… a kruté pravdy.
Barva kůže etnika střední Evropy mi nebrání vyjádřit se přímo a jasně. Jinak, než tendenčně…
Tady nejde o rasu, ale o zbavení se parazitů. Jak známo, tito se nacházejí ve všech komunitách všech možných barev pleti. Je třeba je rozeznat a znemožnit jim přísun prostředků pro život ze státní a sociální pokladny. Ale kdo to udělá? I naše vláda se stala parazitem. Nelze ji setřást, ovlivnit a tahá z lidí peníze. Investuje špatně, zadlužuje společnost a celkově hospodaří s našimi penězi opravdu nechutně! Nelze říci, že jen současná vláda, ale všechny vlády, které doposud dostaly důvěru většiny občanů naší země. Sice v současnosti máme vládu novou, složenou jak puzzle, ale v důsledku se nic moc nezmění.
Vážení – nechci zde opakovat myšlenky, které jsou v mém podání již publikovány. Chci psát o problému, ke kterému jsem se ještě příliš nevyjádřil a který vzhledem k událostem posledních dnů jaksi nabývá zcela nových rozměrů. Dokud budeme žít v kapitalismu, tak půjde všem především o přežití a peníze, o vliv, úspěch a moc. Milionům lidí jde o práci a slušný život. Snaha o existenci je všem jedincům vlastní. Všem národům a skupinám lidí bez ohledu na náboženství, politický názor, barvu pleti. Chtě nechtě musím v další části textu užívat ono barevné rozlišení. Bez hany a upřímně.
Skutečně jsou jistí aktivisté a někteří spoluobčané přesvědčeni, že za vše může barva kůže, životní styl a etnický původ? Opravdu je celý problém postaven na fenoménu nepřizpůsobivosti odlišných? Nehodlám se zastávat zlodějů, násilníků, lhářů, recidivistů, nemakačenků a jiných nenapravitelných. Ale pokuste se na chvíli převtělit do kůže jiné barvy. Jak na vás bude působit česká společnost a jak na ni budete působit vy? Od dětských let budete pronásledováni pro odlišnost. Často mimo dětské hry. V dospívání narazíte na šikanu a tato výchovná lekce života pokračuje i v dospělosti.
Představte si, že jako příslušník menšiny, ať už žluté, hnědé, černé, nebo zelené či modré – že jdete žádat o práci? Jak se zachová malý i větší český podnikatel v průběhu výběrového řízení? Jak projdete sítem personálních oddělení a rozhodovacím procesem v české společnosti například jako Rom, nebo Vietnamec? Setkáte se většinou s předsudky, nedůvěrou a často odmítavým postojem většinou v písemné formě, neboť do očí se odmítnutí v těchto končinách poněkud nelehce sděluje. Ptáte se proč? Máte snad i odpověď, která obsahuje pochopení z důvodů historických polopravd a současných tendencí?
Ano, stejně jako slovanské kmeny v minulosti i jiné národnostní skupiny dorazily do středu Evropy z různých pohnutek a důvodů, pomocí různých dopravních prostředků, za určitých podmínek v rozličné době. Každá tato skupina pochází z jiného prostředí, vlivu a z rozdílných kulturních a vývojových stádií. Ve starověku a středověku naši předkové nepochopení, spory a odlišnosti řešili často se zbraní v ruce. Je snad v 21.století společnost stejně temná a krutá jako rozvojová, nábožensky, politicky a krutovládou ovlivněná doba století předchozích? Jsme opravdu stále stejně přízemní a předsudky ovlivnění?
Prý si mohou „různobarevní“ a především Romové za všechno sami. Opravdu? Mezi bílými nejsou lháři, podvodníci, zloději, násilníci, lidé podléhající korupci, nefachčenka a jiní podivíni? Vážně v barvou většinové části populace neexistuje příživnictví a zneužívání štědrého systému sociálních podpor a mezer ve výběru daní? Je nutné podléhat duhovým lžím písní krajní pravice a vyhledávat na síti jen kruté pravdy? Nelze se na celou věc dívat i očima Člověka? Někdy je lepší udělat za minulostí tlustou čáru. Cikánskou labutí tragédii ponechat literární expozici a bajkám, eposům, jednoduše minulosti.
