Rubriky
Blog Zamyšlení

Exoligence

aneb Podstata bytí.

Jinak řečeno, snad i mimo rámec zdravého rozumu! Mého, nebo všeobecně? A to je oč tu běží. Nebo spíše jde. Ještě lépe – plouží se. Co tedy? Píši o samotné podstatě našeho bytí. Ano, naše existence se plazí z místa na místo. Ze dne na den. Z minuty na minutu. Šplháme dolů a padáme vzhůru v lidstvem vytvořených paradoxech. Vytvořili jsme civilizaci, do níž se rodíme nepřipraveni a velmi indisponováni. Věda tvrdí, že člověk se vyvinul z lidoopů. Malých hominidů, kteří měli štěstí a schopnosti k dalšímu rozvoji. Proč zrovna člověk? Kde nastal ten zlom a kdy přijde další?

Na počátku bylo slovo… Kéž by! Po narození kňouráme, křičíme, vzdycháme, funíme, ale rozhodně nemluvíme. Jak je to možné?! Nejinteligentnější tvor na planetě a rodí se tak – nevybavený? Jistě. Vše se musíme učit. Částečně ještě před narozením. Potom doteky, hlasy, zvuky, obrazy. Poznáváme chutě. Pachy i vůně. Vše podněcuje naši paměť a aktivitu. Reflexy. Dokonce i vrozené pudy se aktivují při některých vjemech. Lidé přicházejí na světlo světa a od pradávna se učí žít v prostředí, které je obklopuje a ve společnosti, která člověka vychovává a formuje.

Měli bychom si však uvědomit jeden obrovský rozdíl v podobě tlaku na každého nového jedince. Zatímco před stovkami let se lidé většinou rodili do vesměs klidného prostředí a prvotními zvuky byly jen hlasy matky a porodní báby, tak dnes je novorozeně často zahlceno bezpočtem hlasů, cinkáním, boucháním dveří, šustěním plášťů a papírů, zvoněním mobilů, pípáním měřících přístrojů a často i ruchem z chodeb a ulice. Tlumený hukot aut, tramvají, autobusů, sirény sanitních vozů – to vše jsou zvuky, které dítě i v dalších měsících zaznamenává a snaží se zařadit do dvou základních šuplíčků. Jsou ty zvuky bezpečné, nebo ne?

V dalších hodinách, týdnech, letech jen přibývá oddílů v bezpečnostní schránce mozku lidského mláděte. Dobré a zlé se dělí dále na dobré, ale nebezpečné. Nechutné, ale jednoduché. Vzácné, avšak nedostupné. Levné a pohodlné. Sladké a jedovaté. Trpké, ale zdravé… Veškeré akce vyvolávají reakce a všechny zážitky člověka učí moudrým býti. Po pár letech najednou zjišťuje, že už nestačí vše kolem dělit na příjemné a to ostatní. V dnešním světě na nás útočí snad všechno. Terénní překážky. Všechny věci v domácnosti, venku i produkty přírody, auta, ostatní.

Pro dítě je všechno jednoduše – nové! V minulosti se sice lidé také museli učit žít v prostředí do něhož se narodili. Poznávat rostliny, přírodu, žít mezi dravci, získat ze všeho užitek a prostředky k přežití. Jenomže dnes je všech věcí a zážitků možná několikanásobně více. Najednou musíme znát věci denní potřeby, oděvy, dopravní prostředky, nástroje a pomůcky, informační technologie. Musíme se umět orientovat jinak, než podle slunce a hvězd. Už jako děti se učíme plout ve vodách poněkud divokých. Učíme se existovat ve světě, který nevytvořil jen Bůh, vesmír a příroda. Učíme se žít v prostředí vytvořeném lidmi samotnými. Děti jsou pod nepřirozeným tlakem vyspělé civilizace a musí si vytvořit návyky dané lidskou a přetechnizovanou společností.

Děti se učí nejen od rodičů, rodiny, celého společenství. Poznávají vše na základě vlastních zkušeností. Dále už život přináší neustálé vzdělávání. Především ve škole. Učíme se v podstatě všem objevům a poznání napříč všemi obory. Otevíráme jednu Pandořinu skřínku za druhou. V matematice, jazykovědě, biologii, chemii, zkrátka ve všech oblastech, které protínají nejen základy civilizace, ale i věže na těchto základech postavené. Snažíme se budovat další patra na podstavcích stále rostoucích vědomostí daných nám všemi stupni vzdělávání a vlastní schopností pochopit.

Tvarujeme a připravujeme své děti na všechno co jsme stvořili, aby další generace rostly. Vzděláváme své potomky jen pro pochopení růstu, činů a skutků všech našich předků. Kde končí tento vývoj? Je něčím omezen? Časem? Lidstvo na Zemi nebude věčně. Jinde snad? Můžeme pokořit prostor, který nám byl dán? Pokoušíme se o to a vesmír je zdá se nekonečný. Může se naše vědomí také rozvíjet nekonečně? Jsme omezeni hranicemi vlastních schopností? Snad i kapacitou mozku? Jaké jsou limity možností a schopností našeho řídícího orgánu? Čím více si uvědomujeme sebe sama, tím větší je počet otázek.

Co všechno čeká budoucí generace? Bude člověk schopen za stovky a tisíce let nějaké další tvůrčí činnosti? Nebo tuto schopnost nahradí stroj? Umělá inteligence? Budeme hledat jiné tvory ve vesmíru a vydáme na cestu k dokonalosti? Kam vlastně míří Homo Sapiens a ještě jednou Sapiens ve svém snažení? Co vlastně chceme dobít? Nějakou úroveň Božství? Nedotknutelnosti? Myslím si, že nakonec dosáhneme stavu, kdy ve svém vědomí spatříme opět jen ty dva šuplíky. Budeme dělit vše na položky bezpečné a nebezpečné. Jen Peklo a Ráj. Život a smrt. Nikam jinam ta cesta nevede.

Jen marnost pohání naše snažení. Je vůbec možné při současném způsobu vnímání světa pochopit, že všechno je vlastně jen sen? Není od věci se občas zastavit a zamyslet se nad smyslem existence nám propůjčené inteligence. Nad smyslem celé honby. Ukájením se materiálem. Hromaděním. Zvyšováním vlivu a moci. Vše je pomíjivé včetně nás samotných. Mimo rámec zdravého rozumu totiž leží celý náš svět. A zůstane v těchto dimenzích dokud v naší velkolepé paměti nenajdeme moment, který vše posune směrem nám tak dobře známým a ve všední každodennosti v podstatě úsměvným.

Podobně jako exoplanety, hledejme dokonalou inteligenci spíše mimo naše křehké orgány a přízemní smysly. Ani genetická informace nezodpoví všechny otázky. Je totiž čitelná jen do takové hloubky v jádrech nukleotidů, do jaké jsme vůbec schopni nahlédnout. Závěr nejenom tohoto textu, ale prakticky všeho na světě skutečně patří samotné podstatě našeho bytí. Nakonec totiž zjistíme, že v záplavě emocí a proudění toku času lidské existence je jedinou božskou částicí určitý cit a v prostoru známých i paralelních vesmírů je nejdůležitější veličinou …Láska!

Radovan Bazger, 28.10.2022

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *