Zdravím všechny a prosím tímto, abyste se na chvíli oprostili všech starostí a negativismu. Krátce se zde zamyslím nad celkem závažnou věcí. Nad skutečností, která nám uniká, a přitom jsme jí byli tolikrát na dosah. Ať už pohlížím na ekonomické aspekty vedoucí k výrobě a spotřebě jakékoliv energie, vedoucí k čerpání a prodeji plynu, ropy či dalších obchodních komodit. Ať se na celou věc podívám z pohledu ekologie, zmíněných ekonomických procesů, nadnárodních i národních zájmů, politických, právních, bezpečnostních a další hlediska nevyjímaje. Ať už si problematiku představím jako záležitost jedince nebo celé společnosti, vždy v mé mysli vyvstane jeden jediný závěr!
Jsme součástí ekosystému. Jsme součástí organismu. Svým působením jsme se stali důležitým a podstatným prvkem v přírodních a sférických částech Země. Patříme planetě a díky technologiím také planeta nám. Stejně jako my, lidé, můžeme ovlivnit či zničit tuto planetu, může ona zničit nás. Na druhou stranu lze říci, že Země by měla dostat od člověka zpět vše, co jí vzal. Co se přírody týče, neměl by to být takový problém. Obnova přírodních zdrojů a systémů může probíhat již dnes. Stejně jako dnes můžeme využívat pouze ty zdroje energie, které lze získat bez zásahů do přírodních struktur planety. Umíme to! A věda posunuje hranice sci-fi do dnešní doby novými objevy způsobů získávání zdrojů a jejich využití. Co tím vším chci říci? Chci vyslovit nahlas myšlenku, která není nikterak nová. Chci promluvit o novém způsobu podstaty a existence. Musím napsat slova, která se nebudou líbit všem. Mnozí budou řvát, hanit, napadat, ale také mlčet. Hodně lidí mi dá zapravdu. Vše, co si následně přečtete, jsem si uvědomil po prožití vlastních omylů a seznámením se s možnostmi současného civilizačního postupu. Následující věty tedy berte jako úvahu dávající našim životům trochu jiný rozměr. Úvahu, která zapůsobí, zároveň pobouří. Úvahu, nad níž stojí za to se zamyslet.
Svět. Nám známý svět patří všem. To je neoddiskutovatelný fakt. Tak proč se někteří staví do role vlastníků? Proč druzí mají platit? Za co? Namítnete, že vlastníci investovali. Jistě. A nikdo jim to nechce vzít. Stačí však celonárodní či nadnárodně globální investice do technologií a všichni na světě můžeme mít zdroj energie následně i zdarma! Všichni pocházíme z jednoho rodu. Proč bychom měli akceptovat něčí nadřazenost? Z důvodu rozvoje umělé insolvence? Vždyť veškerý um, všechny vynálezy, nápady, objevené způsoby a samotná práce vedoucí k rychlému vývoji lidstva, to jsou neoddělitelné součásti celku. Vysvětlení můžeme hledat v příběhu o jabloni, pod kterou si náhodou sedl pan Isaac Newton. Nebýt sadaře, který ji vysadil, či svahu který pomohl zakutálet jablko v ta místa, dodnes bychom neznali gravitační zákon? Tím nechci snižovat moudrost pana Newtona. Chci tím naznačit, že vše je souhrou okolností vzájemně provázaných. Někdo snad může říci, že se jedná o úmyslnou provázanost těchto okolností. Tak jako je provázán náš život, existence a vývoj, stejně tak je provázána osobnost každého z nás v každé chvíli včetně času budoucího. Možná se ptáte, co to má společného s energetikou, politikou, ekonomikou a ekologií. Odpovím: Naprosto vše!
Veškeré přírodní zdroje, veškerá energie z nich ekologicky vyrobená a upotřebitelná může být dostupná naprosto všem! Téměř mi nepřipadá vhodné to dále vysvětlovat. Tak jako vše se vším souvisí, tak je i závislost každého jedince spjata se schopností civilizace. Pokud tedy všichni nastartujeme správné zdroje, správně transportujeme energii a správně ji využijeme, dojde k něčemu, co bych nazval Perpetuum Mobile. To totiž celé věky hledáme! Vodní elektrárny, větrné, fotovoltaické elektrárny a další zužitkované přírodní zdroje mohou zcela nahradit nekomerčním způsobem stávající výrobu energie a to tak, že odběrateli se všeho dostane jako kompenzace vlád za práci každého jednotlivce. Tady je naprosto evidentní soukolí vzájemnosti ekonomiky a ekologie.
Kdo pochopil, může jásat. Kdo pochopil, může mít chuť kamenovat. Rozumím zlosti obchodníků s energií a fosilními palivy. Porozumím i těm, kteří budou tvrdit, jak tento článek popisuje socialistické tržní systémy a pochody ve strukturách blížících se společnosti dávno přežité. Pokud tedy tvrdím, že cokoliv vyrobené, či jinak získané na této planetě je součástí či majetkem nás všech a je to chápáno jako myšlenka mimo tržní hospodářství, pak ano. Chápete správně. Nemusí se však nutně jednat o hospodářství nesvobodné. Kdokoliv se totiž snaží o globalizaci civilizace, může toho dosáhnout pouze dvěma způsoby.