Každý národ má právo na sebeurčení. V globále a z nadhledu je evidentní, že Romové chtějí být součástí naší společnosti. Chtějí pracovat, chtějí se zapojit do kulturního a celospolečenského dění. Chtějí se vzdělávat a chtějí prostě slušně žít. Ti, kteří pocházejí z nelichotivých rodinných podmínek, odloučených rodových linií a sociálně velmi slabých vrstev využívají sociálního systému, který jsme nastavili my všichni. Neházejme vinu jen na tuláky, mládež bez cíle, početné skupiny Romů na Úřadech práce. Vinni za současný stav neseme všichni pro svou nesnášenlivost a odmítavý postoj k odlišným.
Je mi jasné, že se zvedne vlna kritiky proti tomuto textu. Píši však i na základě osobních zkušeností. I ve městech s vyšším počtem „barevných komunit“ spoluobčanů jsem se nesetkal s nenávistí ze strany menšin. Pouze s ostražitostí, nedůvěrou a někdy s až přílišnou otevřeností, která rozkvetla do různě vážných střetů. Oni totiž ani bílí lidé nesnesou vyřčenou pravdu odkrývající jejich nedostatky. Co se Romů týče, poznal jsem mezi nimi i lidi velmi pořádkumilovné, pohostinné, oddané rodině, pracovité a přátelské s opravdu otevřeným srdcem. Nebudu posuzovat, zda-li šlo o menšinu v menšině.
Pokud bych měl totiž vše vyjádřit procenty, pak jsou na tom všichni lidi stejně. Mezi všemi občany různých států, různých národností a ekonomicko-společenských tříd lze nalézt stejný počet nepořádných, líných, zanedbaných a jinak vpravdě nepřizpůsobivých jedinců. Když už jsme u toho slova: Nepřizpůsobivých čemu? Nepřizpůsobivých diskriminaci? Nepřizpůsobivých nadvládě sobců a netolerantních? Nepřizpůsobivých vládě, která ukazuje svou bílou moc korupcí a korytářstvím? Jsou snad menšiny nepřizpůsobivé tím, že chtějí ovlivnit vlastní životy a určit směr své budoucnosti?
Setkáváme se s pojmem „rasismus naruby“. Opět však apeluji na zdravý rozum a nadhled. Policie a naši zákonodárci v těchto souvislostech jednali a jednají pouze dle platných zákonů, které vytvořila vláda a jež odsouhlasili námi všemi volení zástupci v Parlamentu a Senátu. Existují i jiná řešení, než jsou posměšky, urážky, rasizmus, padající kamení, boje v ulicích nebo zápalné lahve. Podívejme se na duhové souvislosti.
Pokud budeme dodržovat několik základních pravidel, potom nemůže docházet k nepoměrům současnosti.
Přístup k člověku ze strany moci úřední, výkonné a soudní musí být vždy v souladu s Listinou práv a Ústavou ČR. Tedy zákony musí platit pro každého a na úřadech musí být přistupováno k lidem vždy stejně a bez známek pozitivní či negativní diskriminace. Možnosti a nároky musí být jasně předem a transparentně deklarovány. Všichni mají nárok na shodnou výši soc.dávek, podpory v nezaměstnanosti a dalších příspěvků státu v hmotné nouzi. Takovéto dávky nemohou být zcela ze systému odstraněny. Vždy a opakovaně je nutno posuzovat oprávněnost žádostí o společenskou finanční pomoc.
Myslím si, že by bylo vhodné určit maximální počet dětí, na které bude rodičům přispívat stát. Pokud chce rodina více dětí, musí na jejich výchovu a obživu být dostatečně finančně zajištěna. V případě dlouhodobé ztráty zaměstnání a vzniku jiných životních situací znemožňujících plnohodnotné obstarání potřeb dětí, bude stát pomáhat finančně pouze za předpokladu, že rodina bude těchto finančních prostředků využívat prokazatelně ve prospěch dítěte, jeho rozvoje, výživy a vzdělávání. Dále za předpokladu aktivní snahy rodičů zajistit vše potřebné vlastní pílí.
Výše životního minima a podpora občanů v produktivním věku musí být jasně zaměřena ku prospěchu společnosti. Lidé bez práce nesmí být zároveň bezpečnostně rizikovou skupinou. Základem je dát lidem práci a zároveň prostředky na obživu. Řešením je vznik státních organizací, nebo společností ve vlastnictví obcí, které budou získávat státní zakázky (výstavba silnic, projekty s dotací, údržba, atd.) a zaměstnávat občany v nouzi a nezaměstnané. V případě odmítnutí ze strany nezaměstnaného bez řádného důvodu mohou být podpory a dávky zásadně sníženy na úroveň existenčního minima.
