Zvláštní je to společenství lidské. Vliv obyčejného člověka na zásadní události ve světě je zdá se téměř mizivý. Přesto je naděje, že zlo ustoupí, nebo bude poraženo.
O válce na Ukrajině jsem už psal a každý den o tomto hrůzném úseku lidských dějin vzniká spousta publikovaných i neveřejných textů napříč planetou. Stále nedokážu pochopit, jak vůbec mohl svět dopustit něco tak šíleného. Po zkušenostech z II.světové války, ale i dalších konfliktů. Dnes jen bahno a prach. Krev se vpíjí do ukrajinských polí. Je to krutý návrat do neslavné minulosti.
Rusko napadlo Ukrajinu – svrchovaný a samostatný státní útvar už anexí Krymu. Otevřená únorová invaze v roce 2022 vše ještě více podtrhla. Konkrétně naprostou neochotu Kremlu na vojáčky si pouze hrát. Rusko je velmocí, kterou svět podcenil právě v tomto ohledu. Smím se ptát proč? Proč se lid Ruska tolik brání západnímu stylu života a bojuje za svou identitu tak surovým způsobem?
Aby bylo jasno, já si velmi vážím demokracie, pokud je tedy spravedlivá. Taková demokracie by měla být inspirací, námětem, deklarací občanských práv a svobody. Má-li to být ještě jasnější, tak vězte, že nesouhlasím s ruskou invazí na Ukrajinu. Nesouhlasím se zabíjením nevinných v zájmu jakékoliv moci. Jsem si však vědom toho, že konflikt nezačal jen tak ze dne na den a z plezíru kohokoliv.
Narazil jsem na článek z 26.2. roku 2017. Tedy z doby, kdy ještě ruské tanky nebrázdily ukrajinskou zem. Je v něm psáno, že při mírových protestech v Kyjevě hráli důležitou roli příjemci grantů nadace financované Kongresem USA. Celková suma, kterou NED v roce 2013 podpořil ukrajinskou občanskou společnost, dosahuje 2,8 milionu dolarů. Programy určené rozvoji demokracie na Ukrajině USA financovaly již od rozpadu SSSR.
Demokracie by neměla být exportována násilně. Neměla by být ani jakkoliv lidem předhazována jako kost. Dokonce by neměla vyvolávat v jiných, takzvaně nedemokratických státech nepokoje tím, jak se ji tam snaží protlačit demokratické státy. Demokracie by se neměla infiltrovat prostřednictvím peněz, nebo jakkoliv prosazovat za účelem zisku, podmanění si území, trhu a pracovních sil.
Jak by asi bylo všem zemím západního demokratického střihu, kdyby například Čína aplikovala stejnou metodu rozvoje komunistické preference? Jak by asi bylo celé západní civilizaci, kdyby začal kdokoliv lhát o její minulosti? Ale čemu se vlastně divím, vždyť ten západ sám mění svou existenci jak mávnutím kouzelného proutku. Přepisuje literární díla a mění vše ve prospěch líbivé korektnosti.
Celkem chápu, že ti, kteří jsou schopni své oponenty jen urážet, nazývat „dezolé“ a „chcimíry“, budou stejně hanit nejen můj článek, ale i vehementně vysvětlovat svou verzi událostí, které vedly k nejhorší válce 21.století. Jenomže ta pravda nakonec vyjde najevo i přes veškerou snahu o změnu obsahu zpravodajství a učebnic. Chceme-li spravedlivý a svobodný svět, není možné jej měnit způsobem podlým.
Naštěstí se Spojené státy Americké se svými spojenci nesnaží o export demokracie se zbraní v ruce. Neobsazují planetu pod hrozbou války. Nenutí jiné národy podrobit se kultuře a ekonomice dolaru útokem tanků, dronů a raket. Vždy dojde k nabídce, vysvětlení a rozhodnutí zůstává vždy na lidech v rámci lokality. Problém nastává vždy v linii styku s Ruskem a jeho zahraniční politikou.
Není mi dvacet a už taky něco pamatuji. Ona nenávist vůči Rusku je patrná už dlouhá desetiletí. K určitému přiblížení na hrotu milénia sice došlo, stejně tak ke zrychlení proudu západních investic do ruské ekonomiky, ale otevřená náruč Moskvy po rozpadu SSSR zlákala i vojenské a politické zrůdy, v jejichž zájmu byl a stále je rozpad Ruské federace. To vše i přes snahu o přátelské vazby. Kdosi však nebyl upřímný.
Ukrajina se stala obětí střetu civilizací a je mi to líto. Obětí slabosti a špatné diplomacie všech světových lídrů, včetně těch ruských! V příštím období se Ukrajina stane zároveň nástrojem upevnění pozic některé ze stran konfliktu a já doufám, že zvítězí především zdravý rozum, nastane klid zbraní a veškeré boje o moc přesunou se k těm naleštěným jednacím stolům. Spravedlivou dohodou ať vše skončí.
Jestliže ukrajinské hnutí, tak zvaný Euromajdan, vzešlo ze skutečně spontánního(!) studentského protestu proti odmítnutí podpisu asociační dohody s Evropskou unií prezidentem Viktorem Janukovyčem, pak ano, i takový přece může být obraz demokracie. Na západě jsou stávky, protesty a demonstrace celkem časté. Například teď se bouří například Francie. Zatím však nedochází k systémovým změnám.
Pokud komukoliv záleží na demokratizaci světa, celého světa, nesmí přehlížet, nebo dokonce opovrhovat názory druhých. Ani v Paříži, ani v Kyjevě, ve Washingtonu či v Moskvě. Každý politický systém se brání silou ozbrojenců proti vlastním občanům. Místo přijetí opozice do diskuze hoří barikády. Myslím, že nejen Rusko, ale prakticky celý svět se musí učit jednat lidsky a reálně demokraticky.
I když – musí? Velmi si vážím demokracie, pokud je spravedlivá. Jestliže spravedlivá není, jedná se ještě vůbec o demokracii? Může ochrana demokratických principů nést znaky diktatury? Co když snaha o demokracii vnáší do společnosti totalitní praktiky? Kdo to rozpozná a sleduje ty nepřesné jazýčky vah? Kdo rozhoduje? Ti zvolení? Výjimeční? Elita? Zatím má každý tu svou demokracii někde v sobě.
Možná se válka odehrává v každém z nás a bude trvat tak dlouho, jak jen sami budeme chtít …
Radovan Bazger, 27.3.2023