Radovan Bazger“Kdo založí, podporuje nebo propaguje nacistické, komunistické a jiné hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let,“ takový je návrh novely trestního zákoníku, který v pátek 30. května 2025 schválili poslanci parlamentu ČR a poslali jej do senátu. Opravdu povedený, možná i promyšlený předvolební tah. Tedy, ne že bych s tím zněním měl nějaký zásadní problém, ale jisté nejasnosti v tomto návrhu vidím. Zejména v zákazu komunistického hnutí, protože to samo o sobě nesměřuje k potlačení práv a svobod člověka a nevytváří ani nehlásá třídní zášť či nenávist rasovou, etnickou, národnostní, nebo náboženskou. Vysvětlení je určitě důležité k pochopení celé věci.
Komunismus je ideologie požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi. Skutečně je zakázáno nést tuto myšlenku? Vždyť společné vlastnictví je například i vlastnictví družstevní, rodinné, komunitní, firemní, nebo jinak sdílené. Dokonce i majetek státu je v podstatě vlastnictvím nás všech. A co se třídních rozdílů týče, samozřejmě není v pořádku šíření nenávisti, ale jestliže hnutí odmítá třídní rozdíly, nemusí to přece znamenat boj proti třídě, ale například její naprosto přirozený, nebo svobodně volený zánik. Naopak rozdělení lidí do kast a ekonomicko-společenských tříd je v jistém smyslu nehumánní, pokud má některá z těchto tříd výhody oproti jiné. Pokud práva některé ze společenských tříd nejsou naplněna, také to není v pořádku.
Sám nevolím žádné stalinisty a šíleně rudé nostalgiky, ale vím, jak velice jednoduché je odsoudit některé ideály, pokud jsou politicky nevhodné a špatná historická zkušenost těmto tendencím více než nahrává. Pravdou je, že se pokusy komunistů téměř vždy zvrhly v paskvil ráje i pekla. Tak primitivní však tato problematika není. Ona se ta současná demokracie také nerodila bez krve a soudů. Návrh zákona by se dal klasifikovat dokonce jako pokus o umlčení části voličů, umlčení milionů lidí na celém světě, a to těch, kteří komunistickou, nebo socialistickou ideu absolutně nevnímají jako prostředek k návratu diktátorů, ale jako způsob realizace čistě pozitivních, až nadčasových změn v rámci civilizace. Zákaz základních komunistických ideálů, které nepožadují a nepropagují potlačování práv a svobod člověka, mi připadá sám o sobě praktickou ukázkou totality.
Pokud si někdo chce hrát se slovíčky, je možné, že se komunisté nakonec budou nazývat jiným způsobem, jejich organizace se přejmenují a primární myšlenka se bude nazývat třeba úplně jinak, ale stále půjde o tu neochvějnou podstatu. Nesouhlasím s tvrzením, že komunismus a nacismus je v důsledku to samé. Zatímco nacisté opírají vše o rasovou a etnickou nenávist, komunisté svůj program rozhodně nemusí zakládat na jakémkoliv bezpráví. Jestliže si někdo přeje jiné majetkové uspořádání a rovnost mezi lidmi, které bude dosaženo demokratickou a svobodnou cestou, pak přece nejde o nic trestuhodného. Celkem pochopím zákaz symbolů, které odkazují na období trýzně. Má-li být vše transparentní, pak i člověk, který věří v sociálně, ekonomicky a lidsky spravedlivou společnost, měl by mít právo nazývat se komunistou a otevřeně se hlásit k tomuto světovému hnutí za předpokladu, že prokazatelně neinklinuje a nepodporuje taková uskupení, která mají v programu nenávist vůči jinému názoru, člověku, vůči jiné skupině osob.
Jednoduchá prohlášení v podobě nedokonalých zákonů mohou mít pokřivený charakter a vzbuzovat v lidech zlost vůči levicově orientovaným jedincům. Což se v podstatě i reálně děje! Místo dialogu, hledání schůdných cest, alternativ a porozumění přichází doba zákazů a stavění jednotlivců i skupin proti lidem a organizacím jiného světonázoru. To trestné není? Zakážeme i některá náboženství proto, že se představitelé církví v minulosti dopouštěli zločinů? Potrestáme každého, kdo staví svá obydlí na krvavě osídlených částech světa? Odsoudíme vše, co má zdravé jádro, ale bylo zneužito ve prospěch moci vyvolených? Zavrhneme stávkující dělníky v Chicagu, francouzské revolucionáře, Platónovu kolektivní správu majetku, nebo i další myslitele? To určitě není dobrá cesta a věřím, že jsme jako druh natolik inteligentní, abychom dokázali rozeznat skutečné zlo od neškodné teorie.
Systém, který zavedli komunisté v minulém století byl slepou uličkou mimo jiné právě proto, jak se vypořádal s odpůrci režimu. Budeme ty chyby opakovat? Zas budou političtí sepisovat charty? Umělá inteligence v dotazu na základní aspekty komunismu odpovídá takto: “Prostředky výroby jsou v držení společnosti. Komunismus se snaží odstranit rozdíly mezi bohatými a chudými s cílem dosáhnout sociální rovnosti, spravedlnosti, solidarity a spolupráce. Někteří komunisté se domnívají, že k dosažení komunismu je nutná revoluce, jiní preferují postupnou sociální reformu.” Zkrátka a dobře, není komunista jako komunista a o takzvaných demokratech si myslím úplně to samé, protože jiný názor některým vůbec nevoní. Vždyť svoboda začíná a končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného, jak napsal anglický filozof a empirik John Stuart Mill.
Zákazem se touha po jiném životě a světě rozhodně nevymýtí. Naopak se podpoří odpor vůči současnému uspořádání lidského společenství. Vzhledem k tomu, že jen jedno procento lidí na Zemi vlastní zhruba polovinu celého světového majetku a ovládá prakticky vše včetně politického dění, vzhledem k neustálým nepokojům, válkám, krizím a sociálním otřesům, se různorodým pokusům o nastolení jiného řádu ani trochu nedivím. Dokonce je i podpořím za předpokladu, že bude beze zbytku naplněna Všeobecná deklarace základních lidských práv a svobod. Dokument přijatý Valným shromážděním Organizace spojených národů už v roce 1948. Dokument, jehož obsah je stále synonymem lidských přání. Snad právě skutečné plnění všech bodů této deklarace mělo by být na pořadu jednání našich poslanců. Tím by mnohem lépe zajistili stabilitu, klid a eliminovali veškerou zášť.
Ony současné, moderní, levicové a komunistické strany nejen v Evropě vůbec nechtějí rozpouštět demokratické hodnoty a procesy. Naopak si všímám toho, jak mají lidé obavy projevit otevřeně svůj názor, jestliže se neztotožňuje se současnou liberální politikou vyvolených. Nejde přitom jen o komunisty a jejich voliče. I jiná témata jsou ošemetná. Ano, mnozí mají skutečně strach! Strach o práci, střechu nad hlavou, vyloučení z kruhu rodiny, kolektivu, bojí se blokací v sítích, o svou budoucnost. Kvůli názoru. Něco mi to připomíná. Nejenom období vlády jedné strany, ale i přísloví “mlčeti zlato”. No, já mám přesto radši ocel. Jiní zas mají rádi Bitcoiny. Nejsou sice kovové, ale tu současnou vládu by rozbít mohly. Vládu, která si tu křehkou demokracii dosazuje pouze tam, kde se jí to hodí a rušivé elementy jednoduše ničí. Závěrem snad jen malá poznámka. Demokracie není vlastnictvím někoho, kdo projevuje zášť vůči jiné skupině osob, ani majetkem těch, kteří jsou zrovna u moci!
Radovan Bazger, 7.6.2025