I já patřím k těm lidem, kteří se obklopili elektronikou. Telefony, chytré náramky, počítače, další zařízení propojená do sítí, k tomu hodiny trávené na Fejsu, Instáči, Ixku, atd. Jen mě to vlastně přestává bavit. Ani ne tak přístroje, jako právě ty sociální sítě plné reklamy. Nic proti přátelům, rád zůstanu v kontaktu, ale když kolem vidím všechny a za všech okolností čubrnět do mobilů s vědomím, že to dělám taky, je mi z toho poněkud divně.
Myslím, že si vytváříme svět, který není pro člověka vhodný. I v dětech rozvíjíme návyky, které nejsou tak úplně v pořádku. A to i ve školách. Nevím jak vznikl vesmír a jakého plánu se drží evoluce. Vím jen, že elektronika není přirozenou součástí přírody. Technologie umí zachraňovat životy, ulehčit práci, posouvat věci kupředu ve všech oborech a s nástupem umělé inteligence nastane ještě rychlejší vývoj. Jakým směrem? Kde a nebo co je cíl?
Těžko říct co bude dál. V podstatě nás věda může dovést do ráje, i do pekla. Jde spíše o to, jak velký vliv má digitální svět na životy lidí, na přímé vazby a komunikaci, psychiku, zdraví. Konkrétně sociální sítě jsou především nástroje komerční a zároveň některé postavené tak, aby na nich vznikala určitá závislost. Co, kdo, kde, komu, proč a kdy? Lákavé. Lidé chtějí všechno. Zboží, informace, vlastní invenci, a nejlépe hned. Funguje to skvěle. Soukromé sítě ale celkem chápu.
Přemýšlím prostě o tom, jak nebýt otrokem virtuálního světa, jak nebýt součástí bajtů, géček a wireless, přitom a zároveň chci dát lidem vědět třeba o novém článku, zůstat v obraze a neklopýtat za trendy. Když totiž člověk neudrží krok, může se vše snadno zkomplikovat i ve světě skutečném. Vidím to denně, jak lidé neznalí, nebo už vpravdě stáří nezvládají dnes pro většinu běžné a hlavně tolik žádané procesy.
Kolem jsou jen automaty, virtuální asistenti, na všechno aplikace a jiná cesta se těžce platí. V bankách ruší pokladny, jen samé „přilož kartu“ a klasické jízdenky už v některých městech taky nekoupíte. Člověk nemusí být ani důchodce. Stačí aby se přestal orientovat a už je Out, mimo proud, zapomenut, jakoby ztracen a pro mládež hoden posměchu. Různé instituce doslova nutí lidi k tomu, aby si pořídili počítač, nebo chytrý telefon. Dá se vůbec uniknout?
Stát a Unie tomu všemu ještě napomáhají. Občanka v mobilu, formuláře na webu, datové schránky. Ne, nebudu systém jen hrubě kritizovat. Některé věci skutečně lidem pomáhají a sám platím výhradně kartou. Jen mohly ty původní cesty zůstat otevřené, aby měl každý na výběr, zda jít cestou digitální, nebo papírovou. O ekologii tady psát radši ani nebudu vzhledem k tomu, že mnohem větším problémem jsou plasty a energetická náročnost.
Jsem obklopen elektronikou a zároveň nechci viset na mobilu. Měl bych lépe organizovat svůj čas ve prospěch vztahů, koníčků, práce a tak? Bože, i na to jsou aplikace! Snad to nějak půjde. Alespoň do chvíle, než dorazí další upozornění na zprávu, platbu, událost v kalendáři, možná důležitý email. Je to docela výzva. Až kdokoliv dá třeba tomuto článku Like, až proběhne sdílení do jiných profilů, snad se společně zamyslíme nad tím, jestli jsme skutečně svobodní.
Samozřejmě je to vždy o volbě a preferencích. Odolnosti. O vůli a potřebách. Zatím každý může vyřídit potřebnou agendu a cokoliv s displejem hodit někam do kouta. Je to docela příjemné a osvobozující vložit mobil do kapsy a zapomenout na něj. Kráčet městem, sledovat dění v ulicích, být absolutně v klidu. Najednou jakoby zvláštně vypadají osoby s mobilem v ruce a hlavou skloněnou. Ovládá je virtuální, takové třetí Já. Jejich vlastní Avatar.
No a pak něco pípne, zavrní, sáhnu do kapsy a jedu v tom taky 😀
Radovan Bazger, 20.10.2024