ničeho k dosažení tohoto stavu? Mysleme na to, že budoucnost ovlivňuje nejen naše chování, ale i každý volební lístek. Ten kus papíru může být rozhodujícím a stále chybějícícm střípkem v mozaice, která dovolí zobrazit v lidských duších obraz tolik potřebných změn. Výtvor, který je odkazem minulosti. Dílo, které hledáme…

Radovan Bazger, 29.1.2014

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *