Rubriky
Blog Zamyšlení

Krvácet v síti

Tento článek není první svého druhu. O internetu píše kde kdo. Je evidentní, že mnohým z nás začínají jeho sítě docela vadit. Věci, které třeba na Facebooku vidíme, tam vážně nejsou náhodou. Software je vybírá, předkládá a předpokládá naše označení, like, nebo sdílení a další šíření. Čím více se daný příspěvek kopíruje, tím úspěšněji reklama klouže z jednoho profilu na druhý, třetí, čtvrtý, atd. Úspěch je zaručen a uživatel je nadšený. Tedy až na výjimky…

Nedivím se těm, kteří už zařadili zpátečku. Až bude klasické společenské prostředí nahrazeno sociálními vazbami neexistujícího světa přímo v mozku člověka, už se nebudeme moci nazývat lidmi a věřte, že to je cíl: Ovládat a prodávat. Není to žádná utopie – těch systémů je mnoho. Dokonce bez přímého zásahu a implantace. Již dnes nás řídí reklama. I naše děti jsou pod komerčním tlakem. Sociální sítě vedou k omezenému vidění reality a ani nechci domyslet, kam to povede.

Opravdu zvažte každý příspěvek, zda právě tato fotka, tento příspěvek, ona nálada a pocit či vyjádření je skutečně to, co chcete aby se dozvěděli všichni. Nejen vaši přátelé, ale všichni. Můžete mít nastavení soukromí jaké chcete, doslova zabukované a neprostupné, přesto se vaše komentáře a příspěvky dostanou vždy dál minimálně v režimu +1 člověk. Spíše +x na druhou. Navíc se veškeré dění zaznamenává a všichni jsme zapadli do jistých databází.

Všude je chleba o dvou kůrkách. Platí to i v těchto souvislostech. Odchod z Facebooku na Instagram, Twitter, Ask, Google, nebo jinam nic neřeší. Pavučina je tak provázána a pevná, že je úplně jedno v jaké virtuální komunitě se člověk pohybuje. Nechci strašit, ale začíná být nebezpečno v těchto dimenzích. Člověk se stává robotem s mobilem v ruce ať už je kdekoliv. Mezi lidmi, v práci, restauraci, doma s rodinou. Stává se závislým a to vlastně zcela přirozeně. Každý chce být součástí nějaké komunity.

Jaký je boží algoritmus sociální sítě? Vždyť Facebook ví vše. Zná naše záliby, jaké obrázky se nám líbí, se kterými přáteli nejčastěji komunikujeme. Dokonce i naše poloha je systému známa a to i přesto, že si to nepřejeme. Sítě jdou ještě dále. Sledují například jak dlouho hledíme na konkrétní fotografii či stránku, jaké je naše vzdělání a veškeré nabídky se řadí dle okruhů zájmů a předpokladů. Jde v podstatě o zrcadlo a svět, který vidíme v něm, ale já nechci být Alenka. Ani její králíček.

Také však nechci být a nebudu zpátečnický. Mám rád nové technologie a principy ve všech oblastech života. Přesto jsem zahájil ústup. Vše začalo smazáním fotografií a alb. Pomalu pročistím vše. Facebook budu využívat spíše jako komunikátor, messenger a zdroj informací. Přátele nesmažu, ale ti, kteří jen sledují jistě pochopí, že se přetrhla nit. Je to vlastně jednoduché. Ono je fajn si povídat s lidmi. I na „fejsu“. Pokud to možné není, je lepší zdravě mlčet, než krvácet v síti.

Lidská bytost se nemění. Je ovladatelná a zvídavá. Vzpurná a přitom tak důvěřivá. Flegmatická a zároveň šíleně dravá. Je až neuvěřitelné, kolik otevřených duší se vědomě ničí pod lavinou „terabajtů“. Kamarád u stolu neví téměř nic, ale v knize tváří se může dozvědět v podstatě všechno. Lidé civí jeden na druhého mnohdy s úšklebkem. Ztrácí se přirozené svazky a dovednosti. Reálné vztahy krachují ve velkém a přitom stačí trocha zdravého rozumu bez ikon a smajlíků.

A propos – už jste také prohlédli tu past globalizačního procesu? Ne? Nezoufejte. I tento článek můžete sdílet, nebo si jen tak cvičně kliknout na „To se mi líbí“.

Krásný den všem

Radovan Bazger, 22.1.2016

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

1 komentář u „Krvácet v síti“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *