Množí se zas články o zlém socialismu a o všem co bylo tak zvaně „za Husáka“ špatné. Musíte mít obrovský strach z těch komunistů, vážení politici, redaktoři, autoři textů. Asi proto je tolik hanlivých a často nepravdivých článků, aby si mladí neuvědomili, jak je právě tak kapitalismus špatný a nefunkční. Daří se mu dobře jen tehdy, pokud má křivka růstu vzestupný charakter. Když tomu tak není, nutně musí dojít k investicím a novému dobývání vrcholu i za cenu drancování dalších zdrojů, kterými nemusí být hned zlato, nebo ropa. Může jít třeba o zisk v oblasti zdravotnictví a to na globální úrovni. Nebo profit z levné pracovní síly, její chudoby a předlužení. Kapitalismus potřebuje akcelerovat a to i za cenu válek, jakkoliv vyvolaných. Jakmile si lidé začnou uvědomovat tu finanční frašku v podobě neustále vracejících se krizí, dezinformační vlna o minulosti počne vzkvétat. Píše a mluví se opět jen o tom, jak dlouhé byly fronty na maso a jak šedivá byla města. Jak hrozný život v tom komunismu byl. Přitom o komunismus nešlo, ale to je asi v podstatě vedlejší.
Sic ostnatými dráty byla obehnána naše zem.
Jenomže dnes na krku je máme a bodají nás do tepen.
Kapitalismus si stále hledá cesty k novým zdrojům. Například hra na super-ekologii je více než průhledná. Abychom zachránili planetu, vyrobíme miliony plastových nádob na sběr odpadu. Těžká technika jej bude svážet a zpracovávat. Statisíce lidí to uživí a mnozí z nich budou za vodou. Připadá mi to spíše jako recyklace ekonomiky. Pomoc Zemi je stále v nedohlednu. Vůbec nejsem proti zelené politice, ale nad některými pravidly zůstává rozum stát. Jedním z nich je snaha o elektrifikaci dopravy a zbavení se závislosti na fosilních palivech. Zatímco Tokamaky na výrobu energie prostřednictvím jaderné fúze jsou na dlouhá desetiletí ještě v plenkách, pokud vůbec bude možné komerční využití těchto zařízení, tak už dnes ryjeme v zemi a taháme kabely do všech míst tak, aby bylo možné nabíjet elektromobily. Asi proto, že uhelné elektrárny a spalovny mají největší podíl na výrobě energie. Kupujeme úsporná zařízení, ale nákladní lodě, letadla a kamiony přesouvají zboží za cenu produkce největších škodlivin v neskutečných objemech. Jen proto, aby na skladě byl mobil z Číny.
V dobách socialistického Československa jsme měli plechové popelnice na směs, které jednou za týden vyprázdnil popelářský vůz. Konzumní společnost neprodukovala takové množství odpadu jako dnes. Věřím, že i přes nedokonalé třídění, využití a recyklaci odpadů bylo tehdejší společenství menší zátěží pro ekosystém, než to současné. Ti špatní komunisti věnovali nemalé prostředky na městskou, příměstskou, regionální i dálkovou dopravu lidí, materiálů a zboží. Do každé vísky jezdil autobus a to zejména spoje, které využívali lidé na cesty do práce. Sice se na nová auta vypisovaly pořadníky a kupní síla byla tak vysoká, že si i obyčejní dělníci mohli auto dovolit, ale takové přibližovadlo v rodině nebylo vlastně potřeba. Tehdy se třikrát za den ve městech začoudilo díky naftovým autobusům, aby lidé odjeli na šichtu. Dneska se ještě víc čoudí z aut, která vezou většinou jednu osobu na stejné trase. Inu – myslíme zeleně. Proto dnes máme domácnosti protkané rozvody, z každé zásuvky trčí nabíječka a hrajeme si na ochránce přírody tím, že si obalíme domy polystyrenem.
V tomto textu míchám několik věcí dohromady zcela záměrně. Je třeba hledat pravdu a ne jen slepě listovat v tom, co nám předkládají média, nebo politické špičky ve svých dokumentech. Važme si svobody, ale nezapomínejme, že totalita a diktatura se může skrývat i v těch nejkrásnějších slovech o demokracii, míru a ochraně života na této planetě. Musí mít obrovský strach z komunistů, ti vážení politici, redaktoři, autoři textů plných polopravd. Musí se bát, protože jednou může někdo přijít a veřejnosti říct, že kdyby se na socialistickou cestu vydal celý svět, kdyby jeho ekonomika nebyla neustále podkopávána a kdyby se odstranily složky zla ze struktur vlády, tak by každý na Zemi mohl mít střechu nad hlavou bez zátěže hypoték, každý mohl mít dostatek jídla, vody, energie a mohli jsme místo výroby zbraní a tanků podpořit zdraví a vzdělanost té jediné společenské vrstvy – tedy všech lidí globálně. Je dokonce možné, že demokraticky nastolená cesta socialismu a jeho hospodářská vize může mnohé zachránit. Chudá je Severní Korea? Kuba, nebo Venezuela? Otázkou je proč!
Je vůbec možné v současném světě vytvořit takový systém, v němž lidé za svou práci dostanou odměnu, která dostatečně pokryje životní náklady? Je možné zajistit, aby měl každý byt či dům a nemusel táhnout břímě úvěrů dlouhá desetiletí? Je vůbec reálné, aby vzdělání a zdraví nebylo komerční záležitostí a mohl si to nejlepší v těchto segmentech dovolit opravdu každý? Myslím, že ano. Nemusíme stavět nové ploty na hranicích. Není třeba zakazovat psát a mluvit. Není nutné nikoho zavírat do vězení, brát majetky, půdu, výrobní prostředky, živnosti. Stále se můžeme držet demokratických zásad a svobod individuálního rozhodování. Přesto jako celek, občané, jako civilizace můžeme požadovat audit veřejných financí nejen jednotlivých států, ale i unií. Celého měnového fondu. Možná zjistíme, kam odplouvají naše peníze. Můžeme a měli bychom konečně myslet na další generace a přestat vyrábět zbraně, přestat investovat do nesmyslných projektů a živit marnotratné. Jen věda, výzkum a běžný život každého pracovitého člověka. To jsou priority, na kterých bychom měli stavět.
Nechci návrat kladiv, srpů a strojů s hvězdičkou.
Socialismus, tak jak ho známe, byl slepou uličkou.
Minulý režim však ukázal několik podstatných záležitostí. Odkryl negativa nejen vlastní, ale i negativa kapitalismu. Díky socialismu jsme si uvědomili, že svoboda je jednou z nejcennějších devíz lidského života. Zároveň je důležité si neustále připomínat, že ekonomika a politika jsou dvě naprosto odlišné věci. Například současná Čína je jednou z nejvyspělejších kapitalistických zemí světa. Tržní ekonomika je přitom vedena komunistickou stranou. Na druhé straně třeba Švédsko má pravicovou vládu a zároveň poměrně štědrou sociální politiku. Svým občanům poskytuje vysoký životní standard. Jak se v tom orientovat? Myslím si zkrátka, že můžeme vytvořit jiný svět. Mnohem lepší. S komunisty, nebo bez nich. Svět plný spravedlnosti a mezilidské solidarity, sociálních jistot. Svět, ve kterém bude radost žít. V míru a bez starostí, aniž by se kdokoliv musel bát, že přijde o práci, o domov, o svou důstojnost. Možná by stačilo vzít konečně deklaraci lidských práv vážně a doslova. Je v ní obsaženo skutečně vše podstatné. Doposud se nikdo neodvážil vyložit světu pravdu …
Prozatím jsme v bodě stagnace. Naše chápání se zastavilo v místě, kdy považujeme socialismus za zlý sen a uvědomění si, že žijeme v krutém kapitalismu, v nás ještě neprobudilo žádnou reakci. Chtělo by to nový „ismus“. Takový, který bude nejen kombinovat to dobré ze starých i současných pořádků, ale zároveň vnese do našich životů nové a progresivní metody všech oborů lidské činnosti. Je navýsost žádoucí, aby akademici a skuteční odborníci celého světa usedli k velkému jednacímu stolu a připravili projekt nového rozvoje lidské civilizace na všech úrovních s přihlédnutím k podmínkám jednotlivých regionů. Tomu však musí předcházet jedno zásadní rozhodnutí. Okamžité zastavení všech válečných konfliktů. Organizace spojených národů se musí konečně probudit k akci. Abychom zachránili planetu, nestačí vyrobit miliony plastových nádob na sběr odpadu a omotat svět elektrickými kabely. Musíme změnit mnohem víc. Především sebe. Tak už pojďme společně vytáhnout ty hlavu z písku. Za budoucnost příštích generací zodpovídáme všichni. Tady a teď. Samo se nic nezmění.
Evropa sice poslala socialismus na smetiště dějin, ale takového pořádku, který by zajistil všem poctivým a pracovitým lidem lepší životní úroveň, jaksi doposud dosaženo nebylo. Promiňte, ale dvě či tři práce, aby se člověk uživil, nebo plné regály nesmyslů, mobil v každé ruce, miliony lidí bez domova, všudypřítomné drogy a zničená příroda celé planety, to vše skutečně nepovažuji za známku vyšší životní úrovně. Potřebujeme stabilní a dostatečné příjmy, jistotu existence domova pro jednotlivce i rodiny, musíme zastavit drancování přírodních zdrojů, obnovit biodiverzitu živočišné i rostlinné říše, nutný je růst vzdělanosti a odbornosti, potřebná je také všem dostupná a stejně kvalitní zdravotní péče. To jsou znaky vyspělé společnosti a ještě s tou podmínkou, je-li těchto dosaženo plošně. Lépe řečeno – globálně! Jestliže bychom všeho měli dosáhnout, bude třeba onen socialismus recyklovat, ať už se nový systém bude jmenovat jakkoliv. Bez krutých vůdců v uniformách, bez diktatury a nadvlády elit, zato s moderními prvky, které neovlivňují banky a nadnárodní skupiny pro něž je prioritou zisk.
Hledejme pravdu a smysl všeho bytí. Cokoliv můžeme ovlivnit, jsme ovlivnit povinni. Například ve volbách.
Radovan Bazger, 29.12.2022