Ano. Občané mají svá práva, ale i povinnosti. Od této věty nelze ustoupit. Lidé mají povinnost chránit svůj život, zdraví, majetek, ale i zájmy obce a společnosti, která je schopna zajistit jim živobytí v případě nouze. K těmto povinnostem patří především dodržování zákonů České republiky. V případě, že jedinec nemá zájem a prokazatelně páchá činnost trestnou, nebo neplní své zákonem stanovené povinnosti, ztrácí automaticky i část svých občanských práv dle závažnosti svého jednání. Výsledkem může být odnětí svobody na dobu určitou dle platných zákonných norem. Vždy v souladu s Listinou práv a svobod!
V případě, že je občan za své zločinné jednání odsouzen, nesmí být tímto zatížen rozpočet státu. Kompletní organizace sektoru věznic musí být uzpůsobena tak, aby odsouzení měli možnost pracovat a tím splácet pobyt v nápravném zařízení. V případě, že odsouzený odmítne pracovat, měla by mu býti navýšena doba trestu včetně následného finančního zatížení dluhem po propuštění z výkonu trestu. Po dobu splácení bude člověk s dluhem vůči státu i nadále kontrolován s možností případné represe v podobě elektronického sledování, nebo jiných zákonem povolených prostředků. V případě skutečné nápravy by bylo vhodné dluhy odpouštět…
Slušní občané nesmí doplácet na bezpráví a zločiny. Naopak je potřebné lidi motivovat ke společenskému prospěchu. Je nutné dát všem šanci a zahodit předsudky. Pokud existuje jakákoliv skupina lidí se zájmem pracovat, je potřebné zprostředkovat jim práci a nebo možnost jinak projevit prospěšnost celku. V případě nezájmu platí body předchozí a to pro všechny bez rozdílu rasy, náboženského vyznání, pohlaví, politické příslušnosti, sexuální orientace, přesně tak, jak nám ukládá zákon vycházející z již zmíněné Listiny práv a svobod. Bezdůvodná diskriminace ze strany zaměstnavatelů je nepřípustná.
Privilegia většinových i menšinových skupin občanů, nebo preference sobectví a propagace nesnášenlivosti musí být odstraněna. Neznalost zákona neomlouvá, ale obeznámit občany ČR s jejich právy a povinnostmi by mělo být v zájmu státu a vlády a to opakovaně a s využitím všech mediálních prostředků. Jsem pro zahájení permanentní kampaně pro obnovu soužití. Nejen ras, skupin, etnik a kultur na našem území, ale celých národů na území kontinentů a na Zemi. Mezilidská podmíněná nesnášenlivost totiž není problémem pouze České republiky.
Reálné řešení existuje!
Realita je manipulovatelná. Pokud vidíme zdevastované domy, sídliště, ptejme se proč a hledejme skutečnou podstatu problémů. Pokud shlédneme video se záběry útoku na člověka té či oné barvy, vyčkejme na ukončení procesu výslechů a dokazování. Ne vždy, ale často bývá příčina jiná, než je patrné ze záběrů. Když vidíme na sociálce a pracovních úřadech davy lidí odlišných od většiny populace, uvědomme si, že problém je daleko hlubší. Ona sebekritika a zametení vlastních prahů má něco do sebe. A hlavně také nepřehlížejme ty, kteří jednají slušně, podařilo se jim vystudovat, najít si práci a žít dle zdravých společenských norem.
Závěrem snad jen…
Kdo chce pracovat, ať práci dostane a pracuje. Kdo pracovat nechce, pravděpodobně má z čeho žít. Přitom však musí dodržovat zákony státu v němž žije, platit daně a jednat vždy v souladu se zákonem. Zákonodárná moc, moc výkonná i soudní musí jednat také vždy tak, aby nebyly vyvolávány pocity zvýhodnění té či oné skupiny obyvatelstva a to ve všech oblastech správy státu! Volám po uklidnění vášní a lidském urovnání sporů. Násilí plodí násilí a občanskou válku si přeje jen šílenec. Máme přece děti a měli bychom je vychovávat tak, aby rasová nesnášenlivost zcela zmizela.
Přizpůsobit se musíme všichni. Po dešti slunce svit rozzáří barvy duhy. A mě je úplně jedno, jakou barvu kůže máš, člověče!
Radovan Bazger, 26.2.2014