Rubriky
Blog Zamyšlení

Dívej se na východ

Ať už inklinujete politicky, obchodně či pocitově k tzv. západní civilizaci, pokuste se občas zastavit a ohlédnout se na druhou stranu – směrem k východu. Tam je totiž naše pravlast a dnes země, která svou šírou dálavou připomíná nekonečno vesmíru. Máte-li tu představivost, budete se mnou souhlasit…

Ne, nejsem žádný »rusofil« a nechci předkládat nikomu jiné alternativy života a ani vykládat dějiny jinak, než jaká byla skutečnost. Přesto je zapotřebí i v dnešním, znovu se polarizujícím světě vidět realitu mnohem šířeji. Mediální obrázek východních stepí není opravdu hoden obdivu. Proto se pojďme na obra východu podívat z té lidské a jednoduché stránky…

Nevidím Rusko jen jako zemi plnou nerostného bohatství a velkých městských aglomerací rozesetých na obrovském území federace. Zemi, kterou protkává železnice a drobné pavučinky silnic, cest i necest. Stát plný bohatých vesnic i nuzných příbytků.

Rusko, to jsou především lidé žijící ve vzájemné toleranci a snad i nutné shodě, na kterou si někteří zvykli a jiní obyvatelé nikoliv. Jisté spory řeší armáda a na jiných místech zas panuje mírumilovná nálada, jakou byste nečekali v žádném případě.

Rozlehlé pláně, pastviny, tajga, tundra, horské masivy. Nádherná příroda, řeky, jezera a konečně mnohé objímající a zdánlivě nekončící barvy moře splynou v jeden okamžik poznání, které se nedá popsat slovy. I to je ta země na východě.

Člověk tam nemusí jet a žít, aby pochopil a uvědomil si, co znamená Rusko pro národ původně slovanský. Co znamená síla Ruské federace pro zemi v dravém prostředí střední Evropy. To jsme poznali v nedávné historii hned dvakrát.

V roce 1968 jsme díky zradě několika vládních představitelů a moci ovlivněné studenou válkou poznali, co je to okupace. Letadla, tisíce tanků a dezorientované jednotky vojsk Varšavské smlouvy podlomily hrdý a svobodný národ v kolenou. Nebyla to však jen vůle Moskvy.

Snad i stejné tanky a samozřejmě mnohem primitivnější výzbroj, ale i neutuchající odvaha v srdcích vojáků v roce 1945 jednotně dokázaly porazit společného nepřítele – fašismus. Nebyl to jen strach z kulky za dezerci, ale i skutečná ochota všech těch chlapů a kluků z východu, kteří jeli, šli, bojovali, krváceli a umírali za svobodu bratrských národů.

Nedívám se na východ se záští a nedůvěrou. Nepohlížím na Rusko nevraživě a tamní kulturou či náboženstvím neopovrhuji. Stále v mém srdci i přes historická klopýtnutí zůstává pro mne na východě velký kus země, v níž žijí především obyčejní lidé se srdcem otevřeným.

Žijí tam lidé, kterým stále můžeme být vděčni za to, že vůbec jsme. Nebudu se nikomu klanět. Nemusím stavět sochy v nadživotní velikosti. Postačí úcta a paměť člověku vlastní. Neměli bychom ani v době tupé amerikanizace společnosti zapomínat na to, v kterých krajinách máme kořeny.

Vždyť Slované se do Evropy dostali z území dnešní Ukrajiny a Rusi. Ty rozlehlé východní prostory mohou patřit všem. Stačí jen trochu přátelství, respektu a nekonečné touhy po veličině zvané MÍR. Tak málo stačí k tomu, aby se i ruský medvěd usmíval…

Radovan Bazger, 10.10.2013

Sdílení:

Autor: Radovan Bazger

Mám svůj Blog a píšu svobodně ...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *