Rubriky
Blog Zamyšlení

Jen pár století

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak by vypadal svět bez technologického pokroku a všech těch zařízení, které nám tzv. ulehčují život? Možná by byl mnohem krásnější než ten, který nás obklopuje dnes. Samozřejmě, že je spousta činností, které nám stroje ulehčí a nemusíme se tolik lopotit, jako lidé před několika staletími. Obzvláště v posledních desetiletích s nástupem robotizace se stává lidská fyzická síla nepotřebnou. Přímo úměrně naopak roste hodnota vzdělání a inteligence.

Neodsuzuji pokrok. Čím víc toho lidstvo vymýšlí, tím více vědomostí děti vstřebávají proto, aby dokázaly žít ve vyspělém světě. Ti nejlepší jedinci na základě získaných informací vymyslí další inovace a kolotoč supercivilizace se točí dál. Sám využívám špičkové technologie. V práci, v domácnosti a tolik diskutovaná mobilní zařízení pro komunikaci také často svírám v dlaních. Napojený na internet svobodně sdílím své zážitky a pocity v síti virtuální.

Přesto, během návštěvy skanzenů a historických památek, muzeí řemesel a dalších míst na mě dýchá dávná minulost. Neprožitá, ale skutečná. V podstatě nedávno ještě lidé dokázali existovat bez přenosných telefonů, bez počítačů, dokonce bez aut a televize. Šlechta se bavila společenskými akcemi, hrami, uzurpováním poddaných a bojem o další území i zdroje. Mámila se vínem i tvrdým alkoholem, vybranými pochutinami, lovem i sexem.

Spodina se lopotila na panských polích a starala se o svá nuzná hospodářství. Veškerá produkce v podstatě byla zajištěna měšťany a venkovským lidem na trzích, dále dovozem z mnoha koutů světa a snad i alchymisty z tajemných komnat. Zboží byl dostatek, jen těch „zlatek“ měli povětšinou málo úplně všichni. Přesto i na zámcích, v podhradí, na okraji měst, ve vesnicích i lesních příbytcích uhlířů a zbojníků při veškeré práci zněl i radostný smích.

Lidé znali jednoduché stroje, kolovraty, pily, varny, mlýnky, lisy. Kolem těchto důmyslných strojů stále bylo manuální práce více než dost. Řemeslníci zpracovávali kovy, ťali a tesali do silných kmenů, vyráběli hudební nástroje, tkali, šili oděvy z nejjemnějších látek i hrubých pláten. Chlapi tvarovali kámen a orali svá pole. Děti, domácí práce, veškerá starost o dům a dobytek ležel na bedrech žen. I děti „lůzy“ se v té době stavěli k práci velmi brzy.

Nebudu se zabývat nějakým slůvkem „kdyby“. Lidé žili v tom, co znali a považovali za běžné a přirozené. Naši předci neznali elektřinu. Hnací silou byla energie člověka, síla zvířete, vody, dřeva, skály, ohně. Rodinné pouto bylo nedotknutelné. Lidé si povídali, byli družní a před Bohem každý poklekl. Ano, také v té době po Zemi snílci chodili. Krajánci a tuláci – poslové zpráv. V zemích Koruny české býti Bohémem má svou tradici …

Právě tradice nám dovolují nahlédnout do koutů minulosti. Připomenou nám, že jen ve společnosti lidí skutečně žijeme. Vše, co se odehrává na ekranu, obrazovce, na displeji, to je jen sebeklam a umělá zábava bez trvalé hodnoty. Dokonce i různá přátelství v „Knize tváří“ jsou často pouhou iluzí. Osobně doufám, že jsme jen v určitém mezidobí a snad právě díky nejvyspělejší technice v blízké budoucnosti získáme nekonečný přísun energie, kterou využijeme správně.

Člověk kdysi z přírody čerpal vše, přesto se podílel o na její obnově a nebral víc než potřeboval. Snad v dalších dekádách budeme působit ve prospěch přírodních procesů naší planety a také k nápravě samotné podstaty sebe sama. Věřím, že se vrátíme ke kořenům společnosti a zdravým sociálním vazbám. Z dnešního pohledu je to vše zatím až nepředstavitelné, ale úhozy palcem na displeji nejsou známkou zručnosti a dovednosti. Jen pár století zpět na tom byli lidé v tomto směru opravdu lépe.

V úvodu jsem psal, že s nástupem kybernetiky a robotizace se stává lidská fyzická síla nepotřebnou. Přímo úměrně naopak roste hodnota vzdělání a inteligence. Na jednu stranu se bojím toho, co z lidí udělá řízená evoluce, ale z jiného pohledu mě těší, že stále více lidí si uvědomuje právě tato úskalí kyberprostoru, který nás obklopuje, pohlcuje a často i řídí. Bude člověk natolik inteligentní, aby svou vzdělanost uplatnil a nepodřezal větev vlastního genomu?

Kdepak, nepřijde Terminátor. Nebudeme válčit s roboty. To uvnitř nás samých se odehraje boj. Zvítězí odkaz dávných věků, nebo touhla být součástí elektronického vesmíru, který jsme si stvořili? Internet je dobrý pomocník, ale může nás i zničit. Tam, někde v pavučině nadějí, fotoalb, „chatů“, encyklopedií, cílů, a financí spí nálož ničivější než Little Boy a Fat Man. Víme, kolik století lidé kráčí po Zemi. Kolik časových úseků je však ještě před námi?

Možná bychom si měli připomínat životy těch, kteří poznali na vlastní kůži příběhy známé z nažloutlých fotografií a popraskaných obrazů. Uvědomit si podstatu, že při práci, v domácnosti i pro osobní potřebu a rozvoj emocí rozhodně tu dotykovou krabičku povětšinou nepotřebujeme. Vzhledem k působení na člověka, ne nepodobnému závislosti, se mi však obě reality ztrácí v mlze a tuším, že mě samotného hned tak rychle vlákna sítě nepustí. Tak snad mi všichni i tyto řádky odpustí

Radovan Bazger, 21.12.2015

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *