Válka na Ukrajině je skutečně hrozná. Myslím, že červené čáry už překročili úplně všichni a nikdo nechce ustoupit. Agresorem je samozřejmě Rusko. Co by se vlastně stalo, kdyby se v Kremlu rozhodli celý konflikt ukončit pro neschopnost a neochotu pokračovat v akci? Moskva by válečné reparace splácela dlouhá desetiletí, ale v konečném důsledku ta částka nemusí dosáhnout takové výše, jako náklady na dokončení vojenské operace, ať už jsou ruské cíle jakékoliv.
Změna ve vedení a samotném směřování Ruska poté, co Vladimir Putin odejde z úřadu prezidenta federace, by naopak mohla dopomoci k tomu, aby se Rusko začlenilo do mezinárodních struktur zcela novým způsobem. Tak jednoduché to ovšem určitě nebude. Na nejvyšší funkce si dlouho brousí zuby docela dost odvážlivců. Domnívám se, že mocenský boj v rámci federace může zažehnout ještě větší katastrofu, než je samotná válka na Ukrajině. Jen v samotném srdci Ruska.
Co by se muselo stát k naplnění takových scénářů? Zdrojů na další roky válčení má Rusko víc než dost. Slušný surovinový základ, výrobní kapacity a dokonce i peníze a početný lidský potenciál. Takže tudy cesta nevede. Spojenecká podpora Ukrajiny není sice bezedná, ale je hodně pevná. Ruská prohra na území Ukrajiny možná je. V podstatě by se mohl zdát osud Kremlu jasný. Změna přijde zevnitř. V rámci souboje vlivných, nebo v podobě odporu samotného obyvatelstva.
Jiná alternativa mě vůbec nenapadá, nebo nejsem ochoten ji připustit. Natož prožít. Tou je úplné vojenské šílenství v němž se několik atomem vládnoucích zemí zničí navzájem a strhnou do propasti prakticky celý vyspělý i rozvojový svět. Půjdou USA s podporou aliance NATO do přímého konfliktu? Kvůli Ukrajině? Dobrý Bože! Nejradši bych všechny figury vzal, posadil k jednacímu stolu a zavřel dveře dokud si vše nevyříkají a nedohodnou podmínky míru.
Podobně, jako když v Sixtinské kapli konkláve volí nového papeže. Bylo by mi jedno, jak dlouho ten akt potrvá, ale jsem si jist, že zanedlouho by svět spatřil stoupat bílý dým. Ve válce totiž není vítězů. Jen počty přeživších. Škoda, že pánové a dámy v politice nemají dost odvahy na taková setkání ještě před první salvou raketometů. Zato odvaha k vydání zničujících rozkazů některým z nich vůbec nechybí. Tentokrát má smlouvu s ďáblem samotné Rusko. Kdo příště?
Víte, není pro mě jednoduché vyrovnat se s některými fakty. Rus byl kdysi osvoboditel, dnes je válečný štváč. Musím v sobě nakreslit tlustou čáru mezi historií a událostmi současnosti. Mezi tím, co nás učili v časech spřátelených zemí Internacionály a dnešní krutou realitou. Mé zásady jsou pevné, ale svět se za posledních třicet let opravdu velice změnil. Nemůžu říct, že k lepšímu. Společenské systémy Západu nejsou dokonalé, ale hledají doufám tu nejlepší možnou cestu.
Za co Rusko vlastně bojuje? Za nějaký jiný, lepší svět? Pro vyšší životní úroveň? Ve prospěch nejslabších článků obecně? Nesmysl. Soukromé jednotky a skupiny jsou vesměs žoldáci. Armáda federace slepě plní rozkazy. Ke všemu se štěpí. Má snad Rusko představovat věčnou spravedlnost a nehynoucí pravdu? Bratrstvo rádoby jedné krve s odporem ke všemu, co se mu protiví? Hráz proti fašismu snad? Možná kdysi. Už se však protrhla. Stejně, jako Kachovka na velikém Dněpru!
Je mi v podstatě všeho moc líto. Rozbitých vztahů s Ruskem, rozbité Ukrajiny a zbytečných obětí na několika stranách. Místo spolupráce, přátelství a mírového soužití všech národů jsme se dočkali jen další nesmyslné války, která se může rozvinout v Armagedon. Politici v Rusku, v Evropě i v USA ukazují dětem celé planety přesně to, jak by se člověk chovat neměl. Vážně není možné všechno zastavit? Fakt je takový problém být konečně lidmi? Nepotřebujeme další červené linky na mapách.
Radovan Bazger, 7.6.2023