Cítím potřebu vysvětlit všem své postoje a názory. Nepatřím totiž k zaslepeným snílkům a lidem s nostalgií zamlženým pohledem do minulosti. Snažím se hledat pravdu a objektivně vnímat a zpracovávat události historické i současné. K tématu se pojí politické postoje a především pravá míra reality, kterou předkládám okolí a čtenářům prostřednictvím článků a textů nejen na mém blogu. Přesně tak, jak je utvářen můj pohled na svět. Podání vysvětlení se nebráním, neb veřejnost musí mít nejenom právo, ale i přístup k informacím.
Výklad historie skutečně není vždy tak jednoznačný, jak se učí na školách a neustále opakuje v médiích. A stejně tak je to i se současnou kampaní těch, kteří si demokratický systém pletou s anarchií. Osobně tedy dávám přednost správně pochopeným ideálům, které jsou reprezentovány i prostřednictvím politické organizace.
Zločiny proti lidskosti odsuzuji včetně těch, které se odehrály a uskutečňují v zemích ovládaných tzv.komunistickými stranami v minulém století i dnes. Jsem však také ostře proti totalitě a potírání lidských práv i v režimech tzv.demokratických a kapitalistických. Nevyslovil jsem jediné slovo, nenapsal článek, příspěvek, nebo komentář, kde bych velebil ohavné dílo diktátorů. Pouze prohlašuji, že v socialismu minulého století prací člověka vznikly také věci pozitivní a měli bychom si vážit odkazu té doby především v souvislosti s právem pracujících a odhodláním postavit po válce republiku novou.
Jsem toho názoru, že sociálně spravedlivé zřízení může a musí být založeno na demokratických základech. Ideál společnosti v níž jsou si lidé rovni především v povinnostech a právech dle zákona tvořeného z vůle lidu prostřednictvím svobodně volených zástupců je přece v pořádku. Politickou ideologii, hlásající a požadující i společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi je možno vidět opravdu z různých úhlů.
Tyto idealistické myšlenky mají předchůdce již v antice. Jako významná politická síla se vynořily v první polovině 19. století a v rámci politické levice vznikla řada směrů lišících se jak pojetím budoucí společnosti, tak navrhovanými prostředky k jejímu dosažení. Nebráním se vycházet z některých(!) tezí těchto teorií, ale rozhodně nelze 200 let staré teoretické základy brát jako dogma. Nesouhlasím a v žádném případě nebudu podporovat násilnou cestu k dosažení souladu a přeměny společenského řádu. Věřím, že veškerých změn národy světa dosáhnou přirozenou cestou politické evoluce.
Dále se domnívám, že zespolečenštění majetku může nastat až tehdy, pokud veškerá energie bude dostupná všem lidem na světě nejen technologicky, ale i finančně a půda určená k osídlení přejde do vlastnictví obecného po revizi vlastnických vztahů a odhalení zabrání svobodné půdy.
Až civilizace pochopí, že vše na Zemi je sice obchodovatelné, ale původním majitelem zdrojů a surovin rozhodně není člověk! Vlastnictví je přirozenou touhou. Jednou však lidé pochopí, že majetek společenský a všem dostupný a kolektivně spravovaný je mnohem prospěšnější a lépe využitelný než majetek v rukou jednotlivců. Podle informací z konce roku 2013 jen 85 lidí na Zemi vlastní takový majetek, jako chudší polovina civilizace. To přece není normální…
Často vyčítanou a nesprávně pochopenou pasáží je odstranění společenských tříd člověka. Uznávám, že vůdci komunistického hnutí v minulosti naprosto překročili hranice lidskosti. Především proto, že se drželi sobecké mocichtivosti ad absurdum. Já věřím, že tyto cíle lze zobecnit a vysvětlit zcela jinak. Odstranění třídy nemusí a nesmí znamenat fyzickou likvidaci a sociální vyloučení! Vzhledem k tomu, že všichni jsme dle Listiny práv rovni si lidé, je existence společenských tříd fatální chybou. Za jistých podmínek mohou zaniknout zcela spontánně.
Chápu sociálně spravedlivou cestu ke změně společenství člověka. Cestu, která je hledáním pravdy i vědeckých poznatků v oblasti sociologie, politologie, biologie, paleontologie, ekologie a ekonomiky i dalších oborů. Cestu, která má člověku ukázat, že cíle v daleké budoucnosti musí být v souladu s omezeným prostorem, zdroji a vlastnostmi či přírodními zákonitostmi planety Země. Donekonečna se rozpínat nemůžeme a zvyšovat rozdíly v životní úrovni také ne. Investice do obranných či útočných systému se také stávají neúnosnými. Mnohem potřebnější a prospěšnější je financování vzdělání a rozvoje oblastí zaostalejších i za cenu zpomalení růstu tzv. vyspělé části světa.
Závěrem: Lidstvo opravdu nemá jinou možnost, než přehodnotit celou situaci v níž se globální společenství nachází. Zpátečnické názory, které prosazují pouze zájmy národa bez ohledu na vnější vlivy a opěvující kapitalistické pohrdání tzv. neschopnou chudinou, to vše jsou písně záhuby.
Dokud budeme myslet jen sami na sebe, celá lidská civilizace zanikne svou hrubou sobeckostí. A vše co tu kdy bylo a vzniklo odnese naše planeta časoprostorem do hlubin vesmíru bez nás, bez lidí. Všechny úspěchy člověka budou naprosto zbytečné a celá historie cesty lidského plemene přejde zpět do bodu nula…“
Politický adrenalin koluje v žilách všem. Nesmíme však zapomínat na to, že každý má právo nejen projevit názor, ale také věřit ve zcela jiné hodnoty, pokud tím nešlape po právech ostatních. Tím se můžeme řídit, ale také musíme znát práva svá i ostatních.
Právo vlastnické je nedotknutelné. Jenomže, pokud by se jmění celého světa ukládalo do „globálního měšce“, tím by nikdo o nic nepřišel. Naopak. Rovnoměrně rozložené bohatství a přidělování prostředků dle potřeb a odvedené práce by bylo mnohem prospěšnější a výhodnější pro všechny. Už by nebylo potřebné investovat do zbraní a obranných systémů, odpadly by dotace rozvojovým zemím. Už by nikdo nemusel plakat, že nemá na léčbu svou či dětí. Všem by se dostalo jídla a výrobní prostředky přesunuté do oblastí s mizivou nezaměstnaností rozhodně také pomohou každému vlastníkovi. Revolta, stávky, demonstrace a všechny sociální nepokoje již nebudou důvodem ekonomických ztrát a stanou se jen několika řádky v učebnicích. Stačí chtít.
Měli bychom se oprostit od agrese, uklidnit a bez předsudků začít s tolik opomíjeným dialogem. Tuším a předpokládám, že skutečný kompromis je jedinou možnou cestou. A že je potřeba tu nejlepší cestu najít a konečně po ní vykročit, o tom snad není pochyb. Pokud ve mě žije vize jiného světa a je to idea globálního, sociálně spravedlivého zřízení, tak to přece neznamená, že mé hodnoty jsou pokřiveny. Pohleďte na svět. Každý je obdařen schopností vidět prostor v závislosti na časové přímce. Nedělme lidské dějiny na jednotlivé úseky. Vše se vším souvisí a mohlo by se klidně stát, že vytvoříme polopřímku života rodu Homo Sapiens s konečným bodem v nedaleké budoucnosti…
Zkrátka – demokracie je potřebná a nutná. Lze ji však implementovat do nového zřízení a vytvořit nový model a přístup člověka ke skutečným hodnotám. Doufám, že lidé co nejdříve zjistí skutečnou podstatu finančního sektoru a vymaní se z monetárního otroctví…
Radovan Bazger, 1.2.2014