Není mnoho témat, která se v poslední době vyskytují v podobě článků v tisku. V podstatě se veškeré zprávy točí kolem lokálních válek, v nichž máme své armádní jednotky. Kolem volebního oranžového tažení pana Paroubka a jeho voličů, světové ekonomické krize, jejíž důsledky dopadly i na zaměstnance skláren a dalších českých podniků.
Dosti se média věnují presidentským kandidátům v USA, a abych nezapomněl, hodně se mluví a píše o českém předsednictví v EU. Neustále se v tisku řeší půtky států a národů, politiků a hvězd televizních seriálů. Přestává se hovořit o skutečných problémech a potížích obyčejných lidí i celých světových regionů. Rádio, televize, tisk a internet se uchylují k zábavě a odbočují jakoby cíleně od témat zatížených nadhledem rozumného člověka. Jistěže existují vyjímky, a kdo informace hledá, ten i najde. Proč však nepřijdou pravdivé a věcné informace k občanům se stejnou samozřejmostí jako trháky paparazzi?
Informovanost obyvatelstva je podstatná. Nedávno byly natočeny klipy, díky nimž měla být ukázána odhalená pravda toho co se děje na našich silnicích. Dosti drahý a velmi dobře vytvořený filmový materiál měl být uváděn při sebemenší příležitosti a v hlavních vysílacích časech. Měl odradit řidiče od zbytečného risku. Opravdu takovou frekvenci nezaznamenávám a mohu říci, že jsem viděl pouze tři odstrašující obrazy silničních nehod a to na začátku října. Sleduji všechny tv kanály včetně veřejnoprávních. Pokud se takto média a zadavatelé starají o informovanost obyvatelstva, je to uboze málo. Jak zvláštní stav v porovnání s kampaní před vstupem do EU, do NATO, jak mnoho placeného času věnují média kampani pro radar a další jistě pozitivní vládní směry, úkoly a cíle.
Na tomto místě nebudu brojit proti radaru a nehodlám ani mávat praporem euroskeptismu. Vzpomenu však projevu presidenta naší republiky při zahájení vojenské přehlídky a při udělování vyznamenání dne 28.října tohoto roku. Pan Václav Klaus na mě působil velmi důstojným dojmem a myslím že skutečně obstál před občany a armádou jako autorita. Domnívám se, že svými slovy nám všem chtěl připomenout nejen důležitost toho dne. Dne kdy vznikla republika. Připomenout průběh událostí II. světové války a let následujících. Cítil jsem z jeho slov i důraz na tolik opomíjené vlastenectví a potřebu říci národům žijícím na našem území, že Český stát je perlou na hrotu srdcí všech. Že nesmíme zapomínat na ty, kteří nás zradili a ty kteří nás nezavrhli. I v globalizovaném světě má i malá země právo na to rozhodnout se kam chce dále směřovat a že je nutné zachovat svébytnost, nezávislost a svobodu! Krom toho nám všem veškeré ceremoniály připomněly skutečně bohatou historii zemí Koruny české a České státnosti.
Chtěl bych na závěr jen upozornit, že svět, ve kterém žijeme, není jen Česko, Evropa, Rusko či USA. Svět trápí i problémy v Jižní Americe, neustále znesvářené Africe, další hrozící konflikty na blízkém i dálném východě. Požáry obrovských lesních porostů, zemětřesení v různých koutech světa, drastické sesuvy půdy a záplavy. Nepředstavitelná chudoba a hladomor, který by byl již minulostí, kdyby objem financí na záchranu americké a evropské ekonomiky odplul právě humanitárním či podpůrným směrem!
Svět sužují viry různých nemocí a výzkum stagnuje kvůli financím. Naše planeta se bouří. Neumíme přesně určit, zda jde o cyklus, nebo důsledek působení lidstva. S jistotou však lze tvrdit, že se nic nezmění, dokud člověku bude stále bližší košile než kabát. Dokud nebudeme myslet globálně. Dokud se neustále budeme sobecky zabývat vlastním pohodlím na úkor zbytku lidstva, nezmění se vůbec nic. Člověk jako takový za pár století už nemusí vůbec existovat. Kdy už si to uvědomíme? Svět zanecháváme svým potomkům!
Radovan Bazger, 17.3.2013