Sám název napovídá, kam směřuje tento článek. Je voláním SOS, voláním o pomoc. Pomoc vás všech. Pomoc lidí kteří touží po změně. Změně která bude trvalá a pozitivní. Změně které nebude dosaženo silou. Změně prospívající všem lidem a hlavně nastolující přirozený vývoj člověka a kvalitnější život nás a našich dětí. Neboť prvořadý je především pohled na občana jako na lidskou bytost! Takový pohled se vytrácí nejen mezi politiky, ale i mezi lidmi samotnými…
Občanské soužití získává pachuť nenávisti, sobectví, přehlížení a neurvalosti při komunikaci člověka s člověkem. Bohužel za takovýto pohled na lidi může naše současná bezduchá konzumní společnost. Ani 40 let vlády jedné strany, ani studená válka, ale vláda kapitálu a materialismu s absencí sociální solidarity která se tu zavádí od roku 1989 provedla onu změnu v myšlení lidí. Myšlení které vede jen k sebezáhubě národa, národní hrdosti. Lidé jsou na sebe jak psi. Jen sedřít jeden druhého z kůže, obelhat, okrást, zlikvidovat soudní cestou i jinak, odstranit z veřejného života, zahanbit, zostudit. To je víc než smutné. Lidé jsou bezohlední a nechtějí pomoci jeden druhému, protože za to nejenže nic “nekápne“, ale také by to mohlo snad ublížit. Dnes se nedočkáte rady. Dnes si vás někdo všimne skutečně pouze za všimné. Takový je dnešní svět.
Bohužel ani školy nevěnují dostatečný čas a prostor mezilidským vztahům a výchově dětí a mládeže směrem k větší humánnosti. Média, jako velký producent zábavy a jiných i vzdělávacích programů bohužel neovládá pozitivní kontrola, ale pouze trh s reklamou. Stává se velice často že v celkem atraktivním vysílacím odpoledním čase je za dětskými pořady uveden kriminální seriál ukazující precizní práci policie ve spojených státech, ale nikdo se nepozastaví jakým záběrům jsou děti všeho věku vystaveny. Státní instituce to nezajímá vůbec a soukromou televizi zajímá pravděpodobně pouze zisk. Jinak si to vysvětlit nelze. Děti nejsou organizovány, není to nutné, řeknete si, ale neznají pojem řád a disciplína. K čemu to? Právě k zachování lidskosti alespoň v nejhrubších rysech. Protože demokracie je sice svoboda, ale především zaručuje práva člověka! Svoboda jednoho člověka končí tam kde začíná svoboda jiného! Jak chcete vychovávat lepší lidi a celou společnost v prostředí které je nasyceno pouze tržními principy? To asi zavání neporozuměním už v pojmu lepší člověk! Pojmu který v dnešním světě nemá místo.
Jaký by tedy ten lepší člověk měl být? Ne, tak tuto odpověď na tomto místě nečekejte. Tím se zabývají jiné kapacity v jiných dílech. Snad jen poznamenejme, že určitě ne století od století horší! A podle jakých měřítek? Měřítek lidskosti. Nazýváme se jako druh Homo Sapiens Sapiens. Takto označený tvor přece nemůže mít v sobě tolik nenávisti, že na potkání jinému ublíží na zdraví, případně ho zabije. Nemůže mít v sobě tolik bezcitnosti, že nepomůže jinému člověku v nouzi a ještě se otočí jako že nic nevidí. Člověk rozumný přece musí pochopit, že když pracující soused nemá co do úst a on sám se topí v bankovkách tak něco systémově není v pořádku. Pokud si opravdu chceme říkat lidé, nesmí nám být jedno, že na jiných kontinentech trpí děti hladomorem a nemocemi. Nesmíme přehlížet probíhající zbytečné válečné konflikty. Neměli bychom dopustit Bezuzdné vykořisťování člověka člověkem v novodobé otrokářské společnosti 21.století. Ano. Vždyť člověk který bohatne na úkor těch kteří jsou nemajetní a dále chudnou je otrokář. Ale takového to nezajímá. Sytý hladovému nevěří. A nezajímá ho bezvýchodná situace jednotlivců. V podstatě vláda podporující bezohledné tržní a hospodářské systémy vedoucí k úpadku je také na vině. Stává se také otrokářem. Podobnost kterou oplývá dnešní svět. Jen obrovská lidská touha po moci a majetku a rozvoj této vlastnosti je postupnou obnovou zvířete v tvorovi, který si dnes hrdě říká pán tvorstva. Takový je dnešní svět.
Proč dnes obyčejný člověk nemá šanci důstojně žít? To je otázka na kterou není těžké najít odpověď! Inu, je to proto, že některým nestačí mít moc a nadprůměrné platy. Takovým lidem nestačí ani miliony na účtech a v garážích drahé limuzíny. Nejen podnikatelům kteří se snaží ždímat finance kde se dá, ale nekalou aktivitou některých jedinců kterým jaksi nepostačí to co mají a chtějí víc a víc. Jsou zaslepeni majetkem a v očích jim svítí znaky světových platidel. Věříme tomu že tito lidé nebudou číst tyto řádky. Ale měli by. Měli by také mnozí politici, kterých se tyto přívlastky také týkají. Možná by se v některých z nich zažehl plamínek studu či solidarity. Především světové mocnosti a organizace které se cítí být odpovědné za osud celého lidstva, nemají absolutně žádný zájem na tom aby se ve světě změnilo něco k lepšímu. Jen válečná tažení a honba za nerostným bohatstvím. To jsou motory všech válek, i těch v 21.století. A obyčejný člověk toužící po spokojeném klidném životě? Smůla. Zbrojení je drahé a na potraviny není, matko z Afriky. Nafta je drahá a dolar slábne lůzo v Bronxu. Přijde čas že nebudeš znát bídu, již brzy dědo z Kavkazu. Rýže ti musí stačit, jinde nemají ani to, rolníku nejlidnatější země světa. Takhle se ke všemu staví palácoví mesiášové, kteří slibují lepší svět v prostředí ovládaném tržními principy směřujícími k účelové globalizaci. Takový chcete svět?
Nejde o závist. Když páni ulevili holotě a chudý lid měl alespoň co do žaludku dát, nebouřil se a nebrojil. Směr kterým se vydala současná vládní garnitura nás všechny uvrhne minimálně do let předválečných. Do doby kterou známe už jen z černobílých filmů. Hubení tátové s čapkou v ruce postávají před branou fabriky. Ženy se lopotí kolem dětí a musí přitom dřít ještě s hadrem v ruce za kus chleba od pekaře. Děti toulající se ulicemi v roztrhaných botách… Představte si dnešní svět jen v těchto odstínech šedi a nenechte se zmást technikou kolem nás. Jak podobná je současná životní úroveň obyvatelstva? Nezaměstnanost v některých regionech nemá obdoby. Mzdy většiny zaměstnanců v zemi nedosahují ani zdaleka papírového průměru. Ceny rostou a porostou ještě více! Již dnes si maminky vyměňují obnošené věci dětí. Botičky které nosilo pár školáků, obouvají další až do roztrhání. Lidé žijí od výplaty k výplatě a šetří ne na dovolenou, ale na doplatky za spotřebovanou energii. Přišel čas odhlašování nadstandardních služeb, kabelových televizí a internetu. Doba kdy mobilní telefon se stane opět výsadou bohatších. Auta budou mizet z parkovišť neboť jejich provoz bude pro obyčejné lidi neúnosný. Do práce budou lidé chodit pěšky. Autobus bude vozit jen poslance, ministry a občany starší 70ti let, neboť ti to mají ze zákona zdarma. Tak chcete žít? Důstojně žít?!
