Musím shrnout události do jednoho celku, abych se v nich sám ještě vůbec orientoval. Tak tedy rovnou k věci. V minulém století byl svět rozdělen na dva tábory. Více či méně rozvinutý blok socialismu a západní část pod vedením USA. V 80. letech došlo k postupnému rozpadu socialistického sektoru. Příčiny byly různé, ale byl prakticky zničen zevnitř. Mocná západní propaganda pracovala na plné obrátky a přesvědčila obyvatelstvo východu o tom, že demokracie, lidská práva a tržní hospodářství jsou tím zásadním pro zdravý rozvoj lidstva a pro zvýšení životní úrovně každého jednotlivce. Série různě barevných revolucí a uvolnění politických opratí během působení pana Gorbačova v Kremlu, to byly příčiny kolapsu Sovětského svazu a celé komunistické internacionály. Samozřejmě svou roli hrála i neschopnost přizpůsobit se dravosti kapitalismu, ale lidé východní Evropy a Ruska uvěřili, že životní styl je možné změnit k lepšímu. Vojenské projekty, které budovaly obě strany, postupně ztrácely svůj smysl. Tak zvaná Varšavská smlouva, která byla protipól Severoatlantické alianci, se rychle rozpadla. NATO však zůstalo aktivní a přes veškerou snahu politických špiček o nějaké sblížení nedošlo k očekávané destrukci samotného Ruska. Státy střední a východní Evropy se postupně a různými způsoby začlenily do struktur Západu. Vliv USA přerostl v praktické ovládnutí Evropy v rámci politiky a obchodu. Přestože západní investoři měli dveře otevřené i v Rusku, Moskva zůstala zdrženlivá a ostražitá. Nové tváře tamní scény naprosto změnily směr a především prezident Putin vnesl do veřejného prostoru naprosto zásadní pravidla. Především ukončení amerikanizace a služeb mocnému dolaru. Stop rozpínání aliance, konec výraznějšímu ohrožení ruské federace, ale i útlaku Rusů žijících v zahraničí. Po roce 2010 začal hořet spor o Ukrajinu, která z mnoha důvodů měla vládu, energetickou soustavu a obchodní vazby orientované na Rusko. Západ pod vedením USA začal ovlivňovat politiku Kyjeva prostřednictvím různých organizací, pomocí peněz a také otevřenou podporou některých lídrů. Úspěšně. Stejně úspěšně se rozvinulo národní povědomí samotných Ukrajinců včetně rehabilitace Stepana Bandery. Přes střední Evropu na východ proudily vlaky a kolony obrněných vozidel a tanků. Rusko však nezůstalo stranou a také provedlo určité ekonomické a politické kroky v zájmu zachování svého vlivu. Separatistické tendence na Krymu potvrdilo referendum, a v dalších částech veliké Ukrajiny lidé už nechali promluvit zbraně. Východ se snažil dostat blíže k Rusku a zbytek země bránil integritu celku. Lidé se bouřili, proběhl Majdan. Už v roce 2014 v podstatě začala válka. Nakonec stál Západem podporovaný a vyzbrojený stát pod vedením prezidenta Zelenského proti operaci Ruské federace, která byla zahájena v únoru 2022. Ukrajina se prakticky stala bojištěm dvou velmocí. Dodávky zbraní z USA a Evropy nebraly konce stejně jako invaze ruských federálních i soukromých armád do vnitrozemí Ukrajiny. Nic nešlo podle plánu ani z pohledu kyjevské moci, ani z pohledu strategie spojenců ze západu. Došlo i na pokus o vzpouru v samotném Rusku a tažení na Moskvu v režii soukromé ozbrojené skupiny, které bylo sice ukončeno během několika hodin, ale zanechalo hlubokou stopu. Mohl v tom mít prsty Západ, touha po moci, a mohlo jít samozřejmě o strategický