Především radikální levicová mládež mne označuje za revizionistu, oportunistu a sociálního demokrata. V některých případech dokonce jako zastánce fašizace společnosti a kapitalistu. Rád bych těmto lidem vzkázal, že se o mé osobě vyjadřují skutečně nepřesně a hlavně lživě. Takoví lidé žijí ve smyčce vlastních dezinformací a aktuálních zpráv ze světa bez schopnosti rozeznat realitu od filosofické statě velkých myslitelů minulosti…
Socialismus je cesta ke komunismu. Marx, Engels, Lenin, Stalin, Brežněv, Gottwald – ti všichni nám ukázali, že se na tu cestu dá vykročit, ale zároveň světu otevřeli oči a podtrhli význam svobody a demokracie. Ukázali totiž, jak po cestě za svými sny lidská civilizace kráčet nemá a už nikdy nesmí! Rozhodně bychom však neměli svou spásu zahodit. Je lepší hledat cestu, jak nezneužít zajímavých ideálů, než tyto ideály pohřbít. Jsem přesvědčen, že demokratickou cestou lze dospět ke kýženým cílům. Věřím, že demokratická i sociálně spravedlivá cesta je reálná a možná. Věřím, že oba směry lze spojit v jeden celek.
Na druhé straně spektra jsem zas nevhodně nazýván komoušem, komančem a rudým bolševikem. Ale ani tyto přívlastky nejsou přesné. Co víc – jsou naprosto zavádějící. Nikdy jsem ani slovem či písmem neobhajoval totalitní praktiky. Nesouhlasím s diktaturou moci v jakémkoliv politickém zřízení. Na socialismus minulého století pohlížím jako na dobrý pokus v ne zcela vhodných rukou diktátorů! Soudruzi a členové vládnoucí strany tehdy jaksi nepochopili, že ve 20. a 21. století nelze učení teoretiků brát jako absolutní dogma. Tedy komunista, tak jak je obecně výraz chápán, skutečně nejsem…
Vždy je nutné vycházet z reality současnosti. Politika není matematika. Život nám přináší zvláštní výsledky ovlivněné prací člověka. Až pochopíme, že 1+1 se může rovnat 3, pak nebudeme muset čekat na hospodářský zázrak. Mým snem není demokratický socialismus. Ani sociální demokracie. Netoužím po nástupu marxisticko-leninském stalinismu. Nepřeji si svět v područí jakékoliv formy kapitalismu. Nechci ani lidovou demokracii, jak ji známe z dob existence Československa. Jediný směr, kterým všem doporučuji a kterým kráčím je Kolektivní správa demokratické společnosti.
Tedy humanistická idea s antickými kořeny, která je jedinou možnou formou politicko-hospodářské existence člověka na planetě Zemi vůbec. Systém, který pokoří bídu. Zajistí lidem práci a poklidný život bez starostí o vlastní existenci. Ale především takový režim a pořádek, v němž bude mít každý nejenom stejná práva, ale i povinnosti! Celek, v němž monetární systém bude nahrazen a forma vlády odpovídá potřebám obyvatelstva.
Až tedy někdo z tvrdého jádra organizací levicové mládeže, nebo kterýkoliv antikomunista prohlásí o mé osobě nepravdy, nesmysly a bludy, vzpomeňte si na tento text. I sociálně a ekonomicky spravedlivých systémů lze dosáhnout svobodnou volbou a demokratický systém v nich udržet.
Radovan Bazger, 7.3.2009