Odluka církve od státu znamená, že se stát nestará o církve více než o ostatní spolky a církve nemluví do záležitostí státu. V ČR doposud provedena zcela nebyla; duchovní některých církví jsou placeni ze státního rozpočtu na základě zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění pozdějších předpisů. V minulosti byl církvím majetek odjímán. Církve, v největší míře římsko-katolická, přišly údajně asi o 2 500 budov, 175 tisíc hektarů lesa a 25 tisíc hektarů orné půdy. Stát se náhradou za výnosy z tohoto majetku zavázal zákonem a začal hradit platy, sociální zabezpečení a penze duchovních a kněží některých církví, náklady na provoz a údržbu znárodněného majetku církví, a to ze zdrojů státního rozpočtu – dle zákona.
Hřály si země české, moravské i slezské doposud hada na prsou? Když si uvědomíme, kolik peněz z našich daní po minulá desetiletí a dá se říci i staletí rozprášilo se v bezedných kapsách ornátů zlatou nití obšitých? Nelze říci, že by náboženství a víra jako taková byla k ničemu. Dokonce i jisté církevní aktivity jsou ku prospěchu lidstva. Tím není myšleno žehnání vojákům a kropení tanků svěcenou vodou. Historie nám ukazuje obrovský rozvoj vzdělanosti a kultury v dobách vysokého vlivu církví. Dodnes existují církevní školy a také nemocnice, organizace prospěšné chudým. Náboženské organizace konají mnoho dobrého i v zahraničí. Především v rozvojových zemích. U nás dále pomáhají v oblasti drogové závislosti, rasové nesnášenlivosti a jiných.
Vliv. Ano vliv a moc. To je bohužel druhá strana mince a i dnes se jedná o symboly církevní moci. Navrácení majetku církvím považujeme za chybu, která by měla být napravena. V podstatě se dá říci, že můžeme jako občané ČR požadovat zpět veškerý majetek především církve římsko-katolické. Ale i dalších vzhledem ke štěpení nejmocnější organizace. Z jakého důvodu? Onen majetek, který byl církvemi vlastněn ještě před nástupem „komunistické“ moci, byl získán z dosti nejasných zdrojů. Hlavně i historické prameny potvrzují velké množství nekalých a nebezpečných činů. Od 12.století začaly procesy inkvizice, upalování, zabíjení, církevními hodnostáři řízené zabavování majetku a to vše na základě směrnic vydaných papežem.
Pro církev svatou evidentně 10 přikázání nikdy neplatilo doslova. Jak velký majetek církev získala v předchozích etapách svého vývoje odporným a odsouzeníhodným způsobem? Kolik peněz, dobytka, statků, domů, uměleckých děl, polností a lesů získaly církevní přisluhovači ve jménu Boha? K jakému bohatství některé náboženské organizace dospěly dalším rozšiřováním, investováním a zhodnocováním takto získaného? Co vše díky majetku mohly církve v minulosti ovlivnit? Navíc otázka zní: jaký že to majetek chtěly a chtějí přihlášené božské organizace vrátit? Ten, co zabavili komunisti? Vždyť stát vyplácel i v době tzv.totality platy lidem v církvi. Udržoval kostely v provozuschopném stavu. Pozemky, pole, lesy údajně z majetku církve sloužily občanům.
Rozhodně bychom k soupisu žádaného majetku organizací hlásících se k restitucím měli přistupovat obezřetně a žádat doložení a prokázání původu tohoto majetku, vyšetřit způsob nabytí nemovitostí a především půdy. Vláda a občanské úřady nesmí podléhat emocím a gestům vlivných osob ve spřátelených médiích. Představitelé církve se u nás doposud nevyjádřily k po staletí trvajícímu útlaku a trestuhodným činům. Zákonné normy současnosti svou retroaktivní působnost jistě v určitých mezích mají a na to nesmí zapomínat ani jisté kruhy mocných věřících. Lidé nezapomínají a aktivní žádosti některých náboženských společností o navrácení majetku lidé vnímají jako dosti podlý čin.
Tak nějak pod čarou bychom mohli uvažovat ještě v jiném kontextu. Je vůbec pro demokratické státní zřízení v 21.století nějak důležitý politický vliv křesťanů? V době, kdy víc než kdy jindy platí doslova odstavec Listiny práv a svobod na níž stojí i Ústava ČR? Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Nesmíme zapomínat však také na další text v němž je psáno, že církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti nezávisle na státních orgánech. V mezích zákonů může na našem území působit jakákoliv náboženská organizace a měla by své vnitřní a majetkové poměry řídit bez účasti státu. Tedy i bez možnosti žádosti o majetek, nebo refundace a jakékoliv financování z rozpočtu republiky. Zcela logicky, s oporou v zákoně.
To skutečně může pár vyvolených rozhodovat o takovém majetku bez vyjádření občanů? Podle zákona o církevních restitucích, který vláda premiéra Petra Nečase schválila? Zákon počítá, že církve dostanou zpátky majetek v hodnotě 75 miliard korun – zhruba 30 tisíc hektarů půdy a 150 tisíc hektarů lesů. Za nevydaný majetek získají 59 miliard, které jim bude stát splácet 30 let. S inflací to může být až 96 miliard. Kromě výplaty náhrad bude stát dále 17 let přispívat na platy duchovních. Proč nebylo vyhlášeno referendum, vážení politici? Proč, občane Nečasi? Opravdu všichni jste bytostně přesvědčeni, že tento majetek patří církvím? Republika žádá o přezkoumání restitucí a vyhlášení referenda.
„V Boha lze věřit i bez modlitebních stánků a projevů vlastnictví“
Radovan Bazger, 13.2.2014