Všiml jsem si, jak se stále opakuje strategie boje o voliče. Od věcných argumentů, přes rozsáhlé diskuse, až po strašení a varování před následky, když ve volbách vyhrají „ti druzí“. Kdyby získali dostatek hlasů „Ti zlí“. Ono poukazování na strašidla si našlo své místo v rétorice všech. Rétorika typu „Dejte si pozor na levici, zejména na komunisty. Ti budou zase jen ubližovat lidem, zvát cizí tanky, znárodňovat, stavět králikárny. Nevolte populisty, nebudou plnit program. Hlavně nedávejte hlas těm, kteří mají nejvyšší preference, přivedou nás do náruče Ruska. Současné vládní koalici nesmíte věřit, protože udělá vše, aby se udržela u moci. Nesmíte volit neznámé strany a tváře, jsou totiž naprosto nečitelné a snad trochu i nebezpečné. Buďte zodpovědní a hlasujte jen a pouze pro ty námi vyvolené a neomylné.“
Ano, přesně takhle se mluví napříč republikou a hází špína na všechny světové strany. Přitom se používají významná slova, jako že „oni“ jsou extrémisté, zloduši, demolice, nevolitelní, dezoláti, a tak podobně. Zvláštní je zároveň i to, jak nejzarputilejší zastánci demokracie opovrhují názorem oponentů. Vnímám také další okolnosti. Například snahy postavit některé strany a koalice mimo zákon. Alespoň ten volební. Nebo kriminalizovat sympatizanty a voliče jistých stran a hnutí. Nejvíce je to patrné samozřejmě právě před samotnými volbami. A kope se hlavně a zrovna do takových stran a těch politických hnutí, které získávají oblibu veřejnosti.
V posledních dnech se dokonce šíří rádoby vzletná videa a nezkrotné texty, v nichž známé osobnosti, ale i naprosto neznámí lidé přesvědčují, dalo by se říci, že doslova straší občany, širokou veřejnost a sledující na sociálních sítích o tom a tím, jak chybné by bylo volit „ty špatné“. Až okatě přesvědčivě, úpěnlivě a bez známky sebereflexe. Skoro jako na objednávku a za peníze, ale nechci nikomu sahat do svědomí. Mnozí to jistě rádi dělají z vlastního přesvědčení, stejně tak jedinci, kteří takové materiály sdílí. Bezbřehá a líbivá snaha však může mít přesně opačný efekt.
Sleduji tendence dlouhodobě a jasně vidím, kdo má demokracii jako jeden ze základních kamenů a kdo si na ni jen hraje, když se mu to hodí. Vysoce ceněné demokratické hodnoty spatřuji dnes pevně ukotvené spíše v jádru levice, nebo lépe, v jádru všech organizací, které se utkají v nadcházejícím volebním klání. Je to asi paradox doby. Možná jde o ponaučení minulostí a historickou paměť, která sahá hlouběji a nedovoluje kupříkladu komunistům, nebo sociálním demokratům opakovat trestuhodné chyby. Podobnou proměnou prošly současné politické i apolitické organizace včetně většiny církví. Světe div se, funguje to. Na straně druhé monarchisté, liberálové a ryzí kapitalisté také přijali určitá varování, aby neopakovali nepopulární kroky vůči obyvatelstvu. Nejen v Evropě a USA, ale zejména v koloniálním teritoriu.
Všechno má zkrátka svůj vývoj a nemyslím si, že je nutné vysílat jakkoliv barevné signály naznačující nesmyslnost volby, nebo dokonce šířit strach. Doba je nejistá a svým způsobem dosti krutá i bez přísudků, předsudků, výmyslů, lží, a dalších neexistujících strašidel. Já respektuji formu, vždyť a hlavně se nesmíme bát vyslovit názor. Jen by ten názor neměl být předkládán v rovině šíření nenávisti a informací, které se záměrně nezakládají na pravdě. Nechci nikoho urazit a doufám, že se nemýlím, ale ti, kteří tak činí, se té pravdy sami bojí a mají nejvíc strašidel ve své vlastní hlavě.
Věřím, že jsme vyspělá společnost a pohádky ponecháme dětem. Skutečné problémy je nutno řešit. Bydlení, trh práce, mzdy a ceny, energetiku, zdravotnictví, školství, obranu, dopravu. V naší zemi to vypadá, jakoby se vlády několik desítek let vůbec nezabývaly tím, jak obyčejní lidé žijí. Vše bylo ponecháno jestřábům a trhu. Miliardy korun odplouvají do neznáma a jediné, co viditelně narůstá, jsou počty kilometrů dálnic. Pardon, není to to jediné. Viditelná je také chudoba a zvyšující se počet lidí bez domova. Patříme na západ se všemi jeho chybami. Máme konečně to, po čem mnozí snili za bývalého režimu. Lavičky a parky plné bezdomovců, drogy na výsluní, korupční skandály, střelbu v ulicích, ale především obavy. Opravdový a oprávněný strach z budoucnosti. Bez práce a bez domova může být každý z nás.
Stačí nemoc. Stačí výpadek příjmu. Stačí inflace. Stačí zvýšení nájmu, nebo úroků hypoték a lidé jdou ke dnu. Základní životní potřeby nejsou právem lidí, jen pouhým odstavcem v listinách OSN. Přesto se stále točíme v kruhu a poukazujeme na všechny politiky kolem, jakým jsou rizikem. Myslím si, že každý je zodpovědný sám za sebe, ale zároveň i za celou společnost ve které žije. Snad se nenecháme zastrašit prázdnotou sdělení. Snad každý má dost rozumu na to, aby prohlédl pochybná a srdceryvná prohlášení. Ať koukám, jak koukám, strašidla prostě nejsou. Ani vlevo, ani vpravo. Je jen sobectví a lhostejnost …
Demokracie patří všem!
Radovan Bazger, 1.10.2025
