Barva stovek motivů. Slovo, které navnadí. Zelená je pro někoho slast v podobě alkoholu. Jiní této barvě přisuzují vysoce politický význam. Mnozí si vybaví pochoutky se špenátem a chlapi často vzpomenou na léta trávená v uniformě. Zelená barva v mnoha odstínech dráždí naše smysly. S touto barvou jsou spojeny rozličné vůně i zvuky, pocity a nutkání. Aloe pomáhá s léčbou i v kosmetice. Barva zeleně uklidňuje, spojuje a promlouvá ke všem živým tvorům: Jsem les. Jsem louka, jsem achát a leknín. Zelené jehličí i bahenní koupel…
Proekologická hnutí se snaží touto barvou zahalit své ambice. Přitom větším přínosem pro život a přírodu by byla blokace destrukčních aktivit, modulů a vynálezů, než lidské řetězy kolem stromů, nebo držení hladovky a zavírání se do klecí. Zbraně ničí vše, přitom nevidím žádný zelený řetěz kolem tanků. Naopak pozoruji, že stále více vlivných a zodpovědných lídrů nosí v hlavě myšlenky maskované právě touto barvou. Tak zvané zelené mozky v současné době opevňují své politické pozice a konflikty se stupňují.
Udivuje mne, že právě vysoce vzdělaní jedinci vymýšlejí strategické plány, jak jeden druhého i vše kolem zničit a pravá lidská inteligence jde v tu chvíli stranou. Kdyby hlavní roli v této tragédii hráli jen armádní specialisté, tolik bych se nedivil, ale angažují se i církevní hodnostáři, skuteční divadelní herci, bojovníci za svobodu a demokracii, političtí vězni i učitelé a lékaři. Narážím na nové konflikty posvěcené vládou a nadvládou rozličných unií. Možná jste si také všimli, že války se vedou velice blízko.
Ve válce je Turecko. Válčí se na Ukrajině. Jen 1600 km od nás. Česká republika je sice v alianci NATO a společnými silami bychom měli ubránit území členských zemí. Problém je však v tom, že i v minulosti existovaly dohody o společné obraně a země byla přesto zrazena. Dalším prvkem, který nedává republice příliš velké šance, je neschopnost zabránit válečným operacím vedeným z vůle velmocí. Ty největší teď stojí proti sobě s nataženou tětivou jaderného arzenálu. Docela z toho mrazí.
Ruskému medvědu americký orel oči nikdy nevyklove a medvědí tlapa nezasáhne opeřence v letu. Síla těchto mocných zvířat by se měla spojit v zájmu zachování všech hodnot moderní civilizace. Zelené mozky totiž nejsou jen za hvězdami a pruhy, nebo pod chladnou Sibiří. Jsou i v písčitých oblastech blízkého východu a navíc pěkně nažhavené! Ve jménu Boha dochází k utrpení srovnatelnému s pogromem Židů a Slovanů za druhé světové války. Tehdy šlo o rasu. Dnes jde víra ruku v ruce se smrtí.
Věřím, že veškerá aktivita v pozadí ukrajinského sporu vykoupená krví a slzami nevinných, včetně všech her na vojáčky kolem Krymu, to vše je pouze přípravou na úder mnohem zásadnější. Preventivní a jasně účelový. Události posledních dnů jasně deklarují neschopnost „světového policajta“ nastolit klid v Sýrii a Iráku. Myslím si, že jedině vojenská spolupráce USA s Ruskou federací dokáže uhasit oheň v lidech ovládaných nenávistí a fanatickou představou pod vlivem chybné interpretace Koránu.
Neměl bych nic proti vzniku jakési Unie islámských zemí pokud by vznikala na demokratických základech a mírovou cestou a za účelem například obchodní, nebo humanitární spolupráce se všemi národy. Postup ozbrojených sil, které opět jen zelené mozky vedou proti civilnímu obyvatelstvu a mocichtiví zneužívají ve svůj prospěch, zastaví jen mocná koalice. Pevně doufám, že velká zvířata dostanou rozum. Opravdu vážná ohniska nenávisti lze uhasit s daleko lehčím arzenálem. Ale když se dva perou, vítězí třetí …
Bílá znamená Mír, červená značí krev. Zelená je barvou života. Snad už nastal čas na globální koncept všech oblastí lidské správy světa. Lidé se však musí svobodně rozhodnout, jak chtějí žít. Zda ve strachu a bídě, nebo svobodně s možností slušné životní úrovně. I v písku roste tráva. Člověk zvládá technologie života, nejenom zkázy. Stačí se jen podívat na zelené listí. Do korun stromů, Spatřit louky mnoha odstínů, vnímat ty vůně a zvuky. Příroda promlouvá ke všem živým tvorům:
Jsem les. Jsem louka, jsem achát a leknín. Zelené jehličí i bahenní koupel…
Radovan Bazger, 23.5.2015