„Pojedete i když sněží?“ – „Pojedu.“ – „Vždyť vůbec nejsou vidět koleje!?“ – „Pojedu …“ 🙂
„Jsou období, kdy tramvaj dost klouže a špatně se tak brzdí. To když začíná pršet, nebo naopak když koleje usychají. Ke skluzu a smyku dochází i na spadaném listí či takové té zimní břečce, a někdy prostě jen tak. Některé tramvajky totiž jsou dosti svéhlavé. V těch chvílích beru za velmi odvážné všechny lidi, kteří přecházejí trať před jedoucím vlakem. Ano, vlakem!“
„Tramvajová trať v sobě skrývá mnohem víc. Dává svým způsobem záruku stabilní dopravní obslužnosti a vytváří předpoklady k rozvoji přilehlého území. Prostě a jednoduše – tramvaj je městotvorný prvek.“
„Proč nám nehlásíte stanice?“ – „(Protože s váma nemluvím) Za chvíli to bude v pořádku, pane.“ 🙂
„Až uvidíte tramvajáka s úsměvem na tváři i v tom šíleném provozu a se spoustou lidí za zády, věřte, že je v pohodě i když je ta práce náročná. Má totiž svoje kafe a partu skvělých kolegů v tramvajích i autobusech, kteří si mávají z vozu do vozu při každém kole, jakoby se viděli poprvé. I to je na té práci fajn. Ten pocit člověka, že není sám.“
„Prší vám do tramvaje!“ – „Promiňte, je průtrž, s tím nic neudělám a deštník nemám. Zkuste druhý vůz.“ – „Vždyť máte jen jeden!“ – „Ano. Další přijede za pět minut.“ 🙂
„Nechápu, co ty bordeláře vlastně vede k tomu, že dělají dopravcům takovou škodu. Co se děje v jejich hlavách, když pod nohy lidem odloží kus zapáchajícího oděvu, nebo hranolky s tatarkou? Netuším. Vím jen, že až nepřijede tramvaj na svůj čas, tak ji možná právě ve vozovně čistí.“
„Budu si na vás stěžovat. Máte šest minut zpoždění a ještě tu stojíte a čekáte bůhví na co!“ – „To klidně můžete, já jsem tady dvě minuty napřed a čekám na čas odjezdu.“ 🙂
„‚Řidiči zkrátka mají i své profesní trable a trampoty. Ze zimy do tepla a naopak, vstávání před kohoutem, ale nevadí – jede se dál se vším, co k té práci patří. Řidič musí více předvídat, víc myslet za ostatní, být větší kliďas a brát tu práci tak nějak srdcem. Však ony tramvaje tu železnou lásku člověku vrací.“
„Jízdenku, celodenní prosím.“ – „Pane, tak tu u řidiče koupit nemůžete, ale támhle v automatu by to mělo jít.“ – „Když já jsem se už o to pokoušel na zastávce. Ten stroj říkal něco o tom, že mu došel papír. Naposled se mi to stalo ve Fóru na toaletě…“ 🙂
„Každý den vídám dobrodruhy, pro které je červená na semaforu v podstatě povel: Jdi a nech se zabít.“
„I chodci jsou účastníky silničního provozu a většina to dobře ví. Přesto se někteří chovají tak, jakoby jim patřil svět a s pocitem neohroženosti působí potíže všem. Proč? Protože můžou a nic jim za to nehrozí. Jen řidičům vstávají vlasy hrůzou, brzdy kvílejí a cestující padají jeden přes druhého.“
„Jo tak. Výluka tramvajové linky. A dál teda jedete po kolejích, a nebo to nějak objíždíte ..?“ 🙂
„Stařičké tramvaje, klapání výhybek, ocelový šum valících se kol, to všechno patří i do mého srdce.“
„Romantických chvil při pohledu na soupravu je spousta, nebo těch výhledů z kabiny do různých údolí, zákoutí, uliček a lesů, scenérií malovaných sluncem, k tomu břinkot spojů kolejnic, výhybek, zvonky a šelest nákolků, to je fakt hezká atmosféra.“
„Dobrý den. Já nemám penízky na jízdenku, ale nate, tady jsou meruňky, mám jich plnou tašku.“ 🙂
„Všechno je to o prostém životě, profesi, o lidech a jejich schopnostech. V Liberci stejně, jako v Plzni, Praze, Ostravě, v Brně a dalších městech. Zkrátka všude tam, kde se práce dělá srdcem.“
Radovan Bazger
