Technika jde neskutečně dopředu a je to dobře. Jen by se při implementaci chytrých zařízení do běžného života nemělo zapomínat na dříve narozené. Je dost smutné, když si lidé v jistém věku nezvládnou koupit kávu, jízdenku, natankovat, nebo otevřít dveře. A pokud zvládnou, tak jim to trvá prostě dlouho.
Myslím, že nemám problém s elektronikou, přesto jsem nedávno v našem hlavním městě zažil jistý pocit bezmoci. V zařízení sítě rychlého občerstvení jsem se nemohl dostat ani na toaletu, neboť vstup byl chráněn kódem. Bylo mi nepříjemné ptát se na to číslo. Nakonec ani to nepomohlo. Systém nefungoval. Podobně u parkovacího automatu stál jsem poněkud bezradně s platební kartou v ruce. „Promiňte, pomůžete mi? Nevím si rady. Stejně jako lidé přede mnou …“
Všude jen automaty a každý funguje jinak. Složitě. Návody často chybí. Starší lidé bezradně stojí ve světě, který je najednou tak cizí. Možná by mladí technici, inženýři a IT projektanti mohli myslet na všechny věkové kategorie. Možná by bylo milé, kdyby jízdenky, kafe, vstupenky a parkovací lístky opět prodávali lidé. Robot neřekne díky, a ani o to nestojí.
Radovan Bazger, 28.9.2022