Změna je nutná

Stále vidím tu babičku před lékárnou, jak vybírá z váčku své poslední mince a nakonec odchází se slzami v očích.

Důchod není pouze obdobím života člověka. Jen odpočinkem ve stáří. Měl by být i dostatečnou finanční odměnou za celoživotní práci. Poděkováním celé společnosti člověku, který dřel a který třeba vychoval děti. Nová doba a neustálé změny vnášejí do podzimu života lidí další starosti a neklid. Průběžný systém vyplácení penzí přestává fungovat. Vláda už dlouhodobě tvrdí, že na důchody zkrátka nejsou a nebudou peníze a nutnost spoření je neoddiskutovatelná. Já bych přece jen k tomu pár poznámek měl.

Průběžný důchodový systém funguje od dob Rakouska-Uherska. Převzala ho první republika, fungoval za socialismu, ale i po něm. Kdo chtěl, samozřejmě mohl spořit po celý život ještě jinou formou. Dnes se stát pomalu vzdává své role v této věci a přelévá zodpovědnost na každého jednotlivce. Politické špičky hovoří o nutné důchodové reformě. Český ministr práce a sociálních věcí bohužel hovoří pokaždé jinak. Jednou tolik procent, podruhé tolik, věk pro odchod do penze je potřeba zvýšit, jindy zase ne, a člověk se už přestává orientovat.

Pan ministr Jurečka se určitě snaží najít schůdná východiska. Souhlasím s tím, že by se nároková důchodová složka, nebo její vyplácená výše, odvíjela od počtu odpracovaných let. To je celkem spravedlivé. Je to takové „Nepracuješ – nejíš“. Taky je celkem dobrý nápad rozvíjet již probíhající penzijní spoření a připojištění občanů. Jen je třeba myslet na to, že v některých segmentech jsou tak nízké mzdy, že lidé prakticky nemají z čeho šetřit na stáří. Zvýhodňovat ty, kteří si ukládají více peněz vyšší podporou státu, to už za spravedlivé nepovažuji.

Přes všechny námitky opozice vládní a provládní experti dál navrhují ke zmírnění zadlužení mimo jiné zpomalit valorizace, omezit počet předčasných důchodů a zvyšovat postupně dál důchodový věk. Život v Česku se prodlužuje a počet i podíl lidí nad 65 let podle statistiků roste. Loni měli muži naději na dožití 76,1 roku a ženy téměř 82 let. Přesto nevidím jako šťastný nápad úvahu nad postupným vyplácením naspořené částky po dosažení důchodového věku. Výplatou renty by totiž mohlo docházet k tomu, že si občané za svého života svou naspořenou částku ani nestihnou načerpat.

Každá nová vláda se snaží zavádět novoty a nic se nedotáhne do konce. Chybí dlouhodobá strategie a plán. Místo toho dochází k rozbíjení a neustálým přeměnám toho, co funguje. To už je v zemi České takový obvyklý kolorit. Chápu, že se nároky důchodců zvyšují – což je v podstatě dost neomalené tvrzení. Zvyšují se především ceny naprosto všeho. Zboží i služeb. Inflace drtí nízkopříjmové skupiny obyvatelstva samozřejmě nejvíce. Návrh, který předpokládá valorizaci ve stylu „máš dost, dostaneš ještě víc“ mi úplně nesedí.

Státní rozpočet je také vyčerpaný a všichni tvrdí, že není kde brát. V tomto bodě je můj nesouhlas asi nejsilnější. Jsem toho názoru, že stát financuje projekty, které snesou odkladu, nebo na kterých se daňový poplatník nemusí podílet. Stát podporuje svou sociální politikou jedince, kteří pouze parazitují. Stát hýří prostředky ve sféře odměn některých pracovníků a úředníků. Stát pracuje nehospodárně v mnoha oblastech a domnívám se, že hloubkový audit celého státního aparátu by určitě odhalil miliardové černé díry. Kdo se pustí do takové kontroly? Kdo bude dohlížet na kontrolní orgány?

Naše země je v porovnání států celého světa celkem bohatá. Škoda, že se moci chytí převážně ti, kteří se nechávají vláčet politickou mlýnicí, drží se zlatých kořistí a vyjí s vlky tklivou píseň o hladu a nedostatku. Skutečná chudoba musí jen přihlížet a nevěřícně sledovat, jak se předvolební sliby mění v prach. Naprosté odtržení vrcholných politiků od reality života většiny lidí v České republice je už hodně patrná. Přímo do očí bijící. Samozřejmě – co jsme si zvolili, to tam máme. Jenomže co s tím, když „to“ nepracuje pro lidi, ale pro elitu?

Někteří současní důchodci často vzpomínají na doby, kdy podle nich prostě bylo lépe. Je to silně diskutabilní nostalgie. Vždyť to byli právě oni, kdo dopustil veškeré změny a kdo mohl mnohé ovlivnit. Čekáme na zázrak? Je vůbec v našem státě registrován politický subjekt, který by dokázal uklidit ten všeobecný nepořádek? Co – nepořádek – dost velký bordel! Myslím si, že takové strany a taková hnutí na scéně vidím. Jejich vliv a úspěch však výrazně ovlivňuje rétorika vlády a systému. Jakýkoliv odpor je prý ohrožením demokracie.

Jen jestli tomu není právě naopak. Ona se s tím vším nepřímo pojí i celková nálada ve společnosti. Určitá část mladých a aktivních už považuje seniory za přítěž. Mají pocit, že ze svých daní živí skupinu „zbytečných“ a neproduktivních starců. To není výmysl, jen postřeh z diskuzí. Ten pocit v nich vyvolává dlouhodobá a bezohledná asociální politika. Současné materialistické společenství. Až nelidská preference sebestřednosti a sobectví, které si žádá tržní prostředí. Takový trend je dle mého názoru nebezpečný.

Změna je nutná. To správně cítí doufám většina z nás. Ne každý má takový plat, aby mohl například deset procent ukládat na horší časy. Výzva k nalezení lépe placeného zaměstnání rozhodně není vhodným argumentem. Mimochodem, docela by mě zajímalo, co si koupím za ty statisíce z penzijního spoření, až sám jednou půjdu do starobního důchodu. Vzhledem k úročení, neschopnosti státu a inflační spirále patrně jen podpůrné chodítko. Když se zadaří, tak možná i s protiskluzovými hroty a madly z kůže.

Mám pocit, že všechny politické a ekonomické změny za posledních třicet let dopomáhají k výdělku a zisku. Jen se ty veřejné peníze a prostředky ztrácejí kdesi v privátním sektoru.

Radovan Bazger, 28.3.2023

Sdílení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..