přesun sil v režii ruského prezidenta. Pouze čas a další události odhalí pravdu. Tolik tedy k tomu, co se událo v posledních dekádách, měsících, dnech i hodinách. Napíšu to teď naprosto na rovinu. Pokud někdy Rusko někdo porazí, nebudu zpívat ódu na radost. Myslím si však, že neprohraje. Možná bitvu. Možná několik. Ne však válku. Velká část světa už má nadvlády hegemona plné zuby. Už i Evropa má výhrady. Západ využil ukrajinské nacionalisty pro boj s Ruskem. Bratrské národy se teď rvou, bombardují a někdo za oceánem si s úsměvem mne ruce. Vždyť i válka je byznys. Ano, psal jsem na svém blogu texty plné nesouhlasu s ruskou speciální vojenskou operací. Psal jsem, že můžeme být rádi za členství v NATO, protože od druhé světové země aliance nepoznaly válku. Postupně jsem však dospěl k tomu, že aliance je ve válce naopak neustále a hrozba ozbrojeného konfliktu visí nad všemi členy vzhledem k aktivitám USA prakticky trvale! Zapojení do obrany kyjevského režimu nás ohrožuje všechny. Kdybychom v NATO nebyli, tak žijeme v klidu. To je ten český a slovenský bezpečnostní paradox. Někdo jistě může oponovat a říct, že nebýt našeho členství v paktu, tak už nás Rusové dávno obsadili, ale to je samozřejmě pouhá hypotéza. Ano, bylo to Rusko, které zahájilo rozsáhlý a otevřený útok na Ukrajinu. Jenomže to nebyl rozmar, dlouhodobý záměr, ale reakce! Reakce na veškeré sankce. Reakce na vměšování se západu do vnitřních záležitostí Ukrajiny a na etnické konflikty nejen v Luhansku a na Donbasu. Bohužel reakce přehnaná a krvavá. Místo podstaty Putin řeší důsledek. Já to zabíjení na všech stranách a frontách neschvaluji. Stejně tak jakékoliv násilí vůči civilistům, hrozby a útlak, útoky proti lidskosti. Nepodporuji a nepropaguji hnutí související s potlačením práv a svobod člověka. Odmítám popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Odsuzuji nelidské chování vůči Ukrajincům, Rusům, Američanům, zkrátka všem lidem na Zemi a na rozdíl od některých zaslepených šílenců si přeji Mír mezi národy. Samozřejmě. Jak tedy vnímám všechny události? Myslím si, že od počátku jde o zničení a rozklad Ruska. Ukrajina se bohužel stala obětí touhy dravců lačných po bohatství federace. Kapitalismus se potřebuje rozpínat. Potřebuje nové zdroje a levnou pracovní sílu. Jinak totiž upadá do letargie a zmaru. Někteří politici Západu jsou svými sponzory nuceni generovat zisk a Rusko je tou nejlepší investicí a zároveň kořistí. Velmoci tak stojí proti sobě a planeta opět trpí hrozbou jaderné války. I proto Ruskem, Čínou a dalšími státy navrhovaný multipolární systém považuji za schůdné řešení hluboké finanční, ekologické, vojenské a morální krize celé lidské civilizace. Takové řešení je však ještě daleko. Ukrajina dál pláče! V tuto chvíli by bylo nejlepší stažení všech vojsk a jednání ve prospěch trvalého míru. V zájmu zachování životů a zdraví nejen civilního obyvatelstva. Jednání, která eliminují chyby všech zúčastněných. Minulé, současné, i budoucí. Prozatím je všechno stejné, jako na začátku. Svět je i v tomto století rozdělen na dva tábory. Jen si nějak nejsem jistý, který z nich chce válku víc, než druhý …
A jen tak mimochodem, jak by asi reagoval americký kongres na výstavbu ruské základny pár set kilometrů od New Yorku? Stačí vzpomenout události na Kubě roku 1962.
Radovan Bazger, 26.6.2023