Přiznám se, že úplně nerozumím výpadům některých českých občanů vůči lidem z Ukrajiny. Republikou se šíří různé zprávy o nenávisti, zášti, závisti a dokonce útocích proti těm, nebo dokonce proti všem, kteří mluví Ukrajinsky. Sice si myslím, že mnozí štváči ani nerozeznají ukrajinský jazyk od ruského, ale asi je to ve finále těmto škodolibcům úplně jedno. Prostě to nechápu a nikdy chápat nebudu.
Vyslechl jsem si některé názory. Prý k nám utíkají boháči z východu a žádají finanční podporu. Ano, k takovým excesům může docházet. Pokud však někdo přijede se dvěma kufry a v mercedesu, tak to ještě neznamená, že má přístup ke svým penězům. Válka na Ukrajině rozděluje rodiny, rozděluje společnost a dochází tam k různým událostem, při nichž obyvatelstvo přichází úplně o všechno.
Prý k nám přijíždějí z oblastí, kde se vůbec neválčí. To je častý odmítavý argument. V tu chvíli mi vždy probleskne hlavou, kolik lidí z Čech by utíkalo pryč, kdyby třeba na Moravu vstoupila cizí nepřátelská armáda. Samozřejmě, že k nám z Ukrajiny přicházejí i z míst nedotčených válkou. Na druhou stranu – jsou tam skutečně taková místa? Vždyť ruské bomby padají po celé Ukrajině. Je tam někde bezpečné místo?
Další častou poznámkou nepřejících je v podstatě dotaz. Proč k nám přicházejí muži v plné síle? Neměli by bránit svůj stát? Tak tady není co řešit. Věc je celkem jednoznačná. Jít bojovat znamená postavit se čelem jisté smrti. Kdo na to má odvahu? Každý třetí, čtvrtý, nebo desátý chlap? Není jednoduché opustit rodinu, rozloučit se možná navždy s dětmi a odejít na frontu. Proč umírat, když žít se dá i jinde?
https://echo24.cz/a/HCkFR/zpravy-zahranici-valka-na-ukrajine-problemy-mobilizace
Ne, netvrdím, že to tak cítí všichni, a klobouk dolů před těmi, kteří drží pozice ukrajinské armády, ale při vědomí toho, že se válčí jen z vůle politických sil, nikomu nic nezazlívám a nevyčítám. Sám bych zvažoval své jednání a postup být v té situaci. Ta válka není a nebyla o nenávisti Rusů k Ukrajincům. Ani obráceně. Ukrajina se stala bojištěm těch nejmocnějších. Já se prostě nedivím, že se velký počet Ukrajinců vydal na cestu.
Píšu tady narovinu nejen jak co cítím, ale i to, co slyším z úst lidí z Ukrajiny. Všichni si přejí mír. Většina po kapitulaci Ruska a někteří už za jakoukoliv cenu. Slyšel jsem i takový názor, že Ukrajina bude navždy Ukrajinou. Ať už tam bude vládnout kdokoliv, stále bude vlastí a domovem. Když padnou všichni Ukrajinci, kdo pokropí tu zem slzami? Myslím si, že velká srdce mají lidé Ukrajiny. Opravdu veliká.
Kdepak. Nikdy nebudu kritizovat rozhodnutí těch, kteří prchají před válkou. Ke mě se nikdy žádný Ukrajinec špatně nezachoval a s žádným takovým případem jsem se nesetkal. Ukrajinky rovněž. Všichni se starají jen o své životy, své děti, svou práci. Jsou neskutečně pracovití. Rozhodně netvoří České republice nějakou zásadní přítěž. Obsazují většinou takové pracovní pozice, které ti zdejší zrovna nevyhledávají.
Tak buďme v pohodě, přátelé z Moravy, Čech i Slezska. Není to tak dávno, kdy našinec žádal o azyl v cizině. I proto přeji lidem z Ukrajiny, aby všechny vojenské akce v jejich vlasti byly brzy ukončeny a měli se kam vrátit. Pokud se tedy budou chtít vrátit. Jestli ne, vůbec mi to vadit nebude. Ukrajinci a Ukrajinky jsou lidé jako my. Drobná jazyková bariéra sice občas vytváří zvláštní situace, ale nic, co by se nedalo zvládnout.
Každý potřebuje mít alespoň pocit bezpečí.
Radovan Bazger, 2.4.2023