Kolik ještě slonů zhyne pro svou bílou kost,
aby už i pytláci a pašeráci řekli prostě dost?
Kolik dalších stromů ještě dřevo dá a padne?
Těžaři a dřevorubci nemají snad srdce žádné.
Kolik tak ještě plastů z ropy kruté lidstvo vyrobí,
to poznáme podle skládky od Aše až k Nairobi.
Ničíme svět celý slepě bez náhradních plánů.
Řeky, moře, oceány bez naděje na záchranu.
Příroda svou velkou náruč snad otevře i člověku,
až pochopí ten zabiják, až odprosí ji v pokleku.
My budeme si žíti skvěle na planetě vyprahlé
jen do té doby dokud sama neřekne nám: „Ne!“
Radovan Bazger, 26.6.2023