Futurea

Je to jen kresba. V podstatě jen dětská fantazie.

Koncept, který jsem poprvé načrtl do skicáku v roce 1990. Dva roky na to lépe zpracovaný, proporcionálně upravený a o třicet let později přenesený do počítače. Design toho vozu mi v té době připadal moderní. Nadčasový. Až futuristický a od toho se odvíjí i název. Bylo mi třináct let a já si kreslil autíčka. Už několik roků. Bohužel jsem neměl na základní škole tak dobré výsledky, abych se dostal na studia a změnil svůj koníček v profesi.

V těch devadesátých letech jsem v podstatě teprve objevoval svět a každé západní auto, které bylo v Československu k vidění, považoval jsem za vrchol produkce automobilového průmyslu. Netrvalo to dlouho a já už se proháněl po silnicích ve své Škodě 120. V rámci praxe jsem si vyzkoušel i další prima káry. Fiata Croma, Škodu Favorit LSe, pár kousků od Mercedesu, první generaci Octávie, a jiné hodně dobré, nebo i horší automobily.

Dost jsem si oblíbil značku Peugeot. Měli jsme sedan 405, pak nereznoucí třistadevítku, luxusní 406 SW, také prostornou třistasedmu a naposledy 306 v kombíku. To byl takový lehký diblík s benzínovou jednašestkou. Občas jsem všem těm francouzům říkal „pešrot“. Někdy i hůř. Zlobila v tom elektrika. Asi nemoc a ke všemu dost nakažlivá. Přesedlal jsem na Škodu Favorit a pak si koupil Dacii MCV. Dobře jsem udělal. Je to nezmar.

Láska ke všemu co má kola mi zkrátka zůstala do dnes. Řídil jsem už kde co. Motorky, vysokozdvižné vozíky, tramvaje, ale i nejmodernější elektromobily. Enyaq ve verzi Coupe se mi vážně hodně líbí. Musím uznat, že jsem si v elektroautě ze Škodovky připadal o dost komfortněji, než například v modelu X od Tesly. Na druhou stranu, ta americká akcelerace je úchvatná. Je mi až neskromně líto, že právě Futurea není skutečná …

Jsem vážně hodně zvědavý, kterým směrem se automobilový průmysl vydá. Zatím to vypadá, že natáhneme všude kabely, ale už se objevují zprávy o syntetických kapalinách jako palivech budoucnosti. Zkouší se i vodík, další verze provozu na plyn, nebo dokonce karoserie absorbující solární energii. Možná se objeví i něco nového. Pohon, který zatím neznáme, a přesto rychle ovládne světovou mobilitu. Chtělo by to posun o nějakou míli vpřed.

Teď je rok 2023. Za dalších třiatřicet let, až se znovu podívám na ten obrázek, řeknu si jen: „Blázníš, člověče? To by si nikdo nekoupil. Vždyť jsi jako malý chtěl, aby všechna auta jezdila na elektřinu.“ Pak vyjdu ven a na cestě podobné plastovým dílcům stavebnice zahlédnu vozítko v nádherných barvách. Bez emisí, bez hluku, bez řidiče, beze spěchu. Přesto hezké a hlavně praktické. Pátrám pohledem, co že je to vlastně za značku. Marně.

To bude asi tím, že už dlouho na malichernostech nezáleží …

Radovan Bazger, 2.4.2023

Sdílení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..