Město pod Ralskem

Do této oblasti jsem poprvé zavítal už v roce 1998 v rámci svých pracovních povinností.

Ve Stráži pod Ralskem jsem určitou dobu bydlel a poznával i širší okolí. Nezapomenu na to, jak jsem jednou šel pěšky z Hodkovic nad Mohelkou přes Český Dub až do Stráže. Po ranní šichtě a ještě k tomu v šíleném vedru. Prostě úmor, ale zážitek. Tenkrát jsem vůbec chodil víc než dnes. Pak už se jezdilo spíše auty. Ještě ve Stráži to bylo, kdy jsem podcenil nedotáčivost Škody Favorit a vyrval tak z předního kola hnací hřídel o obrubník. Nebo z převodovky? Už nevím přesně. Zbyly jen útržky vzpomínek na tehdejší frajeřinky. Na pár let jsem pak zmizel do Prahy, kde jsem se naštěstí bez auta obešel …

Roky plynuly jak voda a když jsme se s rodinou rozhodovali, kde koupit byt, vzpomněl jsem si na horu Ralsko a obce pod ní. Vyrazili jsme na prohlídku nabízených nemovitostí. Měl jsem strach, že se ve Stráži manželce a dětem nebude líbit. Vše se zdálo šedivé, místy bláto a zbytky sněhu. Počasí nic moc a město tak nějak liduprázdné. Působilo to smutně. Vše přesto dopadlo dobře. Nastěhovali jsme se, děti šly do školy a nám dospělákům začala taková ta běžná, pracovně a rodičovsky, zdánlivě nekonečná etuda. Na jaře, kdy vše začalo zelenat a zazpívali ptáčci, nám město ukázalo svou krásnou tvář.

Musím říct a napsat, že lidi jsou tu v pohodě. Sice zdejší rodáci mají v sobě jistou hrdost, kterou občas rádi předhodí všem strážským náplavám, ale nikdo nám nikdy neublížil, setkáváme se s vlídností a ochotou pomoci. Našli jsme i kamarády a takovou tu severskou ostrost některých jedinců považujeme za formu, která ke Stráži pod Ralskem prostě patří. Vzhledem k historii obce mají lidé být na co hrdí. Vždyť i já se rád k městečku hlásím. Je totiž úžasné vracet se z práce domů tam, kde je pěkně, klid a nádherně voní vzduch. Jsme ve Stráži rádi, a rádi zůstaneme. Pro mě je to tu hezké i když je zrovna ošklivo.

Narodil jsem se na Slovensku, vyrostl v hornickém oblasti Karviné a teď už řadu let trvale žiju v městě, se kterým je také spjata činnost havířů. Vliv těžby uranových rud se pomalu vytrácí a zůstává jen nádherná krajina, spousta lesů, luk a rybníků. Člověk zakopne na prahu domu a ocitne se v lese. Stráž je posazena mezi kopci a nad celou pahorkatinou bdí majestátné a zdánlivě nedostupné Ralsko. Stačí jít směrem k jezeru a panorama odhalí nejen Jelení vrchy, Špičák, ale i samotný Ještěd. Na straně druhé zas ční Tlustec, nebo třeba Lipka. Z výše položených míst je vidět i vzdálený Bezděz. Je tu prostě krásně.

Ve Stráži jsem poprvé viděl mezi bytovými domy prohánět se jezdce na koni. Jako sen, nebo výjev z pohádky. Bylo to ve Stráži, kde jsem spatřil v noci kolem školky pasoucí se stádo vysoké zvěře, a na poli divočáky – pěkně zblízka. Právě v tomto městě na sídlišti mohl jsem slyšet jen tak hrát na dudy člověka v oděvu snad skotském. Ozvěna tomu dodala jisté kouzlo. Tady ve Stráži pod Ralskem jsem na vlastní oči viděl soutěž hasičů, svezl se motorovým člunem a zažil hudební festival. Cestou k vodopádům začal jsem okolí i přírodu vnímat silněji. A konečně právě v tomto městě pod Ralskem dospěly naše děti …

Zbývá jen dodat, proč to všechno píšu. Není třeba ve všem hledat skrytý záměr. Jen jsem tak zavzpomínal a vyjádřil pocity. V tom pomyslném trojúhelníku mezi Novým Borem, Frýdlantem a Mladou Boleslaví jsme zkrátka našli domov a přeju si, aby mi rodný kraj odpustil to, že se mi líbí i další kus země. Jsme tady už deset roků a musím říct, že se tu bydlí dobře. Vedení města se stará, vše se docela rychle mění a uznávám, že k lepšímu. Nějaké ty problémky jsou v každé obci, ale čistota, ticho a klid, pohodoví lidé, zeleň, příroda a malebná krajina, to vše je ve Stráži prostě k nezaplacení.

Zas se snažím více pěšky chodit. Je to vlastně příjemné, dojít po svých kolem Průrvy v Novinách až do Mimoně, nebo Křižan, k oboře Židlov, k pramenům Ploučnice, prohlédnout si sochy ve skalách nedaleko Brniště, obejít Ralsko, nebo si dát rovnou výšlap k tajemnému hradu na jeho vrcholu. Přejít si Kozí Hřbet je příjemnou relaxací. Stejně tak hřebenovka z Kryštofova údolí až na Ještěd, ale to už je trochu dál od Stráže. Slíbil jsem synovi, že s ním půjdu od Ještědu až domů, což je víc než dvacet kilometrů. Tak snad se brzy vydáme na cestu. Přes Jeřmanské skály, Janův Důl a kolem Chrástenského vrchu.

S příjemným jarním sluncem přišla i pozitivní nálada, tak tedy přeji všem krásný den 🙂

Radovan Bazger, 27.3.2023

Sdílení:

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..