Zapomínáme. Jako lidstvo stále více zapomínáme odkud pocházíme a kam nevyhnutelně směřujeme. To nás z dlouhodobého hlediska výrazně a především trvale znevýhodňuje v souvislosti s prognózou délky trvání existence rodu Homo Sapiens. Důvodem je archaické odtržení od reality.
Člověk je dílo přírody a jejího vývoje. Je na vrcholu potravního řetězce jen díky inteligenci a zbraním. Především těm zbraním, protože tváří v tvář lvovi už prostá inteligence jaksi příliš nepomáhá. Tvor lidský je pouze chytrá „opička“. Ke všemu ještě namyšlená. Zahleděna sama do sebe však opomíjí vlastní závislost na existenci přírody a životu na Zemi. Planetu bohužel ničí a tím i tu svou podstatu.
Snad jednou díky technologiím nebudeme závislí na zdrojích této planety, ale bude to ještě život? V budoucnu možná vytvoříme megakopule a sférické klenby, abychom ochránili sebe, nebo naopak chránili životní prostředí. Možná budeme muset Zemi opustit a žít na její oběžné dráze či v mezihvězdném prostoru. Třeba se jednou naše civilizace usadí na jiné planetě, kterou opět zničíme.
Stejně, jako se člověk beze zbraně neubrání lvovi, nemůže bez potřebných prostředků cestovat vesmírem a žít v jiné části kosmu. Jsme závislí na podpůrných systémech po celý život. Naprogramováni k tomu, abychom si užívali bez ohledu na následky. Umíme se starat o sebe a o to, co je nám nejbližší. Něco tak velkého, jako je vesmírné těleso, je lidem přirozeně cizí, vzdálené a připadá nekonečné.
Z toho, co je neznámé, nepředstavitelné, velké a nedosažitelné, máme obavy a strach. Konec si málokdo připouští. Ten vlastní možná, ale celé civilizace? Občas si říkám, že žijeme na dluh, který nemá a nebude mít kdo splatit. Pokrok není tak rychlý, aby vyrovnal napáchané škody a emisní povolenky situaci nezachrání. Skoro to vypadá, jako bychom ani nepocházeli ze Země. Proč ji tak ničíme?
Snad máme rozum a máme ho dost. Na ochranu biodiverzity a všech přírodních procesů, které činí planetu živou nepotřebujeme zbraně. Potřebujeme velkou dávku odvahy a konkrétní kroky, které budou efektivní. Dle mého názoru musíme změnit způsob života, politický a především finanční režim. Současná ekonomika je postavena na podstatném nepoměru intenzity využití všech známých zdrojů.
Suroviny jsou oproti přidané hodnotě příliš levné. Měřítka vývoje, samotné práce, nákladů na spotřebu, obchodních činností a samozřejmě samotných produktů, mají zpravidla vyšší cenu, než základní zdroj. Trh cenných papírů je vůbec kapitolou energeticky náročnou a ekologicky nepřijatelnou, přesto preferovanou. Podivně skvělý jsme vytvořili svět. Svět plný paradoxů a pochybného kapitálu.
Naše ekonomika samozřejmě není jediným inhibitorem života. Znečišťování ovzduší a půdy, nakládání s odpady, nadměrná spotřeba, to jsou jen střípky temné mozaiky. Lidé svou prací už dávno neživí jen sami sebe, ale celý systém neziskových, vládních, vojenských a ostatních, často přisátých a zbytečných institucí, které sám rozvíjí, nebo toleruje. O to více musí tvořit. O to více musí likvidovat.
Lidská činnost je prostě zničující. Drancujeme co se dá a v konečném důsledku ženeme se slepě a bezhlavě do propasti. Do propasti dějin s naprostou určitostí. V daleké budoucnosti během studia archeologických vykopávek kdosi moudrý pronese jen: Homo Stultus. Člověk nerozumný.
Ona inteligence nás buďto zachrání, nebo navždy vymaže …
Radovan Bazger, 2.10.2025
