Tak zase po roce blíží se opět Vánoce. Čas klidu, pohody, cukroví, dárků, dobrého jídla a pití. Čas návštěv a pohádkových večerů. Období rozjímání a přátelského objetí. Rodinné pohody, třpytu ozdob a hvězd. Ve svitu adventních věnců se lesknou slzy v očích a naše ratolesti tleskají nedočkavostí i štěstím. Děti malé, velké a dokonce i dospělí cítí atmosféru klidu, změn a očekávání …
Většina z nás v průběhu těchto svátků poněkud zjihne a s pochopením i úsměvem bere život tak, jak se patří. V míru, pokoji a dobré vůli pro své nejbližší nakupujeme dárky. Pečeme a vyrábíme sladkosti, zdobíme stromečky a chystáme vše na den, který je oslavou narození Krista. Možná si to už ani neuvědomujeme, ale podstata je v nehynoucí a krásné křesťanské tradici.
Bylo by vhodné v těchto dnech připomenout životy těch, kteří nemohou zasednout ke štědrovečerní tabuli. Nemohou být v kruhu rodinném, obdarováni nebudou a zůstávají sami. Také ty, jejichž památku připomíná už jen plamen svíce, ale stále jsou součástí rodiny. Mysleme zároveň na lidi, kteří na Vánoce musí zapomenout především z existenčních důvodů a špatné finanční situace.
Takových lidí je v naší zemi mnoho. Jsou to kupříkladu matky s dětmi, na které povedení partneři vůbec nemyslí a neplní své povinnosti vůči potomkům. Lidé bez domova – lidské bárky, které už ani nehledají přístav k zakotvení. Dále lidé, jimž penze nestačí na pokrytí základních potřeb. Také nezaměstnaní, kteří marně hledají uplatnění a nová práce by byla pro ně tím nejkrásnějším dárkem.
Kolik lidí slaví narození Krista a jak málo se jich řídí jeho přikázáními! – Benjamin Franklin
Vyvstane i otázka spravedlivé odměny za práci. Krásné vánoční svátky totiž neprožijí ani ti, kterým je vyplácena minimální mzda. Často ve prospěch vysoké životní úrovně zaměstnavatele. Pomysleme také na ty, kterým vše vzal osud, živel, nebo exekutor. Šťastné a veselé Vánoce jsou pro tyto skupiny lidí jen zbožným přáním ne nepodobným výhře v loterii. Hodně štěstí v časech budoucích …
Většina z nás dobře ví, jak chutná čokoláda, jaké to je někomu věnovat dárek, úsměv, nebo polibek. Jaké to je dárek v jakékoliv podobě dostat. Známe ten hřejivý pocit, když na nás někdo myslí. Nikoliv z povinnosti, ale čistě pro tu radost. Dopřejme všem nádherné dny sváteční. Přejme upřímně hodně zdraví těm lidem, kteří nemohou oslavovat, tančit a smát se z důvodu vážné nemoci.
Přejme si nápravu. Přejme si vzájemně dostatek vitality, péče, pomoci, ale i vody, jídla, tepla a dalších základních potřeb. Dostatek všeho, co vnese spokojenost do našich životů. Dejme především dětem nejen dárky o kterých sní, ale i pochopení, něhu a alespoň trošku lepší budoucnost, než jakou jim do vínku vkládá současný společenský systém a kruté válečné události posledních let.
Tak, jako když padá sníh a jiskří na chodnících v mrazivých dnech, stejně ať září lidská důstojnost a pokora před uplynulými věky. Chraňme své city, životy, svou hrdost, dobrou podstatu člověku vlastní, protože čas vánoční určitě není věcí komerce, horečných nákupů a okázalosti. I proto mysleme na lidi, i na své blízké, a darujme jim to nejlepší, co je v každém z nás – Lásku!
Dejme takový dárek Ježíškovi – Jeho radost se jistě projeví, jak v nebi, tak i na Zemi…
Veselé svátky vánoční přeji všem stejně jako úspěšný vstup do dalšího roku! Snad nové číslo v letopočtu vnese mezi nás ty správné emoce, tolik potřebný klid, smíření, pohodu a světlo do temných stránek života i duše. Vztahy mezi lidmi jsou velmi složité a křehké. Sociální synapse se hroutí stejně často, jako vytvářejí nové. Nevzdávejme nic. Jsou lidé, kteří chápou a rozumí. Snad. Možná …
Možná už je čas pohlédnout ostatním do očí s vědomím, že nikdo z nás není dokonalý, odlišný, nebo méněcenný. Je čas jít cestou přes minulost až k člověku, který se narodil i zemřel proto, abychom my mohli žít a věřit v mnohem lepší svět. Přestože to někteří neradi slyší, pravdou zůstává, že všichni jsme si rovni a za nás všechny se dle Písma právě Kristus obětoval. Kéž by se vrátil …
Radovan Bazger, 19.12.2015