Rubriky
Blog Zamyšlení

Bábovička

Jsem v zásadě humanista, mám rád svobodu, demokratické principy a spravedlnost. Jen stále marně hledám onu pravdu a lásku, o které přednášel Václav Havel. Myslím, že byl jen snílkem a žil v přesvědčení, že společnost nějakým způsobem dospěje k bodu lidskosti. Objektivně vzato je svoboda stále pouhou iluzí. A pravda? Kdo ji hledá? Psát a říkat můžeme co chceme, ale jen v určitých mantinelech. Vše ostatní je označeno za dezinformaci, nebo přímo lež. Často bez důkazů. Pokud někdo vysloví něco „nevhodného“, sesypou se na něj oponenti takovým způsobem, že dotyčný ztratí sílu a dostane strach.

Skutečně je dneska těžké diskutovat. Zejména na internetu. Osobně nesnáším lidi, kteří se tváří jako největší demokraté a pilíře svobody, přitom jim je dialog úplně cizí a projev jiného názoru považují tito jedinci za trestuhodný čin. Skupiny a fóra plná urážek, vyhrožování, cenzury. Dnes bohužel častý jev. Někdy se problémy přelévají do reálného života a lidé s jinými názory bývají odsunuti na okraj společnosti. Někdy vznikají tak velké spory, ať už ve virtuální realitě, nebo v přímé konfrontaci, že věc musí řešit jisté instituce.

Ano, lidé jsou v podstatě hádaví. Dá se říci, že od pravěku. Nebo od dětství. Člověk se rve o místo na Zemi všemi prostředky. Taky se pere o dudlík, lopatku a bábovičku, o pravítko ve škole, o partnera, místo ve frontě, o vodu, jídlo, nerosty, území, pro názor a svou pravdu. Ano – každý má tu svou pravdu a vše ostatní je prostě lež. Tak to chodí. Vlastně tak vzniká určitý paradox, kdy není důvod hledat pravdu. Každý ji má ve své hlavě. Co bychom se však měli naučit, tak to je řešení situací, kdy dvě „naprosté pravdy“ stojí proti sobě. Existuje vůbec nějaký návod či vzor? Je vůbec nějaký humánní způsob řešení malých, běžných, ale i velkých regionálních a globálních sporů?

Vůbec nejhorší je, kdy už jde o zdraví a život. Ještě pochopím, když si chlapi někdy někde rozdají pár ran. Někdy si i bratři dají do zubů a sestry trhaj vlasy, ale nejkrutější bývá násilí skupin a válka národů. To už jsou organizované záležitosti. Situace vyvolané činností určitého počtu lidí, které někdo vede. Většinou je v tom politika. Ke všemu ještě špatná politika a místo toho, aby se volení zástupci lidu dohodli u kulatého stolu, nastoupí prosazování jakési pravdy silou. Jenomže nikoliv silou samotných politiků, ale silou těch, kteří je volí. Ještě horší je, když svět stojí proti zlu takové moci, kterou nevolil nikdo. Diktátorů je ve světě stále dost. Na tom všem je smutné především to, že ve válce umírají nevinní. Nebo ti, kteří musí uposlechnout rozkazu.

Je inklinace k násilí přirozenou vlastností člověka získanou evolucí, nebo nemoc? Podíváme-li se do zvířecí říše, tak jde o jev v podstatě běžný. Tam se to mele taky hlava nehlava a zub za zub. Mezi zvířaty jde o boj především existenční. Jedinci i skupiny hájí svá teritoria z důvodu obživy a rozmnožování. Někdy bývá násilím vyloučený jedinec odlišný pro svou nemoc, nebo jinou vadu. Brojí proti sobě druhy, čeledi, tlupy, někdy i páry. Má to ale pravidla. Jisté zákonitosti. Syté zvíře neútočí z hladu. Nezabije když se nebojí. Netasí zbraně jen pro to, aby potěšilo vůdce a ten zas nežene své soukmenovce na smrt zbytečně.

Člověk? Ten je schopen všeho. Doufám jen, že když už tedy inteligence některých lidí ve vrcholné politice poněkud pokulhává, tak snad nastoupí nějaká inteligence skupinová. Probíhající i hrozící války by mohly být zastaveny velice jednoduše tak, že vojáci zastaví své stroje a zapíchnou zbraně do země. Vypnou svůj arzenál navzdory vůli politiků a to na obou stranách konfliktu. Vždyť po válce stejně musí všichni usednout k jednání, která tak jako tak znovu otevřou otázku příčin, důsledků a pravdy! Je možné tu fázi války překročit? Nebo lépe – co nejrychleji přeskočit?

Za pravdu se každý bije. Jen to stojí hodně sil a prostředků. Bude to znít jako klišé, ale vážně hodně hladových lidí na celém světě by se dobře najedlo za takové peníze, jaké politici utrácejí během svých předvolebních kampaní, politických šarvátek, mocenských bojů a válek. Když už žijeme ve světě, v němž se vše přepočítává na peníze, bylo by super, kdyby si váleční štváči boxovali za své. Nikoliv za veřejné peníze. Myslím, že by dle tohoto pravidla byly brzy ukončeny všechny konflikty na této planetě. Právo a pravdu ať řeší lidé vzdělaní, odborníci, soudy, ombudsman a hlavně každý v sobě sám. Ne? Já vím – nejsem fatalista. Jsem prostě taky snílek.

… a pokud má někdo lepší, hezčí, nebo větší bábovičku? Když umíme vyrobit tanky, rakety a atomové bomby, tak přece není problém vyrobit stejnou hračku pro všechny děti na Zemi. 🍀

Radovan Bazger, 26.11.2022

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *