Když Česká republika vstupovala do EU, měl jsem jiné představy o fungování této organizace. Domníval jsem se, že se naše země stane konečně součástí vyspělé západní ekonomiky a přijde období růstu. Předpokládal jsem pomoc západních zemí nově příchozím členům i za cenu stagnace pokroku, nebo poklesu výkonu hospodářství v těch vyspělejších krajinách tohoto společenství. Myslel jsem si, že je cílem postupné vyrovnání životní úrovně obyvatelstva napříč celou Unií.
Nestalo se. Ani po téměř dvaceti letech jsme nedosáhli výraznějších výsledků. Může za to naše práce? Politika? Vnější okolnosti? Co je vlastně příčinou toho, že stále lidé v ČR nemají platy jako Němci, nedosahují hranice důchodového věku jako Francouzi a nemůžou si dovolit žít takovým stylem, jako například Belgičané? Dokonce můžeme v Evropské unii pozorovat další prohlubující se rozdíly mezi členskými zeměmi. Situace Španělska, nebo Portugalska, Itálie a Řecka také není příznivá.
HDP, státní dluh, inflace, nezaměstnanost, to jsou ukazatele výkonu. Do všeho promlouvá produkce, technologický pokrok a inovace, exportní schopnost, měnová politika, atd. Orgány EU vytvářejí podmínky vzájemného obchodování i vývozu mimo unijní prostor. Evropské instituce řídí nejen ekonomiku, ale i politiku. Vlády jednotlivých členských států se postupně mění v pouhé úředníky aplikující výstupy bruselské administrativy do prostředí daného regionu.
Evropa je byrokratický kolos, velice nákladný, významný a respektovaný, ale o dobře či špatně fungujících mechanizmech bych mohl psát dlouho. Navíc určitě není moudré kritizovat všechny části správy Evropské unie. Mám však ten názor, že napříč tímto uskupením by měly zavládnout stejné podmínky. Dokonce bych nebyl proti tomu, aby bylo dosaženo srovnatelné životní úrovně občanů všech zemí celé EU. Zatím je to sen a netuším, jestli vůbec tímto směrem někdo vykročil.
Práce Evropanů měla by být ohodnocena stejně vysokou mzdou. Slovenský instalatér nemůže za to, že se nenarodil v Německu. Český prodavač obuvi nakupuje německé potraviny, které nejsou zas o tolik dražší a ještě kvalitativně výrazně převyšují úroveň zboží v českých supermarketech. Proč například Rakušanům stačí spořit na dům polovinu doby oproti Polákům? Pracuje snad Litevský zedník méně než Švéd? To přece s produktivitou práce nesouvisí. Tu určuje jiný faktor.
Chtěl bych, aby Evropská unie byla bezpečným, skutečným velkým domovem všech slušných a pracovitých lidí. Přál bych si, abychom jednou měli všichni stejné hodnocení za vykonanou práci v daném povolání. Líbilo by se mi, kdyby daně i ceny byly stejné v celé Unii. Dluhy všech zemí mohly by se stát záležitostí kolektivních záruk. Zároveň by bylo skvělé, kdyby podnikání ve všech státech mělo shodné podmínky včetně bankovních služeb a úrokových sazeb.
Nemyslím, že by to nebylo možné. Odpadla by závist i arogance, potřeba vnitřní ekonomické migrace, a v neposlední řadě určitá skupina nákladů spojených s činností úřední. Naopak by se zvýšila konkurenceschopnost a sounáležitost. Došlo by tak ke skutečnému sjednocení a lidé by začali pociťovat skutečnou proevropskou náladu a hrdost. Postupně bychom určitě našli cestu k úplnému porozumění včetně jazyků s důrazem na zachování kulturního dědictví a folklóru všech národů.
Kdo ví, třeba se tak otevře cesta pro lidi dalších částí planety. EU by se mohla stát, stejně jako USA, inspirací pro demokratizaci celé Afriky, Jižní Ameriky, nebo i takového Ruska a východoasijských oblastí. Jednou bude možná lidstvo stát před otázkou, jak sjednotit všechny země, národy a unie do jediné globální rodiny vzájemného přátelství, míru a prosperity. V takovém společenství už jakékoliv rozdíly mezi lidmi opravdu nebudou žádoucí. Rád bych takový svět sám zažil a pomáhal tvořit.
Vždyť hranice jsou tak nepřirozené …
Radovan Bazger, 4.2.2023