Jasně slyším oponenty, hlavně z řad mládeže kterým se neustále vštěpuje jak se v dobách minulých špatně žilo. Podle zveřejněných referátů je v dětech a mladých lidech zakořeněn obraz státu minulého století ve kterém se nemohlo pomalu ani na ulici, že střelba byla na denním pořádku a kdo se ohradil byl ihned zatčen a mučen. Tak vidí nové generace ČSSR. Ale kdo jim takovéto nesmyslné informace podává? Škola, média, rodiče a rádobyvýznamní politici! Nezastírám, že docházelo k perzekuci, stíhání, mučení, vraždám. To je samozřejmě špatně. Je však třeba rozlišovat kdy, kdo a proč. Nebudu a nehodlám nikoho soudit. Ani dodatečně, ani předčasně. Zabít někoho kvůli přesvědčení je hanebný zločin. V tehdejším režimu platily jiné zákony a podle nich fungovala výkonná moc a moc soudní, bohužel mnohdy nespravedlivá. V té době platilo, že pokud se někdo provinil rozkrádáním státního majetku, byl odsouzen. Pokud někdo kolaboroval proti státnímu zřízení, byl souzen (ale to neznamená že když někdo řekl nahlas že nesouhlasí tak byl ihned zbit). Pokud kdokoliv nepracoval a nepodílel se tak na výstavbě socialistické republiky, neboť právo na práci bylo zároveň povinností pracovat, byl souzen. Prostě a jednoduše úplně jiný systém věcí veřejných. Musíme ale dodat, že ne vždy tehdejší mocipáni zvládli své procesní úkony. Ano, k zbytečné likvidaci lidí docházelo. A to neoprávněně. To je neoddiskutovatelný fakt. Na tomto místě je ale třeba říct že pokud si někdo myslí že režim který dal všem lidem práci, střechu nad hlavou a to většině zadarmo, vychoval generace slušných občanů a mnozí z nich na tu dobu vzpomínají se slzou v oku, byl úplně špatný, hluboce se plete. Ale co je nejdůležitější v těchto souvislostech, spojování doby a tehdejší KSČ s dnešními levicovými stranami je holý nesmysl. Za událostmi 50tých let minulého století stojí lidský faktor. Dnes se nepohodlní lidé odstraňují celkem běžně a téměř veřejně i když je to také trestný čin. Dnes se totiž na ulicích v Česku střílí daleko častěji. Takový je ten dnešní vysněný svět.
Mojí základní myšlenkou není zakládat uskupení podobná bolševickým stranám a vzorem pro mě není Marx, Engels, Lenin či dokonce Stalin. Samotná podobnost programu s levicí je sice z části evidentní, nikoliv strohá. Pravicový extrém nebo striktně kapitalistický model také není to, po čem toužím. Chci jít směrem, který se nedá jednoznačně z dnešního pohledu dějin určit. Jde o výtah všech dobrých vlastností a znaků kapitalismu i socialismu s demokratickým jádrem. Nejedná se ani o středopravou či středově levicovou strukturu. Tento text vznikl také díky totální nečinnosti levice a tvrdošíjnému sebeklamu pravice. Laxnost politického středu a náklon na stranu silnějšího také není obrázkem zdravého vývoje české politiky. Korupce, neschopnost dnešních ministerstev, vlády, parlamentu i senátu udělat něco pro občany. Neprůchodnost důležitých zákonů – například o obecném referendu – a neustálé handrkování se o maličkostech. To vše jen otevřeně nahrává vzedmutí síly extrémistů. Na oficiální scéně naopak k úpadku a poklesu politické kultury. Tyto aspekty následně končí štěpením stran. Následují rozbroje, hádky a potyčky. Rvačky a další agrese mezi politiky. A prosím, tito pánové, tyto dámy jsou přesným obrázkem společnosti která je dosadila do funkcí. Takový je ten dnešní svět!
Proč má vývoj člověka převrácený charakter? Naše děti by se přece měly mít lépe než my. Chceme, aby další generace měly krásnější dětství a život bez útrap. Ano, někdo může namítnout: výchova v přepychu vede k rozežranosti. Ale nepíšeme zde o životě milionářského synka. Může někdo zaručit že nové reformy, které zavádí vláda ČR nepovedou k úpadku rodin z důvodu platební neschopnosti? Nepřispějí k absolutní devastaci zdraví obyvatelstva? K velké chudobě jednotlivců a nedůstojnému stáří seniorů? Toto je jen hrubý výčet budoucích podmínek pro život občanů Čech, Moravy i Slezska. Kdo vede tuto zemi do propasti? Vláda zaslepená nekompromisně kapitalistickou vizí, vláda která vše vkládá do uvozovek demokracie a svobody.
Jaká je pravda? Jaká je pravá tvář státních úředníků na nejvyšších postech? Lži, korupce a mamon již desítky let! To je politická scéna ze které je národům žijícím na našem území mdlo. Ekonomové pracující pro jednotlivá ministerstva podávají neúplné a nepravdivé informace o stavu české společnosti. Mnoho lidí říká že ještě není tak zle. Ještě pořád davy lidí proudí hypermarkety a kupní síla je obrovská. Ano? S tím lze souhlasit jen částečně. Hypermarkety jsou centry nákupů, kde lidé nakupují nejvýhodněji. Ne však vždy nejkvalitněji a dle přání. Spíše do výše příjmů. Je fakt, že bychom se měli začít krotit v koupěchtivosti a marnivosti. Ale! Mnohem lépe by se utrácelo do naší státní kasy než do měšců zahraničních společností a peněžních ústavů. Zamyslete se nad tím bez předsudků. Většina prostředků ze zisku zahraničních řetězců a firem končí jak jinak než v zahraničí! To je problém zdanění. Naše ekonomika je výkonná. Vždy byla. Kupní síla se však snižuje a ještě bude. V letech vlády jedné strany nedocházelo k naplnění poptávky po zboží. Tehdy ale lidé zajišťovali budoucnost všech. Koupí zboží investovali do sebe. Dnes státní dluh roste. Finance končí ve světových bankách a kapsách multimilionářů. Není to těžké pochopit. Stačí onen pověstný selský rozum.
Představte si, že stojíte na vysoké rozhledně či hoře a při pohledu dolů se vás chopí ten známý pocit: jak je dole krásně. Jak je ta naše zemička nádherná, ruch v ulicích, lidé někam spěchající, pracovitost čiší z každého a kolik se postavilo ve městě nových domů. Proudy aut a nebe nad hlavou… To je nadhled. Sestoupíte-li z výšin, dopad na zem má pachuť stresu a smutku. Facka kterou dostanete od prvního člověka aniž by se vás dotkl nebolí, ale psychicky drtí. Najednou se setkáte s realitou a to nádherné uvolnění které člověk pocítí z nadhledu je rázem ta tam. Stačí shlédnout pásmo reklamních šotů, vnímat zprávy ze světa. Vidět lavičku se spícím bezdomovcem. Ale co poslední dobou lidem hýbe žlučí je reforma veřejných financí pod taktovkou vládních stran. Členové těchto politických uskupení rozhodně nepatří k nemajetným lidem. Mají opravdu vysoký plat a v mnoha případech i nezasloužený. Na kontech jim přibývají za jedničkou nuly a nikdo neví odkud se tam berou. Ani sami majitelé účtů „nemají“ o tomto množení finančních prostředků zdání. Je načase vyčistit systém věcí veřejných už jednou provždy od hradu dolů. Po revoluci v r.89 se o to někdo pokoušel, ale nedometl asi ani ke dveřím parlamentu. Problém je že pokud se nevymění vládní garnitura kompletně a budou tam nahoře stále ty stejně neschopné tváře, nic se nezmění. Absolutně nic. Byla by vhodná obrovská čistka. Ale to bychom zašli k metodám se kterými nikdo nechce mít nic společného. Ani mezinárodní společenství. Už samotný pakt NATO byl vytvořen především na obranu demokracie a svobody občanů. Je ovšem fakt a málokdo těm mladým (a nejen jim) řekne, že demokracie a sociální politika se nevylučují. Každopádně solidární, svobodný, sociální systém na demokratických základech se zachovanými prvky tržního obchodu je cestou kterou lidstvo jednou vyhledá. Záleží skutečně na nás kdy to bude.
Problém je že lidé nevěří. Politická scéna je natolik prohnilá že už nikdo nikomu nevěří. Navíc jsou lidé zvyklí volit nejsilnější strany protože ty malé nemají šanci cokoliv změnit. Je tu však prostor. Občané potřebují vedoucí uskupení které bude reprezentovat jejich názor. Strukturované hnutí složené z odborníků, lidí vzdělaných, lidí kteří jsou na svou zemi citově vázáni a udělají pro svůj stát maximum už z přesvědčení. Budou skutečně tvrdě pracovat na tom aby se ČR pozvedla ekonomicky ale ne na úkor chudoby obyvatelstva. Chápu, že některá opatření nemusí být populární, ale proč by měl šetřit obyčejný člověk a malý podnikatel jen proto, že některá energetická či komunikační lobby chce neustále zvyšovat své zisky bez zpětných investic, které se projeví v oblasti sociální a zaměstnanosti? Proč se neusměrní i velké společnosti nejen regulací cen, ale i daňovou zátěží? Proč se neúměrně zatěžuje jen rozpočet jednotlivců, malých firem a hlavně rodin? I státní výdaje mají jistě rezervy kde ušetřit nejednu miliardu. Pevně tomu věřím! Jsem přesvědčen o tom, že pokud by stát měl své finance plně pod kontrolou, byly by školné a platby u lékaře bezpředmětné. Ano. Ekonomika musí reagovat na vnější vlivy. Politickou i ekonomickou situaci ve světě, ale proč vláda vyvolává napětí i uvnitř státu? Jen si kopete hrob vážení a to všichni napříč politickým spektrem, kteří podporujete pro lidi likvidační reformy. Podporujete novou totalitu, která okrádá národ o svobodu tím, že nepovolí referendum nejen v zásadních otázkách zahraniční politiky a obrany státu. A ještě někteří politici vehementně prohlašují, jak občanům do těchto věcí nic není. Taková ohavná drzost! Takové vlády máme…
Copak v této zemi není nikdo, kdo by prostě nevzal úplatek už z přesvědčení? Nikdo, kdo by nahlas řekl, že nepotřebuje za práci pro stát statisíce? Existují lidé kteří by vedli tuto zemi rádi, účelně, bez postranních úmyslů a nespadli by do korupčního prostředí ani pod vlivem opravdu velkých peněz? Jsou v ČR ženy a muži kteří se obětují pro dobrou věc a jsou schopni vyvést tuto zemi z krize? Dát všem lidem v tomto státě možnost spokojeného života by totiž mělo být prioritou všech kterým se dostane moc do rukou! Ano. Každý před volbami slibuje. Všichni se ohánějí superlativy a skvělými nápady. Ale nikdo neodkryje karty před koncem hry. Nikdo nezveřejňuje věci které jasně nebudou mít podporu veřejnosti. Většina politických lídrů nemá tolik lidskosti a upřímnosti v sobě, aby odhalila svou pravou tvář. Není třeba se hrabat ve věcech které už nikdo nezmění. Podívejte se na člověka jaký je dnes. Šanci by měl dostat každý kdo to s touto zemí myslí jednoduše dobře. Jde o to zda-li je pro společnost přínosem. Dnes se lidem v médiích brání nahlas říci názor protože je odlišný od oficiálních zdrojů nové morálky, a to si říkáme demokratická společnost. Na to velký pozor! Svoboda je k nezaplacení. Většině lidí v této zemi se nelíbí jakým směrem tlačí politici systém věcí občanských. Nikdo ale nedokáže vstát a říct: Já už toho mám dost a chci to změnit. Tobě se to taky nelíbí, tak pojď se mnou! Proč? Každý si hledí svého a nechce se zbytečně zaplést když cítí slabou podporu. Kolik lidí ale je jiného názoru? Kdo chce aktivně změnit současný stav a hlavně budoucnost? Předložme vizi, která je nejen života schopná, která má hlavně podporu a která jasně dává najevo nespokojenost, cestu změny a odhodlání pomoci národům této krásné země, lidem žijícím v České Republice. Pojďme ponechat to dobré, obnovit zapomenutá pozitiva a zničit ohavnosti které vznikly a vznikají v hlavách současných zákonodárců. Postavme naši společnost na základech minulosti z úcty k minulým generacím. Najděme to dobré na systému předválečném, to dobré v letech druhé poloviny minulého století, najděme kompromisy. Podpořme mysl, která hledí do budoucna připravujíce půdu budoucím generacím. Ta šance tu je!
To je totiž problém dneška. Lidé jsou sobci kteří myslí jen na sebe a na to jak se mají dnes. Právě teď. Ale co bude zítra, za deset či celé století? Koho to zajímá? Věřím, že se již nemusíme hádat o dobré cestě vpravo či ještě lepší vlevo. Cesta vzhůru? Je vůbec možné ještě uvěřit? Je možné vymést desítky let uměle udržovaný prach. Musíme změnit trouchnivějící systém bez lidské podstaty. Společnost zbavit neduhů. Jak se s tím vypořádat, to záleží na lidech, kteří ministerským oborům nejen rozumějí, ale které občan vybere. Přímá demokracie a odvolatelnost je totiž základem spokojenosti všech zúčastněných. Chápu strach lidí. Strach z budoucnosti. Není nic horšího než přivést na svět dítě a vědět že mu hrozí hlad, že bude trpět. Že může zažít válku. Takový je dnešní svět. Svět plný napětí na kapitálových trzích a v mezilidských vztazích.
Dnešnímu světu vládne civilizace, která si říká vyspělá. Technologicky snad ano, ale je tu ještě stránka humánnosti. Kolik je lidí bez domova? Bez práce? Kolik je hladových? …Kolik je ale lidí marnotratných a lidí kteří si dokonce přejí válku? Proč mají naše děti žít ve světě bez jisté budoucnosti? Ten pravý čas na změnu přijde, a bude to brzy…
Radovan Bazger, 9.3.2014