Ten první je násilný. Policií a armádou udržovaný svět, v němž každý musí nedobrovolně pracovat na tom, aby se pouze vládnoucí skupina chopila zisku a další moci. „Druhořadí“ lidé přitom žijí v marasmu mediálních lží a politického hnusu, který bych nazval „totalitní demokracií“. Proč tak kontroverzní sousloví? V obdobném systému jsme totiž žili. Pamětníci a znalci potvrdí, že takový byl systém moci před listopadem 1989. Síla a diktát. I když tehdejší vláda alespoň částečně ponechávala životní podmínky jednotlivce na únosné úrovni. Stejně jako dnes. Vážně! I dnes máme zachovány určité principy udržující únosný život občanů. „Totalitní demokracie“ se vyznačuje především pevnou, vojenskou, byrokratickou a ekonomickou mocí nad veškerým obyvatelstvem. Dále se mi současná demokracie jeví jako totalitní z toho důvodu, že pokud občané rozhodují o budoucnosti ve svobodných volbách, tím veškerý vliv na věci veřejné končí! Vše mají v rukou lidmi zvolení zástupci, kteří si ovšem beztrestně po získání vlivu a moci dělají, co chtějí. Mnohdy i proti vůli občanů. Navíc jsou systémy nastaveny tak, aby se tito nedali jednoduše moci zbavit. Pokud se lidé bouří, nejsou vyslyšeni. Demonstrace se mění v obléhání politických paláců a následné vyhánění demonstrantů slzným plynem a proudy vody. Proto současný stav nazývám „totalitní demokracií“. Je to můj názor. A zůstane jím, dokud se člověk nepoučí. Dokud nebude chtít nalézt východisko a systém skutečné svobody!
Druhý jediný stabilní způsob je postupné budování globálního lidského působení na základě skutečné přímé demokracie v zájmu všech a s podporou dialogu nejen mezi lidmi samotnými, ale mezi celými národy. Potřebujeme takový systém. Vládu lidu. Vládu demokratickou. Vládu, která nebude upřednostňovat zisky společností či jednotlivců. Vládu nepodporující korupci. Vládu, která povede občany, národy, státy a unie pod jednu společnou střechu prosperity, míru, vzájemné tolerance a sounáležitosti s touto stále ještě modrozelenou planetou. Zatím tomu tak není. Zemi plundrují nadnárodní korporace čím dál víc. Některým zemím se vnucuje někdy i vojenskou silou jiná pravda a jiná víra. Lidé dál umírají pod palbou! Umírají hlady a nemusí! Umírají na léčitelné nemoci! Umírají ze zoufalství. To vše negativní je nutné odstranit. Je to úkolem pro nás všechny! Současný systém toto neumí! Musíme vytvořit jiný. Kdo si myslí něco jiného troufám si říci, že vědomě lže.
Rád bych se na tomto místě opět vrátit k úvodu tohoto zamyšlení. Energie, jejichž zdroj jsme schopni společně uchopit, zpracovat, a distribuovat konečnému spotřebiteli bez investic jednotlivce. To je cesta ke všemu. To je model pro celou globální ekonomiku. Realizovatelný. Co nám Země dává a jsme schopni získat v zájmu celého lidstva a pokroku, to nemělo by zůstat doménou sféry čistě komerční. Alternativa by se zároveň stala tolik potřebným konkurentem. Je třeba si uvědomit, že i ty jaderné elektrárny byly postaveny z peněz nás všech. Proč se na té získané energii přiživují soukromé společnosti? Tvoří snad nějakou přidanou hodnotu?
Nevracejme se k praktikám minulého tisíciletí. Najděme cíl a způsob jak zajistit zdraví, vzdělání a slušnou životní úroveň všem. Nejsme však tak daleko. Nejdříve si zameťme vlastní práh a schody. Nejdříve vytvořme základy zdravé společnosti, ekonomiky a hospodaření ve vlastní zemi. Nejprve ukažme okolnímu světu, že přerod k takové společnosti je možný. Ukažme, jak lidé mohou žít jinak. Žít jako součást ekosystému. Součást organismu. Dokažme se dostat do pozice skutečně důležitého a podstatného prvku v přírodních a sférických částech Země. Navraťme planetě zpět vše, co jsme jí vzali tím, že podpoříme celek. Umíme to! Pak se můžeme pokusit nový model společnosti nabídnout světu. Opět jen cestou skutečná demokracie bez hlavní a raket v záhlaví.
V tomto spisu myšlenek není třeba číst mezi řádky. Nic neskrývám. Stačí pochopit co vidět je.
Radovan Bazger, 29.8.2009